Komentář: Ministerstvo se rozhodlo mást řidiče. Povinná tabulka nákladů na ujetí 100 km je nesmysl

Jak to tak bývá, na počátku stál docela rozumný nápad, usnadnit lidem u čerpacích stanic přehlednou tabulkou orientaci v tom, na kolik je u různého typu auta a různého druhu paliva přijde ujetí sta kilometrů. Povinnost zveřejnit tento přehled, který je jednotný a je k dispozici na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu, se dle metodiky vztahuje na ty čerpací stanice, které prodávají jak benzin, tak naftu a současně s tím i jeden z druhů alternativních paliv včetně možnosti dobíjet elektromobil.

Tabulka zahrnuje pět automobilových tříd od malých aut až po větší SUV a pro jednotlivé výpočty bere v potaz homologační hodnoty spotřeby WLTP pro nejprodávanější vozidlo v daném segmentu za uplynulý půl rok. Mimochodem, už ona půlroční frekvence aktualizace této tabulky je v dnešní době zcela tristní a dává tušit, že hodnoty nebudou úplně aktuální. Nikterak ale nerozporuji nutnost poměrně výrazného zobecnění v mnoha ohledech výpočtu a beru to jako daň za snahu vyplodit přehledný výsledek. Bohužel však zůstalo jen u snahy a nakonec by bylo pro spotřebitele lepší, kdyby daná tabulka raději nebyla nikde prezentována.

Když tedy odhlédneme od různých aut, různé spotřeby, reálné dostupnosti konkrétního modelu na trhu, různých cen PHM napříč republikou, od podivné kategorizace automobilových tříd podle Svazu dovozců automobilů (např. ve třídě SUV-C jsou modely Kamiq, Karoq, Kodiaq i Enyaq iV) a nakonec i se zavřením obou očí od pořizovací ceny aut, zbyde nám přesto jedna oblast, nad kterou už oči zavírat nemůžeme. Vstupní cena daného paliva pro konečný výpočet. Chápu, že Ministerstvo si nad zásadní nepřesností může mýt ruce s tím, že se přesně drží metodiky stanovené v Prováděcím nařízení Komise (EU) 2018/732 a za bernou minci bere ceny paliv uvedené ve vyhlášce 511/2021 Sb. V aktuálním znění od 20. srpna 2022, která mj. stanovuje průměrnou cenu pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.

Dané hodnoty pro výpočet jsou následující - 44,50 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů, 51,40 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů, 47,10 Kč za 1 litr motorové nafty a 6,00 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny. Už se také smějete? Zatímco u cen běžných paliv se dá říci, že odpovídají realitě, ba co víc, jsou spíš nadhodnocené, u elektřiny je tomu úplně naopak. To se pak nedivme, že elektromobil vychází v dané tabulce jako s přehledem nejlevnější na provoz. Jenže skutečnost je úplně někde jinde.

Nejlépe si to ukážeme na příkladu třeba právě z již zmíněného segmentu SUV-C. Nejprodávanějším modelem za letošní první pololetí byla Škoda Karoq. Ta má uváděnou nejnižší spotřebu benzinu (1.0 TSI 81 kW) 5,7 l/100 km, takže mi vychází 253,65 Kč/100 km, což je o zhruba 25 Kč méně, než se dočtu v tabulce ministerstva. Naftový Karoq má nejnižší spotřebu 4,7 l/100 km (2.0 TDI 81 kW), vychází mi tedy 221,37 Kč, což je tentokrát jen o 10 Kč méně, než je v tabulce. 

Ale čert vem tyto relativně malé nepřesnosti, protože teď přichází zlatý hřeb – rádoby úsporný elektromobil. Nejprodávanějším elektrickým autem daného segmentu je Škoda Enyaq iV (ano, vím, že není velikostně konkurentem Karoqu, ale držím se metodiky), ta má nejnižší spotřebu 15,6 kWh (model iV 60 je však aktuálně nedostupný) a dostaneme se tak na stokilometrové náklady ve výši 93,60 Kč, což je velmi blízko i tomu, co uvádí oficiální tabulka a lze říci, že zde tedy z nějakého důvodu k nadhodnocení nedošlo. K čemu ale evidentně došlo, je totální zkreslení reality, protože na veřejné dobíjecí stanici, a ve většině případů ani doma, dnes za 6 Kč/kWh ani náhodou nenabijete. Nechápu, jak na takovou hodnotu někdo vůbec přišel, vždyť už v lednu stálo DC dobíjení u ČEZu 10 Kč/kWh a nyní stojí 15 Kč/kWh. Aplikování aktuální ceny do výpočtového vzorce ale znamená pro elektromobil náklady na 100 km ve výši 234 Kč. Rádoby výhodný elektromobil tak stojí provozně stejně, ne-li víc, než auta se spalovacími motory. A je vymalováno! Takovou tabulku nechť si ministerstvo strčí… za klobouk.