Komentář: Městská policie přestala dávat pokuty za stěrač. A to je ze zásady špatně

„Ale ne, pokuta za stěračem? No jo, stál jsem blbě,“ řekl si dříve nešťastný řidič, když přišel ke svému autu. Pro jiné to byla součást hry na kočku a na myš, kdy zkoušeli, jak dlouho jim bude špatné parkování vycházet. To vše už ale skončilo. Městská policie teď totiž papírky nedává. A to je špatně nejen z pohledu trestaných řidičů, ale i těch, kterým jde o to, aby jim třeba před domem špatně neparkovali.

Máme u nás v ulici takové děsně lákavé místo. Jsou tu popelnice, dva vjezdy a velmi těžko se ve všední den k večeru hledá lidem prostor k zaparkování. Volné místo označené sytě žlutou čárou na chodníku se občas stane pro zoufalé řidiče tak neodolatelnou vábničkou, že tam nakonec své auto přes noc nechají. Prostě to risknou.

Jsou tady borci, kteří to ale dělají už pravidelně několik měsíců. My, kteří bydlíme přímo u žluté čáry, ale moc dobře víme, že jen se setmí, horliví strážníci městské policie vyrazí na obchůzku. A tady na tom místě mají téměř vždy jistotu, že někoho přistihnou. Auto obejdou, pořídí několik fotek do aplikace na mobilu a odchází. Hotovo. Nikde žádný lístek.

Jenže ouha, zatímco dřív řidič okamžitě věděl, že ho strážníci doběhli, dnes se to může dozvědět třeba až s půlročním odstupem, kdy mu přijde doporučený dopis k zaplacení pětistovky. A pak se může začít potit hodně studeným potem, když si v hlavě spočítá, kolikrát na daném místě vlastně stál. A kolik ještě takových dopisů přijde! A nebo mu to přijde hezky naráz spočítané všechno dohromady.

„Prosím vás, paní strážnice, nemohla byste mu aspoň dát lísteček, že mu od vás přijde pokuta. Takhle to vědět nebude,“ zdržel jsem před pár dny dámu v uniformě, která právě vyťukávala do mobilu pokutu pro černý sedan zaparkovaný na špatném místě u našeho domu. Ten už minimálně dvakrát (co jsem viděl) obcházeli stejným způsobem její kolegové v minulosti. „Ne, to nejde. To už neděláme. Navíc ho nelitujte, vždyť je to darebák, když parkuje tam, kde nesmí,“ řekla učitelským tónem strážnice. No jo, darebák. Ale k čemu to je, když se to dozví až za půl roku?

Vždyť lísteček za stěračem sloužil jako jasný signál, že už má řidič napříště na takové parkování zapomenout. Teď to bude dělat do té doby, než mu přijde dopis. A když jiní řidiči uvidí, že nemá za stěračem lísteček, tak to potom začnou dělat po něm. A výsledek? Nekonečný koloběh, kdy se rozdávají pokuty, o kterých přestupce ví se zpožděním a auta budou dál a dál parkovat tam, kde nemají. Místo tedy neuvolní, přibude jen trochu peněz do obecního rozpočtu. A to je prostě špatně! Ne, ne ty peníze, to, že je to vlastně k ničemu.

A jak to dopadlo? Inu, nevydržel jsem to a napsal jsem lísteček sám. „Ahoj, neparkuj tady. Už třikrát jsem u tvého auta viděl měšťáky. Oni už pokuty za stěrač nedávají, ale určitě ti přijdou. Tak aby toho pak nebylo moc.“ Od té doby černý sedan na žluté čáře nestojí. Asi to doma stokrát vytisknu a budu dávat každému tam stojícímu autu za stěrač. Bude to ostatně efektivnější, než když mu dají měšťáci pokutu, o které vědět nebude.