Že je Fiat Multipla nejošklivější auto na světě? Tak to jste ještě neviděli tohle ruské SUV

Titul nejošklivějšího auta na světě je vynikajícím tématem k hospodským debatám. Jedni by rádi prvenství připsali ve své době oblíbenému rodinnému modelu Fiat Multipla (ale pozor, jen tomu před faceliftem!). Druzí, kteří mají vhled i do světových značek, ho nejspíš připíšou americké pohromě jménem Pontiac Aztec, která se objevila i ve fenomenálním seriálu Perníkový táta jako doklad ubohosti hlavní postavy. Bohužel, oba tábory se mýlí.

GAZ 3106 Ataman II je vskutku jedinečné auto. Pohled na něj řadu lidí fyzicky bolí a jsou doložené i případy hospitalizace poté, co se oběť setkala s tímto autem naživo. I proto není veřejně známé, kdo tento vůz navrhoval. Nicméně v roce 1999 vyjel z fabriky známé ruské automobilky GAZ stroj s karoserií velkého SUV. Mimochodem, bylo to v době, kdy BMW představilo svůj model X5 a tato kategorie byla ještě v plenkách.

Ataman měl oblé tvary, balonové pneumatiky a poněkud přehnaně dekorovanou příď. Kombinace dělené masky chladiče s dvojitými světlomety dozdobenými chromovými rámečky je vyloženě odpudivá, stejně jako záď, kde se rámečky tentokrát opakují u brzdových světel. Silně pochybujeme o pravosti chromu. To si spíš designéři odskočili pro díly do oddělení domácího tuningu na venkovské čerpací stanici.

Za pozornost samozřejmě stojí i interiér. Jak by také ne, když kombinace tmavě zelené palubní desky, hnědého dřeva, černého volantu a páky či šedivých sedaček působí okamžitě zažívací obtíže. I to je odkaz devadesátkového vkusu násobeného východní polohou místa, kde Ataman vznikl.

Ruský kousek překonal svými rozměry BMW X5 první generace. Na délku měřil 4690 mm, široký byl 1860 mm a vysoký 1850 mm. Nabízel tři řady sedadel a tedy možnost odvézt až sedm cestujících. Uvnitř se skrývala ještě pravá off-roadová technika. Auto s rozvorem 2820 mm stálo na žebřinovém rámu s tuhou zadní nápravou, což bylo důležité do náročného terénu, stejně tak poměrně solidní světlá výška 215 mm.

Jízdní vlastnosti musely být impozantní. Konstruktéři dodali atmosférický čtyřválec s výkonem 104 kW, tedy141 koní. Auto mohlo uhánět až 150 km/h. Údaj o zrychlení neexistuje. Do terénu ale pomohl připojitelný pohon všech kol. Na palubě byla dokonce i redukční převodovka. Přes svůj vzhled tak bylo toto SUV doma hlavně mimo asfalt.

Vedení GAZu o produkci Atamanu II opravdu uvažovalo, ale nakonec se ukázalo, že by pro firmu nebylo ekonomicky přijatelné. Zůstalo tak u několikakusové výroby. To ale rozhodně není konec Atamanu.

Manažeři GAZu si za pár let později uvědomili, že lidé chtějí SUV. A tak projekt Ataman II oživili. Tentokrát už ale v celkem konvenčním designu. To díky tomu, že devadesátky byly pryč a nastalo nové milénium. Novinka z roku 2004 měla vyplnit mezeru mezi Ladou Niva a velkým UAZem 3162. Byla proto menší, rozvor měl hodnotu jen 2670 mm, délka pak 4570 mm.

Na výběr už také bylo několik motorů, včetně velkého pětiválcového turbodieselu, který GAZ mohl vyrábět pod licencí od rakouské firmy Steyr. Do hry se mohly zapojit i italské jednotky Iveco. Překvapením je poměrně bohatá výbava. Na palubě už bylo ABS! Vůz měl mít centrální zamykání, palubní počítač, elektricky ovládaná zpětná zrcátka a také všechna čtyři okénka. Na přání byl automat.

Bohužel ani tohle auto se do produkce nikdy nedostalo, jakkoliv se chlubilo solidními schopnostmi v terénu i díky přídavné redukční převodovce nebo uzamykatelnému mezinápravovému diferenciálu. GAZ opět zjistil, že na stavbu auta, které novinářům předváděl hned v několika provedeních, není dostatek peněz. A tak ruská automobilka zůstala u toho, co jí jde nyní asi nejlépe – u nákladních aut.