Koroze napadá auta stejně jako před lety, někdy i častěji. Dá se tomu však efektivně předcházet

Mnohaleté záruky proti prorezivění karoserie vedou zákazníky často k mylné domněnce, že koroze byla vymýcena jako v minulosti neštovice nebo cholera. Žádné tvrzení marketingových stratégů nemůže být dále od pravdy. Navenek pěkně vypadající zánovní ojetina může při pohledu zespodu vyvolat čiré zoufalství - zejména pokud si její nový majitel neprohlédl podvozek před koupí. Jak se podobných scénářů vyvarovat?

Když jsem byl malý, táta jednou přijel domů a s vítězoslavným úsměvem nám oznámil, že náš žigulík má „udělané dutiny“. Z následného výkladu jsem vyrozuměl, že rodinný poklad je aspoň na další sezonu zachráněn před působením koroze. Pokud jste totiž dříve autu nedopřávali pravidelné ochranné ošetření podvozkových partií a dutin, během několika málo let provozu se změnilo v hromádku hnijícího šrotu.

Situace se však do dnešních dnů změnila jen zdánlivě, možná je dokonce ještě záludnější. Pokud pomineme komplikovanou vymahatelnost značkových záruk (např. když po uplynutí základní záruky na auto nenavštěvujete značkový servis), jsou tu dva fatální aspekty: záruka především kryje pouze prorezavění skrz naskrz a navíc zevnitř ven – pokud shnijí dveře omlácené od kamínků, máte smůlu. Protikorozní záruka se navíc nevztahuje na celé auto, ale zjednodušeně řečeno pouze na viditelné části karoserie.

Ochrana proti korozi se za poslední tři dekády podstatně zlepšila, řeč je však stále především o  povrchových dílech karoserie, které rez skutečně napadá mnohem později, než tomu bývalo dříve. Tedy aspoň většinou…

Podle Vladimíra Trendla, předního odborníka na druhotnou ochranu podvozků a dutin, si solidní laťku drží především vozy koncernu Volkswagen, kde je korozní problematika řešena velice komplexně, i když je pravda, že ani kvalita ošetření podvozků jeho dnešních výrobků nedosahuje „neprůstřelné“ úrovně jedničkových Octavií nebo Golfů čtvrté generace. Dobrou pověst mají také vozy francouzského koncernu PSA nebo italská auta.

U Asiatů je situace složitější. Za typického korozního průšviháře v minulosti platila japonská Mazda, o mnoho méně ale nereznou ani starší nissany, suzuki nebo mitsubishi. Na velké rozdíly v odolnosti lze narazit u korejských značek, své velké korozní kauzy si užily i ojeté fordy, dacie, lady nebo třeba mercedesy.

Odolnost nejvíce namáhaných míst v čele s podvozkovými partiemi a různými dutinami je na rozdíl od běžně viditelných míst velmi kolísavá a liší se často nejen značku od značky, ale dokonce i v rámci modelů jedné automobilky. Zefektivňování výroby a snaha o úsporu nákladů posledních let navíc již dříve dosaženou tovární úroveň ochrany poněkud devalvují.

Základní ošetření od výrobce proto není dlouhodobě spolehlivé a ochranný povlak začíná po dvou až třech letech ztrácet celistvost. To sice neznamená problém pro flotilového zákazníka, který mění auto po skončení leasingu, pro zájemce o ojetinu však už může jít o zásadní komplikaci.

Druhotné ošetření se určitě vyplatí svěřit odborné dílně, kterých mimochodem není moc. Postup by měl být zhruba následující: Podvozek je nejprve nutné zbavit všech ochranných plastových krytů a obnažit riziková zákoutí. Následuje důkladné umytí a zakrytí neošetřovaných částí karoserie. Po vyschnutí se začne s obrušováním nejrezavějších míst a samotným nanášením ochranného přípravku na bázi vosku.

Pokračuje se s dutinami. Odletující kamínky se do nich nedostanou, sůl, prach a vlhkost však ano. Ochranný prostředek (měl by určitě být na bázi vosku, viz samostatný box) dobře vzlíná, zároveň odpuzuje vlhkost a zanechá trvale flexibilní film. "Celý proces včetně schnutí a zpětného nastrojení zabere ideálně tři nebo čtyři dny.“ vysvětluje Vladimír Trendl. Jak často tuto kúru opakovat? „Při pravidelném zimním provozu nejpozději po dvou až třech letech,“ uzavírá odborník. 

A ceny za kvalitní ošetření vozu proti korozi? Liší se podle velikosti auta i důkladnosti procedury. Základ lze sehnat za méně než pět tisíc korun, kompletní péče přijde i na dvojnásobek, u větších aut i trojnásobek.