Posádka Autosalonu stanovila nový rekord. Elektromobilem navštívila za 24 hodin 15 zemí

Rok se s rokem sešel a redakce pořadu Autosalon se znovu rozhodla stanovit nový rekord. Už loni se tým ve složení Jan Říha a Ondřej Běhal pokoušel o stejný úkol - projet elektromobilem co nejvíce evropských zemí za 24 hodin. V roce 2022 zdolal s Hyundaiem Ioniq 5 celkem 12 států, když 13. a 14. zemi navštívil až těsně po vypršení limitu. Posádka cítila, že s aerodynamičtějším autem a optimalizovanou trasou dokáže počet zemí ještě navýšit. Cílem bylo 14 států, ale nakonec jich zvládla víc, než původně plánovala.

Itinerář rekordní jízdy byl stejně jako minulý rok připravený až na 15 států. Proč zrovna patnáct? V roce 2008 jeden z dvojice posádky Autosalonu (Ondřej Běhal) podobný rekordní pokus podnikl s naftovým kombíkem Toyota Avensis. Tehdy se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů se šestnácti projetými státy. Pro rekord s elektromobilem použil podobnou trasu, která ale musela být lehce upravena tak, aby vedla podél rychlonabíječek. Vypadla z ní tedy Bosna a Hercegovina.

Upravená trasa tedy zahrnovala těchto 15 evropských států - Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálii, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Německo, Francii, Lucembursko, Belgii a Nizozemí.

Posádka se letos rozhodla vyměnit auto, nicméně u značky Hyundai zůstala. Loňský elektromobil Ioniq 5 nahradila novějším a aerodynamičtějším modelem Ioniq 6. Konkrétně se jednalo o specifikaci Power 4×2, která má 229 koní, využitelnou kapacitou baterie 72,6 kWh a dojezd na jedno nabití až 614 kilometrů (podle WLTP). To je o 107 km víc, než má sourozenecký hatchback. 

„Vybrali jsme si ho nejen kvůli dlouhému dojezdu, aerodynamickému tvaru a nízké spotřebě, ale hlavně kvůli tomu, že podporuje rychlost dobíjení až 220 kW. To znamená, že v ideálním případě nastřádá za pět minut nabíjení energii na 111 kilometrů jízdy. Pro představu, konkurenční Škoda Enyaq iV se nabíjí výrazně pomaleji, maximum je pouze 125 kW. Další výhodou Ioniqu 6 i v porovnání s loňským Ioniqem 5 je možnost předehřevu baterie, která umožňuje i ve studeném počasí rychlé nabíjení," vysvětlil volbu vozu Jan Říha.

Cestu absolvovalo také druhé vozidlo, které sloužilo jako doprovodný a kamerový automobil. Byl to nový Volkswagen Multivan T7 s naftovým čtyřválcem 2.0 TDI o výkonu 150 koní. Řídili ho autor tohoto článku a kameraman Luboš Hrabák.

Honba za rekordem odstartovala při západu slunce (19:40) na česko-polských hranicích u obce Jasnowice. Posádka sem dorazila s téměř plnou baterií, protože ji dobila dvacet kilometrů odtud v Třinci. První část trasy vedla přes Česko, Slovensko a Rakousko. Na rozdíl od minulého roku se ale Honzovi a Ondrovi podařilo dojet na jeden zátah o skoro 200 kilometrů dál a hned v úvodu si ušetřili jedno nabíjení mezi Bratislavou a Vídní. Měli tak náskok zhruba 20 minut proti roku 2022 a obrovskou dávku motivace. 

Druhá etapa cesty vedla přes Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko. Posádka se tentokrát nemusela zdržovat na hraničních kontrolách, jelikož už i Chorvaté jsou letos nově součástí Schengenu. „Přes Maďarsko a Slovinsko jsme se dostali k Chorvatsku, kde jsem stejně jako loni udělali pouze otočku pod cedulí a opět jsme to směřovali přes Slovinsko směrem na západ. Díky tomu, že jsme nebyli na hranicích kontrolováni a opět se nám podařilo dojet na jedno nabití dál, ušetřili jsme další desítky minut," komentoval vývoj cesty Ondřej Běhal při druhé zastávce u hyperchargeru nedaleko města Štýrský Hradec.

Před posádkou byla asi nejnáročnější část celé cesty, a to noční etapa přes Alpy. „Hodinky mi ukazují čas 2:30 ráno a nás teď čeká křest ohněm. Začalo hustě pršet, začínáme být dost unavení a s pouze jednou zastávkou na dobíjení musíme projet největším evropském pohořím, kde by navíc mělo podle předpovědi sněžit," říká do kamery Honza Říha, kterého čeká dlouhá šichta za volantem. 

Nejhorší obavy se naplnily, po nabíjení u města Linz začalo hustě chumelit a online mapy hlásily uzavření rakouské dálnice a velkou objížďku. Posádka po loňských zkušenostech zariskovala a google mapám nevěřila, což se vyplatilo. V italské části Alp si už však Ioniq 6 razil cestu skrz bílou pokrývku. Tým Autosalonu ani jeho sportovně vyhlížející vůz s pohonem zadních kol se ale sněhové chumelenice nezalekl a do Brenneru dorazil s nulovou časovou ztrátou. Pomohl předehřev baterie, dobíjení o výkonu přes 200 kW nezabralo víc než pár desítek minut a posádka se opět mohla vydat vstříc rekordu směrem k Lichtenštejnsku a Švýcarsku. 

Tady pánové řešili závažný problém - drahé mobilní připojení, kvůli kterému museli být jejich telefony a tablety offline. Online byla naštěstí navigace v Ioniqu 6, a proto jsme se vyhnuli dopravním zácpám. Absence mobilní sítě ale přinesla jiné komplikace. Při příjezdu do Lichtenštejnska posádky ztratila spojení s doprovodným autem, které vezlo kameramana. 

Osudným se stal semafor těsně za hranicemi, kde se výprava kvůli hustému provozu rozdělila. Zdá se to sice jako maličkost, ale v tu chvíli to byl vážný problém - obzvlášť v televizním světě. Část reportáže tak není natočená na kamery, ale pouze na mobilní telefony. Obě auta se naštěstí setkala u jednoho z posledních dobíjecích bodů, a to u stanice Ionity nedaleko švýcarského Curychu.

To ale nebyl jediný problém. Honza zjistil, že při první nabíjecí zastávce v Rakousku zapomněl na záchodě taštičku se všemi dokumenty, kartami a penězi. Několik hodin se nervoval, protože kvůli drahému internetu a telefonování ve Švýcarsku nemohl ani zjistit, jak na tom jeho ztracené věci jsou. Naštěstí jsme ve Francii vypátrali, že vše je v bezpečí u obsluhy fast foodu. Honza tak pokračoval sice bez dokladů, ale v lepší náladě.

Při cestě Francií se posádka rozhodla riskovat a vyjet baterii elektromobilu až do mrtě. To se jí málem stalo osudným. V místě, kde měl být podle dvou ze tří používaných aplikací nabíjecí hub, objevila pouze klasickou čerpací stanici. Dojezd v tu chvíli činil tři kilometry a oba pánové z Autosalonu se začínali pěkně potit. Ondra rozrazil dveře čerpací stanice a dožadoval se vysvětlení. Obsluha ho poslala přes most na druhou stranu dálnice, kde bylo paralelní odpočívadlo. Údajně s dobíjecím hubem. To byla sice pravda, ale jen částečná. Rychonabíječky byly ve výstavbě, obehnané plotem. Honza s Ondrou zaparkovali a řešili, co dál.
„Pojďme se tam ještě jednou v klidu projít pěšky,“ navrhnul Honza. A to se ukázalo jako nápad za sto bodů. Při bližší obhlídce totiž pánové zjistili, že u jedné z nabíječek plot chybí a tváří se funkčně. Aby nervů nebylo málo, nejprve dvakrát odmítla komunikaci s vozem, ale pak se zadařilo.

I přes zdržení se tým Autosalonu blížil k francouzsko-belgicko-lucemburskému pomezí s obří rezervou více než dvou hodin. Pánové už si blahopřáli k novému rekordu čtrnácti projetých zemí a v klidu hodnotili vydařený pokus o rekord, když je kameraman Luboš překvapil otázkou, jestli nechtějí zkusit dojet ještě do Nizozemí. „To nemůžeme stihnout,“ reagoval překvapený Ondra, ale vzápětí při pohledu do telefonu zjistil, že šance ještě žije. Klidné oslavy se tak v jediném okamžiku změnily v další závod s časem.

Nakonec posádka překročila hranice Nizozemí u města Eijsden v čase 23 hodin a 39 minut. Dokázala tak za jediný den s elektrickým autem projet patnáct evropských zemí a překonat loňský rekord o tři státy. „Celkem jsme ujeli 2002 kilometrů, šestkrát jsme zastavovali na dobíjecí stanici a celou cestu jsme zvládli s průměrnou spotřebou 18,3 kWh/100 km,“ uvedl nadšený Honza Říha, kterého z Nizozemí čekala ještě cesta zpět do Rakouska pro ztracené doklady, pak teprve domů... 

Po rekordním pokusu si posádka nechala od Hyundaie poslat výpis nabíjení, ve kterém bylo vidět, kolik stálo, jak dlouho trvalo a kolik energie se do elektromobilu v průběhu rekordní jízdy dostalo. Data to jsou opravdu zajímavá, jelikož vyšlo na povrch, že při první zastávce v Eisenstadtu vyšla jedna kWh na šílených 27 korun. Další dobíjení (především pak u Ionity) bylo výrazně levnější, třeba i o 20 korun za jednu kWh, a to už je pořádný rozdíl. Podrobné informace o nabíjení naleznete v tabulce.