Tlačítko, které smaže přestupek. Řidiči zneužívají výstražné znamení, přitom je to často k ničemu

Auto stojící na zastávce autobusu, ve vjezdu do dvora nebo rovnou na chodníku. Všechna mají jedno společné – jejich řidiči porušili dopravní předpisy a to pravděpodobně hned dvakrát. Poprvé tím, že vůz takto nechali a podruhé proto, že zneužívají takzvané výstražné znamení, tedy varovné blinkry, které se v autě spouštějí červeným tlačítkem se symbolem trojúhelníku. Řada lidí ho bere jako jakýsi odpustek při špatném chování na silnici, jiní jím zase třeba komunikují. V každém případě jde o nešvar, který je v českém provozu velmi rozšířený. Jaká jsou tedy pravidla pro používání tohoto „kouzelného“ tlačítka?

Použití výstražného znamení samozřejmě řeší zákon o provozu na pozemních komunikacích. Ten přesně vymezuje, kdy je možné ho použít. Hovoří o tom v paragrafu 31, kde se zároveň řeší používání klaksonu, světelného znamení a „světelného znamení zapnutím výstražného světelného zařízení.“ Právě pod tímto popisem se skrývají ony tak hojně zneužívané varovné blinkry.

„Je-li nutné upozornit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích na hrozící nebezpečí, zejména v případech, kdy je nutné náhle snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo, dává řidič světelné výstražné znamení zapnutím výstražného světelného zařízení,“ píše zákon. Žádné jiné použití tedy není z jeho pohledu přípustné. Navíc omezuje využití výstražných zařízení na nezbytně nutnou dobu.

V praxi by to mělo vypadat tak, že řidiči použijí varovná světla ve chvíli, kdy například na dálnici dojíždí kolonu a chtějí před ní varovat i další řidiče za sebou. Stejně tak je možné je využít při zastavení na semaforu u kyvadlového provozu, když na silnici probíhá stavba. Blinkry navíc spouštíme třeba při nehodě nebo při upozornění ostatních na hrozící překážku na silnici (velký kámen, zraněné zvíře).

Ačkoliv je použití výstražného znamení naprosto jasné a probírá se i v autoškole, řada řidičů si ho vykládá po svém. Používají ho například při poděkování nebo zdravení ostatních. Méně časté je jejich užití při tažení jiného vozidla. To je další nešvar, protože pak není možné pomocí blinkrů značit případnou změnu směru jízdy. Vůbec nejčastějším příkladem zneužití je ale právě při páchání dopravního přestupku, obvykle parkování.

Autosalon se už před časem ptal městské policie, zda posuzuje přestupky blikajících řidičů jinak než těch, kteří výstražné znamení nepoužili. "Spuštění varovných světel nemá na posuzování přestupkového jednání z pohledu strážníka žádný význam. Strážník při řešení jakéhokoli přestupku vždy posuzuje danou konkrétní situaci s přihlédnutím ke všem okolnostem. S výmluvami tohoto typu se setkáváme spíše u řidičů, kteří jsou sice držiteli řidičských průkazů, ale potřebovali by si dopravní předpisy osvěžit," odpověděla tehdy mluvčí pražských strážníku Irena Seifertová.

To ostatně potvrdili i další kolegové z jiných krajských měst. A lichý je podle nich třeba i argument, že lidé používají toto znamení k tomu, aby dali najevo, že si odskočili jen na chvílí. „Hlídky zažily mnoho situací, kdy řidič takto odstavil automobil na desítky minut nebo i na hodiny. O rychlosti jeho návratu tedy mnoho nevypovídá,“ sdělil Autosalonu mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem.

Z toho tedy vyplývá jasný závěr: Blikat je zbytečné, pokud už stojíte špatně, maximálně se vám povede strážníky k vašemu autu přilákat a udělit vám pokutu. Zbavit se tedy tohoto nešvaru a chovat se na silnici ohleduplně, je bezesporu lepší cestou.