Svět burzy, akcií, podílníků, investorů a finančníků je pro běžného člověka z velké části španělskou vesnicí. Ve zprávách možná jen okrajově registrujeme přesýpání miliard dolarů v automobilovém průmyslu a posloucháme řeči o restrukturalizaci, trendech a modelových plánech. I přes značnou nesrozumitelnost má však toto odvětví i pro automobilového příznivce jednu velkou výhodu – dříve či později totiž racionálně a bez emocí zprostředkuje obraz toho, jak je daná značka na trhu schopna přežít a případně se dále rozvíjet. Aktuálně se ukazuje, že u spousty zvučných jmen, které spojují ambiciózní elektromobilní plány, přichází moment bolestného vystřízlivění.
Nebojte, nemám v tomto komentáři v plánu jít do kdovíjakých finančních detailů jednotlivých firem a rochnit se ve výsledkových listinách s použitím pojmů, kterým ani sám pořádně nerozumím. Jde mi o něco mnohem jednoduššího - nezavírat oči před tím, co se děje a případně tak přimět ke zvýšené pozornosti ty z nás, kteří by rádi naskočili na investorskou vlnu elektromobility s vidinou zhodnocení svých akcií. Není totiž úplně složité podlehnout dojmu, že elektromobilní budoucnost je jasně daná a všichni, kdo vyrábí elektromobily, tak mají úspěch zaručen. K takovému přehnaně optimistickému prostředí přispívají nejen některá obecná média, jejichž redaktoři pokyrývají takové spektrum zpráv, že žádnou oblast nesledují detailně, tak i různé skupiny nadšenců na sociálních sítích. Zejména tam je velmi snadné získat pocit, že zbohatnout koupí akcií toho či onoho výrobce elektromobilů nebylo nikdy snazší. Jenže aktuální dění ukazuje, že je tomu právě naopak.
Společným jmenovatelem značek, které zažívají masivní odliv investorů a tudíž i balancují na hraně krachu, je schopnost zejména na svém začátku svou nadšenou vizí přesvědčit movité investory do vstupu do jejich byznysu. Drtivá většina těchto značek je zároveň volně obchodovatelná na burze, kde hrají poměrně velkou roli i emoce drobných privátních investorů – ti často vstupují do akcií firem, kterým vůbec nerozumí jen proto, že to dělají i ostatní. Emoce však na burzu nepatří. Tito lidé jsou v konečném důsledku ti, kteří celý smutný příběh zaplatí.
Pojďme se spolu podívat na některé firmy, kolem kterých vznikl „hype“ dost velký na to, aby strhl pozornost velkých i malých investorů, přičemž aktuálně balancují nad propastí bankrotu. Netvrdím, že nepřežijí, netvrdím, že třeba nevyrábí zajímavá elektrická auta a další můj text už vůbec není jakýmkoliv investičním doporučením. Vlastně chci spíše od případných investičních myšlenek do těchto firem každého odradit.
Začněme třeba Rivianem (založen 2009), který sám sebe označuje jako „Electric Adventure Vehicles“ a vizionářštější slogan si mohl jen těžko vymyslet – dobrodružnější už pro investory jízda s touto značkou být asi nemůže. Poté, co se značce podařilo svými prezentacemi přesvědčit k masivnímu kapitálovému vstupu i Ford, přišlo vystřízlivění a nejen Ford se svého podílu začal se ztrátou zbavovat. Výsledek? Během tří let přišel Rivian o 91,90 % své hodnoty. Akcie, kterou si v roce 2021 nějací nešťastníci koupili za 129,95 USD, má dnes hodnotu 10,52 USD.
Dalším v řadě je Lucid (založen 2007). Značka, která bývá opěvována za svůj design, luxus a elektromobilní technologie. Investorům však zbývají jen oči pro pláč. Od roku 2020 ztratila na hodnotě přes 70 %, přičemž její akcie se v nejoptimističtějších časech (konec roku 2021) prodávaly až za 55,21 USD. Dnes ale mají hodnotu 2,76 USD. I tak se ale Lucidu stále daří sehnat kapitál – aktuálně do něj miliardu dolarů naleje saudskoarabský investiční fond. Jak dlouho tato finanční injekce vydrží?
Pohádkami na prezentačních slidech je opředený i příběh kalifornské značky Fisker (založeno 2016). Také ona celou dobu balancovala na hraně přežití, aktuálně je v klinické smrti poté, co jednání s „jistou velkou automobilkou“ k ničemu nevedla a newyorská burza kvůli extrémně nízké ceně akcií (0,026 USD) tuto společnost zcela vyřadila z obchodování.
A vzpomínáte na ambiciózní projekt výrobce elektrických nákladních vozů Nikola? I tam se investoři spálili – a někteří z nich naprosto brutálně. Akcie, které se v roce 2020 obchodovaly i za 65,90 USD mají dnes hodnotu 0,81 USD a celkový pokles od roku 2019 je -91,88 %. To nechceš!
Je evidentní, že neúprosné kapitálové trhy jsou pro automobilky s jejich elektromobilními plány momentálně spíše strašákem, než způsobem, jak získat peníze od investorů. Názorně je to vidět třeba na Renaultu, jehož šéf Luca De Meo ještě zhruba před půl rokem tvrdil, že jeho elektrická divize Ampere bude volně obchodovatelná na burze a že vše směřuje k relativně brzkému IPO (prvotní úpis akcií). Jenže na konci ledna došlo k obratu o 180° a žádný úpis se (alespoň v dohledné době) konat nebude. Důvod? Poklesu poptávky po elektrických autech a nejisté budoucnosti nastoleného trendu by odpovídalo i nižší než plánované tržní ocenění.
Podobně je na tom třeba i Volkswagen se svým projektem PowerCo, který má zajišťovat výrobu baterií. Zde sice původně plánované IPO úplně neodpískali, ale podle vyjádření koncernu se aktuálně spíše snaží najít přímé investory než riskovat neúprosnou realitu veřejného obchodování.
Pokud by si někdo myslel, že problémy na akciových trzích se týkají pouze malých elektromobilních startupů, které si myslely, že vybudovat životaschopnou automobilku bude s příchodem mobility jednoduché, je na omylu. Samozřejmě i v elektromobilitě platí, že investice do neznámých malých projektů sice slibuje vysoké zhodnocení, ale stejně tak s sebou nese obrovské riziko. Jenže ani akcie zdánlivě seriózních značek nemusí být garancí úspěchu.
Asi nejdrsněji je to vidět na poměrně velká a známé čínské značce Nio, kterou i v české kotlině někteří příznivci elektromobility vyzdvihují do nebes. Řečí čísel je to ale obrovský investiční propadák. Jen za minulý rok značka odepsala téměř polovinu své hodnoty, a kdo si koupil její akce v roce 2021 za téměř 62 dolarů, má dnes „papírky“ s hodnotou 4,78 USD. Obrat k lepšímu je v nedohlednu.
Smutný příběh s sebou nese i značka Polestar. Elektromobilní divize mateřského Volva (to zase spadá do čínského koncernu Geely) měla velké plány, nicméně i ona se potýká s výraznou ztrátovostí, a tak není divu, že na burze jen za poslední rok ztratila 77,89 % své hodnoty. Z akcií Polestaru se stal vyložený „penny stock“, neboť se obchodují za mrzkých 0,17 USD, přitom v roce 2021 stávaly i 5,46 USD – za tuhle cenu bych to ve svém portfoliu fakt mít nechtěl.
Kdo by z našich finančních příběhů nabyl dojmu, že investiční jistotu získá u velkých a úspěšných značek, měl by se mít i tak na pozoru. Velmi oblíbená Tesla, která je na trhu už dvacet let, bezesporu přinesla investorům, kteří ji věřili dlouhodobě, velmi tučné zisky, nicméně i na ni doléhá aktuální negativní nálada celého trhu a i zde se velcí i malí investoři vytrácejí. Odliv kapitálu znamená pokles 26 % jen za posledního půl roku. Tesla je ale i po investiční stránce jiným příběhem, který by vyžadoval samostatnou analýzu, jasné ale je, že i u této značky vládnoucí celému trhu elektromobilů dochází k citelné korekci a prostor pro realizaci zisku je významně omezený.
