Rozkaz zněl jasně: Vyražte měřit rychlost! I když na silnicích umírá nejméně lidí v historii

Tisíce policistů vyrazily tento týden na silnice celého Česka, aby v rámci masivní bezpečnostní akce měřily dodržování rychlosti. Policie přitom sama vede od roku 1961 podrobné statistiky nehodovosti, které ukazují, že je letošek zatím vůbec nejbezpečnějším rokem v měřené historii. A co víc, pokud jde o úmrtí při těžkých dopravních nehodách, překročení maximální povolené rychlosti v nich hraje marginální roli. Tak proč se zaměřuje na tento přestupek?

Letos se zatím na silnicích umírá výrazně méně než loni, rok 2020 přitom už byl ovlivněn koronavirem a s ním spojeným snížením provozu. Nebýt uzavření okresů během letošního března, byl by rok 2021 provozně normální. Přesto od jeho začátku do neděle 8.8. zemřelo 256 lidí, což je o 30 méně než loni a tedy o více než desetinu lepší výsledek. Bylo také o 14 procent méně těžce zraněných – 800 letos proti 928 loňským. To ukazují statistiky ze serveru iRozhlas.cz, který je každý den doplňuje.

I podle policejních statistik, u nichž jsou zatím k dispozici čísla jen do konce června, je letošní rok nejbezpečnějším v novodobé historii. Přitom počet nehod je vyšší než před rokem 1990, což logicky ukazuje na houstnoucí dopravu, v níž se stává více drobnějších kolizí, chcete-li ťukanců.

Jistě, za každým číslem se schovává člověk. Navíc z 200 lidí, které do konce června policie uvádí ve statistikách, zemřelo vinou řidiče auta či motocyklu 181 z nich, což je opravdu mnoho. Vinou cyklisty zahynulo 10 lidí, chodce šest, ale zde se dá předpokládat, že se povětšinou stali obětí sami. A tak, i když se můžeme těšit nejbezpečnějšímu roku v měřené historii, prevence směřující k řidičům je samozřejmě vždy na místě. Způsob, jaký volí policie, je ale přinejmenším nešťastný.

Masivní měření na silnicích totiž policie zaštítila tvrzením, že nejvíce lidí zahynulo při nehodách způsobených nepřiměřenou rychlostí. Bylo celkem 76 obětí. Jak policie k tomuto číslu dospěla? Jednoduše sečetla všechny příčiny, ve kterých se objevuje slovo „rychlost“. Tedy například nepřizpůsobení dopravně technickému stavu vozovky, nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky (ano, to jsou dvě různé příčiny), nepřizpůsobení rychlosti vlastnostem vozidla a nákladu či nepřizpůsobení rychlosti hustotě provozu.

Jak už popis těchto příčin naznačuje, ani jediná nemá nic společného s překročením maximální povolené rychlosti, kterou policie vyrazila měřit. Když řidič v zimě pojede 40 km/h na zledovatělé okresce a skončí ve škarpě, nepřekročí maximální povolenou rychlost, ale nepřizpůsobí ji stavu vozovky. Jediným bodem ve výčtu nejtragičtějších příčin nehod, který má možná něco společného s překročením maximální povolené rychlosti, tak může být nekonkrétně nazvaná příčina „jiný druh nepřiměřené rychlosti“, kvůli které zemřelo šest lidí.

Tento paradox znají dopravní experti, pracovníci BESIPu i policisté sami. Přesto se pořád zaštiťují statistikami, jež nic nevypovídají o tom, že by byla rychlá jízda nad povolené maximum zásadním problémem, který trápí české silnice a stojí za desítkami mrtvých. A tím také není. Je jím právě nepřizpůsobení rychlosti, nebo přejetí do protisměru, nevěnování se řízení či nedání přednosti, jak říkají policejní statistiky (kompletní dokument je zde).

Tak proč policie stále trvá na měření maximální povolené rychlosti? Odpověď je zjevná. Je to totiž to nejjednodušší, co může dělat. Pokud si příslušníci stoupnou s radarem na dobře vybrané místo, mohou za den zkontrolovat stovky řidičů a vybrat desítky pokut, přitom vykázat činnost a v závěru se vzájemně pochválit, že udělali něco dobrého pro bezpečnost provozu. Část veřejnosti jim to spolkne. Měření je ale jen chiméra.

Mnohem přínosnější by bylo, kdyby se policisté věnovali chování, které je opravdu smrtonosné. Kdyby více kontrolovali dodržování bezpečného odstupu, tak jak už mnohokrát slibovali. Kdyby se zaměřili na agresivní řidiče, pro které není plná čára zeď a horizont, za kterým se může schovávat někdo jiný, je nezajímá. A co na ty, kteří předbíhají v kolonách nebo ty, jenž svou extrémně pomalou jízdou blokují provoz a vytváří řadu nebezpečných situací jen proto, že i přes své zdravotní problémy v pokročilém stáří stále usedají za volant? To vše by pomohlo mnohem víc než rozložení trojnožky za bukem stojícím na neobydleném konci obce. Jenže to není tak snadné.

Bohužel, dokud policii nepovede někdo, kdo bude ochoten změnit její přístup, situace se nezmění. A tak i když budou další roky třeba ještě bezpečnější než ten letošní, pořád budou podle policie Češi jezdit příliš rychle, bude je třeba měřit a pokutovat. Je to takový nikdy nekončící boj s větrnými mlýny, jehož obětí jsme my, řidiči.