Překročení rychlosti není vždy přestupek. Bojovat proti zbytečně přísným radarům je možné

„Maximální povolená rychlost byla 50 km/h, ty jsi řidiči jel 51! Je to přestupek, tak zaplať. Město z toho bude mít užitek a ty výchovný políček, který tě odradí od dalšího porušování dopravních předpisů.“ To je ve zkratce postup, který prosazují příznivci tvrdého postihu motoristů za byť jen marginální překročení rychlosti. Odmítají přitom pomyslet na to, že společenská nebezpečnost takového činu neexistuje a auto, které jede 51 km/h není o nic nebezpečnější než to, které jede 50. Ostatně, už to říká i samo ministerstvo dopravy. Jenže jak bojovat proti městům, která se obsypala přísnými měřícími zařízeními, jako jsou Říčany nebo Kolín? Řešení existuje.

Zatímco pražští řidiči jsou zvyklí na to, že kamerové systémy v metropoli tolerují překročení maximální povolené rychlosti v rozumné míře (zhruba plus 10 km/h), mimo hlavní město to většinou neplatí. Řada obcí či krajských měst má radary nastavené jen na minimální technickou toleranci, tedy plus minus tři km/h. Pokud tedy řidiči naměří 54 km/h, může mu pak do schránky přijít výzva k zaplacení, protože jel 51, tedy o jeden kilometr za hodinu rychleji, než se smí. Je to třeba případ Kolína, o kterém jsme už několikrát psali (například zde).

Zda jde v danou chvíli o bezpečnost, naplnění obecní kasy nebo spíš vykázání činnosti, to už si musí čtenář vyhodnotit sám. Každopádně na konci loňského roku na radary s příliš nízkou tolerancí upozornilo i samo ministerstvo dopravy, které vydalo vlastní metodiku, jak mají obce a města se svými přestupkovými systémy zacházet. V metodice se píše: „...nelze každé překročení dovolené rychlosti automaticky hodnotit jako přestupek. V opačném případě by např. postrádalo významu zkoumání materiální stránky přestupku, neboť by tento znak přestupku byl naplňován vždy bez ohledu na jakoukoliv dotčenou situaci.“

Tedy jinými slovy, ačkoliv města vybavena radary s minimální tolerancí rozesílají řidičům výzvy k zaplacení, automaticky to neznamená, že změření řidiči spáchali přestupek. A tady se otvírá možnost, jak proti těmto praktikám – když ne nekalým, tak alespoň na hraně morálky, bojovat.

Pokud budeme pokračovat v příkladu Kolína, pak stojí za pozornost, že město si rozmístěním měřících systému s minimální tolerancí samo zahltilo svůj úřad. Před časem situaci přímo Autosalonu popsal šéf tamního odboru dopravy Miroslav Babák s tím, že pokut s nízkým překročením rychlosti řeší město okolo 9000 měsíčně, které má na starosti jen několik úřednic. Ty navíc ještě čelí vulgárním telefonátům od řidičů, kteří jsou situací znechuceni.

Město také  na této činnosti příliš nevydělá, protože při tak nízkém překročení chce po řidičích zaplatit jen 200 korun. „Náklady na odeslání jedné výzvy k uhrazení pokuty jsou zhruba 115 korun. A pro vaši představu v případě posunu do správního řízení musí následovat další minimálně jedna písemná výzva. A to když jde vše dobře,“ sdělil Autosalonu Babák.

To znamená, že pokud dotčený řidič bude rozporovat zaslanou „pokutu“ za nízké překročení rychlosti, už se to městu nevyplatí. Kromě toho je jeho úřad zahlcený a je velmi pravděpodobné, že k žádnému správnímu řízení kvůli takové marginální pokutě vůbec nedojde. A pokud by přece jen došlo, má řidič k ruce metodický pokyn ministerstva dopravy, který jasně říká, že musí být naplněna materiální stránka přestupku. Ano, jde jen o dvě stovky, jejichž zaplacením je možné celou věc hodit za hlavu. Jenže jde také o princip a možnost ukázat městům a obcím, že řidiči nejsou jen „dojné krávy“ a radary tu nejsou od toho, aby fungovaly jako automatický plnič obecního rozpočtu.