Bizarní auto z Lichtenštejnska mělo patřit mezi nejrychlejší sporťáky světa. Vzniklo ale z Brouka

Miniaturní knížectví vklíněné mezi Švýcarsko a Rakousko je známé jako daňový ráj s nádhernou přírodou a nejvyšším průměrným platem na světě. Málokdo si ho ale spojí s automobilovým průmyslem. Přitom právě tady vzniklo jedno z nejbizarnějších aut, které kdy jezdilo po silnici. Jmenovalo se Jehle Saphier a dodnes ho můžete potkat. Řídí ho jeho neméně výstřední konstruktér.

Xaver Jehle začal svou automobilovou kariéru už v roce 1978, kde se vrhl na tuning italských vozů Oblíbil si dnes už neexistující značku DeTomaso, jejíž modely Longchamp a Pantera upravoval na výkonnější sportovní vozy. Změny už existujících aut ho pomalu přivedly k nápadu, že by mohl navrhnout své vlastní. Sedl proto k rýsovacímu stolu a v roce 1982 měl hotový první prototyp, který hrdě nesl jeho jméno.

Jehle Saphier stálo na podvozku Volkswagenu Brouk, což byla v té době velmi oblíbená platforma pro nejrůznější malé výrobce. Plochý čtyřválce o objemu 1,5 litru měl 54 koní, Jehle ho upravil na 90. Auto mělo jet maximálně 170 km/h. Další parametry ale už nejsou k dispozici.

U prvního vozu úplně nešlo o to, jak rychle se auto pohybuje, ale jak vypadá. „Hledal jsem ultimativní čistou podobu. A vyšla mi tato jako jediná možnost,“ popisoval později Xaver Jehle svůj výstřední design v televizní reportáži. Jehle Saphier mělo totiž extrémní klínovou karoserii ze sklolaminátu s velmi nízkou přídí a vysokou zádí.

Do interiéru vozu se vstupuje přes výklopné čelo na vzpěrách, do kterého je nasazeno přední sklo, boční okénka i střešní okno. K mání samozřejmě není klimatizace, ale je možné celou horní část povytáhnout a nechat proudit do těsné kabiny čerstvý vzduch. Výklopné čelo se zvedá samo. Řidič může do pístů napouštět nebo vypouštět vzduch, a tak víkem manipulovat. U některých kusů je ale potřeba ovládat příď ručně.

Motor je uložen za zády řidiče a spolujezdce. Přistupovat se do něj dá skrz prosklené víko kufru. Záď zdobí velký chromový výfuk a oblá brzdová světla. Na přídi jsou takzvané „mrkačky“, v té době velmi populární. Ostatně, jiná světla by ani na tak nízkém profilu auta nefungovala.

Saphier samozřejmě vyvolal poprask. Výstřední auto okukovali fanoušci a tisk na něj pěl ódy. Jehle dobře vytušil, že pokud chce začít vyrábět ve větším množství, musí sáhnout po něčem zajímavějším, než je Brouk. A tak se začal poohlížet po objemnějších a výkonnějších motorech.

Začal tím, že do svého vozu namontoval motor z Volkswagenu Golf. Benzinový dvoulitr naladil na výkon 200 koní. Auto i díky nízké hmotnosti 660 kg slibovalo solidní mrštnost a rychlost až 230 km/h. Vůz pak nabídl na prodej jako Jehle Saphier Highspeed za tehdejších 24 500 švýcarských franků. I to ale bylo pro milovníka výkonných strojů málo a tak vytvořil Saphier Galaxy, který dostal osmiválec od Fordu. U něj není dohledatelný přesný výkon.

Pak ale Jehle přestřelil. Do tisku oznámil, že postaví model Super Saphier, který bude pohánět motor z Lamborghini Countach. Dvanáctiválec měl po jeho úpravách mít rovných 1000 koní a auto rozpohybovat až na 400 km/h. „Byla to samozřejmě teoretická rychlost. Myšlenku jsem brzy opustil, protože postavit vůz pro takové rychlosti je kvůli aerodynamice náročné,“ přiznal později Jehle.

Jehle tvrdí, že celkem vyrobil 20 kusů modelu Saphier s nejrůznějšími motory. Mezitím nakreslil další model, který nazval Jehle Artemis. Ten ale zůstal jen maketou, protože nadšený konstruktér už nebyl schopen svůj sen převést do reality. V roce 1991 jakoukoliv snahu o výrobu dalších vozů vzdal. Navždy mu ale bude patřit důležité prvenství – měl první „automobilku“ v Lichtenštejnsku. Tedy až do roku 2003, kdy ve Vaduzu vznikla značka Orca Engineering, která rovněž stavěla sportovní automobily.

Největším městem Lichtenštejnska je průmyslový Schaan. Jeho dominantou je ústředí firmy Hilti, která tu už 80 let vyrábí stavební nástroje. Nedaleko odtud stojí nejrůznější plechové haly, které menší společnosti používají pro svou agendu nebo jako sklad. Tady v ulici Im Alten Ried, číslo popisné 32, stojí plechová hala, před kterou je oprýskaný nápis JEHLE.

Halu byste ale ani tak nepřehlédli. Je totiž přímo obsypaná vraky aut. Stojí tu několik zarostlých citroënů, jeden starý off-road v kopřivách, podle našeho odhadu jde o International Harvester Scout, což je v Evropě poměrně vzácné auto. V trávě tu jsou zarostlé i různé skulptury z oceli a plastu, o lodní kontejnery je opřené staré surfovací prkno. Vše nasvědčuje tomu, že majitel je opravdu zvláštní člověk.

Xaver Jehle už dnes sice žádná auta nestaví, ale do své haly se vrací pořád. Prý ve starém Renaultu Espace. Má tu schovanou loď, kterou občas vyveze na nedaleké Bodamské jezero. Zbytky automobilové „slávy“ najde zkušené oko na střeše budovy, kde jsou z ulice vidět dvě karoserie. Jedna z nich je bezesporu zchátralý Saphier, druhá patří asi jinému prototypu. Starý pán si ale minimálně jeden funkční vůz nechává pro sebe. A když má náladu, rozezní se po areálu bublání vycházející z masivního chromového výfuku. To vyráží na vyjížďku po malebném knížectví ve výstředním voze, o němž kdysi snil, že bude patřit mezi nejrychlejší auta na světě.