Elektromobilisté sobě: Rady na rozšíření zimní výbavy zahrnují fén, 50 Kč minci a dokonce i hrablo

S příchodem zimy, sněžení a mrazu se v internetových diskuzích sdružujících majitele elektromobilů stále častěji objevují povzdechy a případné žádosti o radu, jak si v zimním období poradit s nepříjemnými situacemi při provozu elektromobilu. Teploty pod nulou a pár desítek centimetrů sněhu totiž ukázalo, že někteří výrobci aut jakoby snad ani netestovali své produkty v zimě a provozovatelé infrastruktury asi neměli peníze na alespoň minimální zastřešení svých nabíjecích stojanů.

Stejně jako u spalovacích aut, platí i u elektromobilů, že teprve zima prověří jejich skutečnou kvalitu, odolnost a promyšlenost. A bohužel stačí úplně normální středoevropská zima s trochu vydatnějším sněžením a teplotami pod nulou, aby se ukázalo, že v některých ohledech mají elektromobily svoje mouchy, které člověku dojdou až v momentě, kdy nastanou.

Nejvíc problémů měli podle četnosti příspěvků ti, kteří vlastní elektromobil s nabíjecím portem umístěným vpředu. Během roku je to možná i praktické - stačí popředu zajet k nabíječce a člověk nemusí tahat kabel kolem auta, jenže ouha v zimě. Přední část auta je logicky celá nahozená od sněhu a marastu ze silnice, který vyplní všechny škvírky a při teplotách pod nulou pěkně zamrzne. Po příjezdu k dobíjecímu stojanu tak majitele čeká nemilá aktivita - souboj s víčkem.

Vše začíná naivně opakovaným zamykáním a odemykáním auta, to samozřejmě v drtivě většině případů vůbec nepomůže. Následně se do víčka začíná bouchat pěstí - nejdřív málo, protože je člověk ohleduplný k autu, posléze ale s roustoucí mírou frustrace dochází ke zvyšování intenzity úderů. Jenže led je prevít a drží dál jako lepidlo. Ke slovu proto přichází něco, čím lze kolem víčka postupně škrábat a ano, nehty nejsou to pravé ořechové. Lze tedy použít třeba roh škrabky na led, ale v diskuzích je doporučována jako vhodná i padesátikorunová mince. Pomůže i přelití víčka nemrznoucí směsi, kterou by měl majitel pro takové případy vozit v dostatečném množství s sebou. Až překvapivě často pak lidé doporučují použít i fén, což je samozřejmě nejšetrnější k autu, ale logicky to vyžaduje mít k dispozici 230 V, takže je to řešení spíše pro trable v domácích podmínkách.

Zima ukázala i na další problém, který se týká infrastruktury. Uživatelé elektromobilů si stěžovali na velmi špatný přístup k řadě nabíjecích stojanů, které byly často zabarikádovány odhrnutým sněhem, a to jak u některých čerpacích stanic, tak u obchodních domů. Bylo evidentní, že údržbu daného místa nějaký komfort elektromobilistů vůbec nezajímá, a tak se občas na internetu objevila fotka zahrnutého stojanu s doporučením brát si s sebou v zimním období do auta raději i hrablo.

Jedním z důvodů zanedbané péče o prostor kolem dobíječek je i skutečnost, že čerpací stanice či obchodní domy nejsou mnohdy provozovatelé dobíječky a evidentně si tak nikdo nechce přidělávat žádné starosti navíc. Pokud se elektromobilista ke stojanu nějak dostal, ještě neměl úplně vyhráno. I zde se totiž stává, že kabel přimrzne a nejde z nabíječky snadno vyndat. Opět přichází na řadu lomcování, bouchání a zahřívání dechem - kabel většinou poměrně rychle povolí, a to i díky tomu, že ho lze pořádně uchopit za madlo.

V této souvislosti vyvstává na povrch v celé své nahotě další často skloňovaný problém dobíjecích stanic - totální absence jakéhokoliv (byť alespoň malého) zastřešení. To nepotěší během celého roku v dešti, v zimě při sněžení je pak uživatelský komfort při nabíjení ještě horší. Faktem, je, že nabíječky leckdy vznikají na místech dosti nehostinných a opuštěných, až někdy zůstává rozum stát.