Počkejte si, teď nakládám. Čeští řidiči jsou často bezohlední, zablokovat ulici není problém

V několika ulicích na pražských Vinohradech se vytvořila neobvyklá zácpa. Auta stála napříč Polskou, Budečskou i Mánesovou, a to v místě, kde se tak maximálně popojíždí kvůli popelářům. Důvod byl ale tentokrát jiný. Na ulici totiž zastavil starší mercedes, z něj vystoupil člověk a s dalšími dvěma se snažili na zadní sedadla nasoukat televizi. Chvíli přemýšleli co s tím, laborovali, jak ji tam dostat. A bylo jim naprosto jedno, že na ně čekají desítky aut, až svou „důležitou“ činnost dokončí. Bohužel to není až zas tak neobvyklý úkaz nejen v pražských ulicích.

Tuhle patálii jsem viděl osobně, když jsem šel okolo. Dala mi vzpomenout na řadu situací, kdy mě chování ostatních řidičů opravdu rozzlobilo. Vždy šlo o to, že sobecky řešili svůj problém, aniž by si zkontrolovali, zda tím nebudou obtěžovat někoho jiného. A v řadě případů jim to bylo jedno, i když si to uvědomovali. Proto se ptám, jaké chování v provozu je ještě přijatelné?

Osobně se domnívám, že když řidič zpomalí dopravu kvůli tomu, že hledá parkovací místo, je vše v pořádku. Ve městě je těžké najít tu správnou mezeru, kam by šlo schovat své auto. Stejně tak když parkuje a nepodaří se mu to třeba na první pokus. Ostatně, na to má plné právo a ostatní jednoduše musí počkat.

Jenže co taxikář, který zastaví uprostřed ulice, aby vysadil nebo nabral zákazníky? Je i to v pořádku, nebo měl spíš najít nejbližší místo, kam uhnout, aby ostatní nezdržel? A co kurýr, který konečně našel správnou adresu a čeká až příjemce zásilky vyjde na ulici a převezme ji. Může nám on na nějaký čas bránit v jízdě? Třeba jen proto, že se mu nechce zastavit o 15 metrů dál a se zásilkou popojít pěšky?

Za 20 let nejen v pražských ulicích jsem se setkal ale s ještě horšími případy. Stál jsem za řidičem, který se uprostřed ulice zastavil zřejmě proto, aby se podíval do mapy na telefonu. Stál jsem za mužem, který vyběhl z auta za známým, aby si s ním něco vyřídil. Nemohl jsem projet kolem auta, které někdo na „blikačkách“ odstavil před lékárnou, ale nenechal dostatečné místo na objetí. Vždy, když se mi něco takového stane, kladu si otázku: Dovolil bych si to já? Opravdu bych nutil ostatní čekat, až vyřeším své záležitosti? Odpověď je povětšinou rezolutní NE. Za volantem se snažím dodržovat jedno zásadní pravidlo: Svou jízdou neobtěžuj ostatní.

Možná jsem ale příliš netolerantní. Možná bych měl být trpělivý, vždyť není kam se hnát. Ale co když někdy bude? Proto se ptám vás, čtenáři. Jak tolerantní jste k blokování silnice? Vadí vám taxík, který na moment zastaví provoz? Nebo nad ním mávnete rukou a rozzlobí vás až někdo, kdo třeba zablokuje vjezd do garáží, protože bude „pece hned zpátky“? A nebo i to je v pořádku?

Možná ale nad tím až moc přemýšlím. Což mi před časem potvrdil městský policista, kolem kterého jsem šel, když asistoval při odtahu vozu z nějaké zakázané zóny. Za ním byl dlouhý štrúdl aut. Nevědomě jsem se na něj podíval, zakroutil hlavou a řekl něco jako: „To snad ne“. Policista se zamračil: „No co, snad si počkaj!“