Český supersport Innotech Mysterro měl motor z Chevroletu a design od Králů. Velké plány zkrachovaly

Píše se první polovina 90. let. Komunismus je minulostí a nové nápady mají takřka nekonečný prostor na realizaci - včetně těch nejsmělejších. V roce 1995 se na brněnském výstavišti v rámci tehdy populárního Autosalonu objevuje červenorůžový zjev jménem Innotech Mysterro - dvoudveřový roadster s motorem uprostřed. Že nevíte, co to je?

Příběh jedinečného českého speedsteru se začal už krátce po "Sametu", kdy se ze slunné Kalifornie vrátil na návštěvu staré vlasti brněnský emigrant Zdeněk Mrkvica. Coby milovník rychlých kol přichází se smělým plánem postavit zbrusu nový supersportovní vůz odpovídající americkému vkusu a slunečnému podnebí, který by však stál méně než výrobky renomovaných značek.

Mrkvicovo setkání s designerem Václavem Králem a jeho synem Jiřím dává novému projektu jasnější kontury v tom smyslu, že by mělo jít o jakési volné pokračování Králova staršího díla MTX V8, tentokráte ovšem s otevřenou karoserií typu speedster. Technické orgány neměly být ovšem napříště darovány Tatrou 613, nýbrž pod vlivem Mrkvicovy americké zkušenosti Chevroletem Corvette!

Na řadu přichází konstrukční řešení, jehož základem se podobně jako u tvarově blízkého předchůdce stal robustní rám z ocelových trubek, osazený uprostřed uloženým agregátem a zahalený do laminátové karoserie. Právě s ohledem na zamýšlené hlavní odbytiště padá volba na osvědčenou mechaniku americké produkce, která znamená snadnou údržbu a vysokou spolehlivost. Dalším benefitem je vysoký dosažitelný výkon, kterému je přizpůsobena mimořádně pevná trubková konstrukce.

Ani pod kapotou to nevypadalo beznadějně. Základním motorem byl 5,7 litrový V8 od General Motors (původně z Corvette C4) s výkonem 221 kW/300 k a točivým momentem 470 Nm. Přenos výkonu zajišťovala pro rovněž americká pětistupňová skříň od společnosti AUI. Mechanismus řazení musel ovšem projít řadou změn od původních táhel přes lanka až po finální tyče.

Motorová elektronika byla naproti tomu převzata v podstatě beze změn. Navíc má Mysterro pouze přední benzinové nádrže z Tatry 613 s nově navrženým výfukovým systémem se dvěma nad sebou umístěnými tlumiči a centrální koncovkou.

S tímto pohonným ústrojím dosahovalo Mysterro rychlosti až 270 km/h, přičemž na dosažení stovky mu stačilo 5 vteřin. Pokud by se vám to snad v roce 1995 zdálo málo, druhou možností byl další V8 od GM s výkonem 368 kW/500 k, se kterým zvládlo auto stovku za 4,5 sekundy a ručička tachometru se (teoreticky) zastavila na hranici 300 km/h. Třešničkou na dortu nabídky měl být atmosférický dvanáctiválec značky Falconer o objemu 7,7 litru o výkonu údajně přes 700 koňských sil!

První a jediné funkční Mysterro je dlouhé 4,6 metru a váží jen kolem 1300 kilogramů. To díky zmíněnému trubkovému rámu a laminátové karoserii (některé zdroje uvádějí uhlíková vlákna a kevlar). Na zakázku vyrobená kola OZ Racing s velikostí 18 palců měla obuta pneumatiky Pirelli P Zero. Přidejte k tomu dvojité příčné zavěšení předních kol, nezávislé víceprvkové zavěšení zadních kol a máte docela dobrý recept na superauto.

Vnitřek Mysterra nevyhlíží vůbec špatně, ale rozhodně ne prakticky. Prostoru za extrémně panoramatickým čelním sklem dominuje palubní deska s karbonovým dekorem orientovaná k řidiči, šesticí budíků a ovládacími prvky z Corvette. Nechybí volant a řadicí páka italské značky Momo a sportovní sedačky Recaro. Čalounění sedadel a dveřních výplní je provedeno jemnou, lososově růžovou kůží Connolly.  

Vtipným detailem jsou úložné prostory na bocích auta přístupné vzhůru výklopnými víky, které na přání pana Mrkvici pojaly dvojici vaků s golfovými fidlátky. Odemykání dveří a lá Lamborghini bylo řešeno elektricky, a to tlačítkem na jejich vnitřní straně.

Mrkvicova firma Innotech měla záměr vyrobit v první sérii 25 kusů Mysterr a každý prodat za přibližně 150 000 dolarů. Nakonec ovšem vznikl pouze jeden kus, který se údajně ve své době prodal za 2,5 až 3 miliony korun. Důvodem neuskutečnění původního plánu byl samozřejmě nedostatek finančních prostředků (snad taky proto auto nemělo ani střechu ani boční skla) a jistě také fakt, že se Mysterro nikdy nepodařilo homologovat, takže je na veřejných komunikacích nepoužitelné.

Po dvaceti letech zapomnění se brněnský speedster objevil funkční znovu na veřejnosti v roce 2015, aby se jej o rok později jeho tehdejší majitel snažil prodat za zhruba 6,5 milionu korun. Zda se to podařilo, se nám nepovedlo zjistit, jisté ale je, že od té doby stopy auta, které v roce 1993 obdrželo národní cenu za design, opět mizí.