Pod čistou mobilitou si člověk většinou představí elektrické auto. Především pro ně se také buduje infrastruktura. Možností jsou ale i elektrické skútry, které mohou být dostupnou alternativou pro širší spektrum lidí. Problém tkví v tom, že takoví lidé občas nemají kde nabíjet a musí to řešit jinak. O své zkušenosti nám vypráví čtenář Jan. Z důvodu ochrany soukromí vystupuje v článku pod tímto jménem. Redakce jeho totožnost zná.
Jan žije v Praze už několik let. Dříve běžně jezdil do práce autem, ale před pár týdny si řekl, že trochu pomůže planetě a především své peněžence. „Auto jsem prodal, stejně jsem s ním jezdil jen do práce a místo toho jsem si koupil elektrický skútr. Přišlo mi to jako dobrá investice, protože tím ušetřím spoustu času především v ranní špičce a taky peněz za palivo,“ řekl v rozhovoru Jan.
Elektrický skútr značky Hecht se dá sehnat už za 40 tisíc korun. Neoplývá sice výkonem ani dojezdem, ale do města může být ideální volbou. „Tohle je model Equis, můžu s ním jet maximálně 45 km/h, ale to mi nevadí. Je pro mě důležitý, že se dostanu do práce a pak zase domů. To odpovídá zhruba 40 kilometrům, dojezd je něco kolem 60, takže akorát,“ doplňuje Jan.
Při rozhovoru stojíme před vchodem panelového domu, odkud se táhne modrý kabel z okna po fasádě domu. „Je to moje jediná možnost, jak být mobilní. Nemám zatím garáž a v okolí se pronajímají spíše garážová stání, která můj problém s nabíjením moc nevyřeší, jednoduše se tam nemůžu připíchnout,“ říká majitel elektroskútru. Aby totiž mohl 20Ah baterii nabít, potřebuje k tomu zásuvku. Nabíjecí stanice pro elektromobily je mu tedy k ničemu, stejně tak nemůže použít zásuvku ze společných prostor domu. Takřka neřešitelnou situaci tak musel vyřešit po svém.
„Občas se někdo zasměje, ale co mám jiného dělat? Elektromobilita je připravená pro auta, ale ne pro lidi, kteří na ně buď nemají, nebo jim stačí jenom tahle malá hračička,“ přemýšlí nahlas. Zatím tedy elektrický skútr nabíjí ze zásuvky vlastního bytu. Bydlí ve čtvrtém patře, takže musel koupit dlouhý kabel, aby dostal „šťávu“ z bytu až ke skútr, který parkuje před vchodem.
Původně prodlužku natáhl ode dveří bytu přes společnou chodbu z okna ven, ale to se příliš nelíbilo sousedům. Přestože oba konce kabelu pečlivě zabezpečil, byl to potencionální problém pro malé děti, které by si s nimi mohly hrát.
„Mám štěstí, že mám okna na tu správnou stranu, a tak jsem kabel z chodby stáhnul a ven ho vystrčil oknem v ložnici, přichytil ho u okna v chodbě a pak už jsem ho vedl dolů a na několika místech přilepil izolační páskou, aby to někomu nemlátilo do oken nebo nedělalo bordel při větru,“ popisuje postup Jan. Kabel je vodotěsný a má na délku 35 metrů. „Byla to docela fuška, ale zvládli jsme to, jen když prší, musím při nabíjení port obalit igelitem. Pro jistotu, aby mi tam nenapršelo,“ směje se u vyprávění elektromobilista.
Svůj stroj obvykle nabíjí přes noc, kdy se nabije za šest až osm hodin, takže je ráno připravený na šichtu. „Černého odběru elektřiny se nebojím, používám prodlužku s tlačítkem, takže i kdyby se na mě chtěl někdo přes den připojit, tak má smůlu, u mě je vypnuto,“ odpovídá Honza na dotaz, jestli se nebojí, že by někdo nabíjení mohl zneužít, například při nabíjení telefonu. „Ale kdybych já potřeboval akutně někde nabíjet, tak si s sebou pro sichr vozím jednu prodlužku v úložném prostoru, samozřejmě s předchozím povolením,“ mrká na mě a ukazuje mi poklady v „zavazadlovém“ prostoru. „Nevýhoda je, že se sem toho moc nevejde, ale aspoň nemám tendence utrácet,“ dodává se smíchem.
„Začínal jsem si pohrávat s myšlenkou, že až se změní moje životní situace, pak bych určitě do nějakého elektromobilu šel. Ale prve bych ho musel mít kde parkovat a kde nabíjet. Poblíž mého bydliště těch nabíječek taky moc není,“ přemýšlí Honza nahlas nad mou otázkou, zda by si dokázal představit, že by elektrický skútr v budoucnu vyměnil za elektromobil, a dodává: „Líbila by se mi Tesla nebo Mercedes EQS. V práci totiž mohu využívat plug-in hybridní BMW, takže si dokážu snadno spočítat kolik ušetřím na provozu, když město jezdím jen na elektřinu.“
Při rozhovoru o elektrickém skútru nejvíc vyzdvihuje úsporu času, kterou mu poskytuje. Z vlastní zkušenosti ví, že dostat se ráno z jednoho konce Prahy na druhý je velmi náročné, zatímco se skútrem snadno prokličkuje kolem aut a je všude včas. Navíc mu stále zůstává kýžená svoboda pohybu a nemusí se tedy se svými aktivitami spoléhat pouze na městskou hromadnou dopravu. Tak snad se Janovi podaří brzy najít garáž. Bude ji totiž potřebovat nejen kvůli pohodlnějšímu nabíjení, ale také kvůli zazimování skútru, až se zase přiblíží chladnější počasí.
