V Sovětském svazu jezdila SUV už v padesátých letech. GAZ M72 Poběda vznikl pro venkovské papaláše

GAZ (Gorkovsky Avtomobilny Zavod), to je dnes největší výrobce osobních automobilů v Rusku. Továrna sídlící ve městě Nižnij Novgorod má za sebou produkci řady zajímavých vozů. Jedním z nich se stal i GAZ M72 Poběda, který se do historie zapsal jako předchůdce dnešních crossoverů.

V životě modelu M72 Poběda hraje významnou roli GAZ 69. Jde o dobře známý vůz nejen v zemích bývalého Sovětského svazu, ale i v ostatních státech sféry sovětského vlivu včetně Československa. Byla jím samozřejmě vybavena naše armáda a lidově se mu říkalo Gazík. Tento model dal vzniknout rumunskému modelu ARO IMS 57, což byl téměř totožný vůz s jen o něco slabším motorem. Ačkoliv se GAZ později kvůli přesunu výroby přejmenoval na UAZ 69, stavěl se až do roku 1972.

Auto mělo žebřinový rám a připojitelný pohon všech kol pomocí přídavné převodovky. Existovalo několik druhů karoserie v provedení se dvěma nebo čtyřmi dveřmi. Podle konfigurace Gazík svezl dva, pět nebo sedm cestujících. Zastřešení bylo řešeno plachtou. GAZ-69 proslul svými schopnostmi v terénu a říkalo se, že je prakticky nezastavitelný. V práci ho ocenili třeba šéfové kolchozů, jenže některým se příliš vojensky vypadající auto moc nelíbilo.

Toho si všiml tehdejší sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov, který byl přímo náruživým přítelem zemědělství a venkovského života. Potřeboval pro své venkovské straníky něco mnohem reprezentativnějšího, než off-road. V roce 1955 proto díky jeho podpoře vznikl do té doby nevídaný vůz GAZ M72 Poběda. Šlo o křížence mezi luxusním sedanem GAZ M20 Poběda sloužícím od roku 1949 k převozu špičkových komunistů a právě off-roadem GAZ 69. Tento prazvláštní vůz se tak stal prvním masově vyráběným crossoverem na světě. Tedy aniž by se o něm ještě takto hovořilo.

Auto mělo samonosnou karoserii. Tuhá přední náprava s listovými pery pocházela z off-roadu, zadní náprava byla ale zcela nová a mimo M 72 ji nepoužívalo žádné jiné sovětské vozidlo. Vůz dostal také sadu čtrnácti bezpečnostních panelů, které zesílily oblasti rámu, podlahy, dveří a střechy. K tomu se patřičně zvedla světlá výška o 150 milimetrů oproti standardnímu sedanu. Upraven byl rozvor náprav, ale jen minimálně. Hmotnost vozu byla 1665 kg, což není proti dnešním autům nic výjimečného.

Motoru umístěný vpředu pocházel z Gazíku. Kapalinou chlazený čtyřdobý čtyřválec měl objem 2,1 litru. Produkoval poměrně nízkých 55 koní při 3600 otáčkách za minutu. Řadilo se samozřejmě manuálně, převodovka měla tři stupně, přídavná po připojení přední nápravy pak dva. Na silnici tedy auto jezdilo jen se zadním pohonem a příď se zapojila do práce až v těžkých podmínkách. Poběda, což znamená rusky vítězství, zvládla uhánět až 90 km/h a přitom spotřebovala mezi 14 až 16 litry benzinu na 100 kilometrů. Nádrž měla bohužel jen 55 litrů, takže dojezd nebyl právě ukázkový.

Nejlepším marketingem pro automobil je těžká a dlouhá cesta. To věděli výrobci už před válkou a vědí to i dnes. Proto není nic zvláštního, že se rok po zahájení výroby vydal GAZ M72 na velmi náročnou výpravu napříč Sovětským svazem. Odstartoval z Moskvy a po 179 dnech šílené pouti nepříznivou krajinou dorazil do dálného Vladivostoku. Ujel přitom 16 tisíc kilometrů. Na palubě měl taxikáře Alexandra Lomakina, kameramana Igora Tichomirova a spisovatele Viktora Urina. Ti po cestě navštěvovali vesnice a města, vše pečlivě zadokumentovali a Urin pak vydal knihu nazvanou 179 dní v automobilu, která samozřejmě posloužila nejen k propagaci auta, ale i sovětského komunistického hospodářství.

První crossover historie se brzy dostal do širšího povědomí a stal se chloubou mnoha venkovských papalášů, kteří díky němu mohli dělat větší dojem na prostý dělnický lid, než kdyby jezdili v obyčejném Gazíku. Výroba však nevydržela dlouho. Auto se montovalo do roku 1958. Vzniklo celkem 4 677 kusů. GAZ M72 Poběda tak dnes patří mezi kuriozity, které jsou jen těžko k sehnání. Tu a tam se objeví v nějakém muzeu automobilů. Autor tohoto článku našel jeden orezlý kousek na parkovišti Lomakova muzea retro aut v Moskvě.

Mimochodem, GAZ M72 Poběda nebyl jediným crossoverem dob Sovětského svazu. Pouhé dva roky po něm vznikl další model - Moskvič 410. Zaujal hlavně přitažlivějším vzhledem, protože využíval karoserii pohledného sedanu 402. Auto mělo ale slabší motor, čtyřválec s objemem 1,22 litru produkoval jen 35 koní. Oproti běžnému Moskviči se zvýšila světlá výška o 125 mm. Systém řazení byl obdobný jako u Pobědy. Díky nižší hmotnosti 1180 kg však mohl být Moskvič ještě o něco obratnější než GAZ. Ve výrobě ovšem zůstal jen necelý rok, vzniklo 1035 kusů.