Zkopírovaný seznam archaismů
Pokud požádáte o značku na přání, pomáhá úředníkovi seznam vulgarit, které se na ní nemají objevit. „Funguje to tak, že systém pracovníka upozorní, že jde o nevhodné slovo. Vím, že se tam objevují celkem nevinné výrazy, proto je finální rozhodnutí na něm,“ řekl Autosalonu Petr Adámek, vedoucí oddělení evidence motorových a přípojných vozidel na pražském registru.
A vskutku, seznam je to poměrně bizarní. Jde o soupis zhruba osmi stovek slov, která jsou či byla podle Příručního slovníku jazyka českého vulgární. Lze ho nalézt také na Wikipedii (
zde). I když tam najdeme dnes běžně používané vulgarity, v převaze jsou slova archaická, tedy hlavně ta dnes už prakticky neznámá. Nebo taková, které už dnes rozhodně nepatří mezi sprosťárny.
Na značce by tedy neměla být slova jako colštáb, prachařka, trajda, tóča, švorcový, laksirka, čvaňhavý nebo dokonce nařumpati! Ze známějších slov pak jmenujme třeba jen prosté „fajn“, a nebo také: platfus, břich, cajk, mlaďas, vuřt, špek či nádivka. Bizarní je i zákaz slova „každopádně“. Každopádně, jak říká Petr Adámek, jde jen o vodítko, kterým se může, ale nemusí úředník řídit.