Komentář: Cla na čínské elektromobily evropské značky nevítají. Odhalují jejich závislost na Říši středu

Člověk nemusí být kdovíjaký odborník, aby si položil základní otázku – proč se EU před zhruba devíti měsíci vůbec pustila do investigativního zkoumání nekalých výhod importované čínské elektromobilní produkce s cílem uvalit na ni cla tak, aby narovnala tržní prostředí na evropském trhu, když po tom ze strany našich automobilek údajně nebyla vůbec poptávka? A týž člověk s prostým selským rozumem si hned dokáže i odpovědět – ona po tom totiž ze strany automobilek poptávka byla, protože výhody, kterými čínská komunistická vláda své výrobce zvýhodňuje (viz. samostatný box), opravdu deformují evropské tržní prostředí a mají poměrně vysoký potenciál si dlouhodobě ukrojit solidní koláč tržního podílu.

Nikdo nemůže být tak naivní, aby si myslel, že takhle významný zásah do obchodních vztahů mezi Evropou a Čínou vznikl jen tak někde u stolu v Bruselu, aniž by k němu měly co říct hlavní aktéři, tedy automobilky. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že to onehdá jen tak napadlo nějakého úředníka, který si vycucal z prstu nějaké sazby, ty byly schváleny, zatímco automobilky celou tu dobu jednohlasně křičely: „nechceme to, hlavně nás nechraňte, my máme z levných elektromobilů z Číny radost…“. Nic takového. Ostatně, tento způsob ochrany trhu je vzhledem k okolnostem a nefér výhodám čínských značek, asi opravdu nutný a v pořádku, jen se teď přesouváme k připravenému druhému stupni komunikace, kdy se evropské značky od schváleného opatření veřejně distancují. Proč? Protože Čínu existenčně potřebují.

Vzniklá situace v celé nahotě ukazuje, jak moc jsou evropští výrobci v oblasti elektromobility závislí na Číně. Ta drží zhruba 80% světový podíl na výrobě baterií a přibližně 90 % elektromobilního know-how pochází z asijského regionu. Spousta evropských výrobců v Číně své elektromobily i vyrábí a navzdory masivním poklesům prodejů na tamním trhu se stále snaží vycházet s Číňany dobře, protože je životně potřebuje pro splnění svých elektromobilních cílů především v Evropě.

V návaznosti na uvalená cla lze zcela logicky očekávat nějaká odvetná opatření ze strany Číny, která má opravdu obrovské možnosti, jak nechat evropský automotive pořádně vycukat. Koneckonců, právě odevzdání se do náruče Říše středu v oblasti mobility je z geopolitického hlediska i do budoucna vysoce rizikové. Vždyť úplně stačí, aby Čína na nějakou dobu stopla (nebo výrazně zdražila) dodávky akumulátorů, a je vymalováno. Evropské automobilky pak nevyrobí víceméně ani jedno elektrické auto.

Evropští výrobci jsou v nezáviděníhodné situaci připomínající mlýnské kameny. Na jednu stranu jim díky nefér výhodám cenově konkurují čínské vozy, na straně druhé jsou však ve velké většině i jednoznační vazalové Číny. Pokud si pak na misku vah dáte v souvislosti s cly jejich výhody či nevýhody, není se čemu divit, že automobilky teď veřejně hlásí, jak se cly nesouhlasí, jak čínskou konkurenci vlastně vítají a jak by rády co možná nejvolnější trh bez bariér a regulací. Vzniklá situace nemá žádné dobré řešení – i kdyby se v Evropě dařilo stavět továrny na výrobu baterií (což stejně není a nebude tak snadné – viz. například výsledek referenda v Dolní Lutyni), stejně budou potřeba suroviny a další komponenty, kterými vládne Čína. Cla kromě toho mnohem viditelněji odkryjí veřejné tajemství, které u řady značek prozradí, že jejich auto je ve skutečnosti Made in China. A nepůjde o úplně zanedbatelné značky a modely – Tesla, Volkswagen, BMW, Mini, Volvo, MG, Lotus…

Systém, který by měl začít platit už od 4. července, je nastaven následovně: EU si vzala do hledáčku zejména tři největší hráče, které podrobila vlastnímu vyšetřování z hlediska podpor se strany čínské vlády. Výsledkem je, že BYD bude zdaněn ve výši 17,4 %, Geely 20 % a SAIC 38,1 %. Ostatní čínští EV výrobci budou mít zdanění 21 %. Vše nad rámec již současného 10% zdanění importu. Už nyní ale prosakují informace, že evropští výrobci, a to včetně Tesly, která má továrnu v Berlíně, kterých by se opatření negativně dotklo, možná dosáhnou jisté „individuální kalkulace“. Takže nakonec můžeme, stejně jako u spousty jiných EU nařízení, očekávat řadu různých výjimek, které tento celní guláš ještě pořádně promíchají.