České Ferrari Škoda 110 Super Sport Ferat se stalo filmovou hvězdou z nouze. Jezdilo až 211 km/h

Jestliže jsme minulý týden na tomto místě hovořili o "českém Porsche", obratem navážeme a podíváme se na osudy "českého Ferrari." Jsou neméně zajímavé a díky povedenému filmu, ve kterém si zahrálo, i věčné. Ale nepředbíhejme.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let sjížděla z linek mladoboleslavské automobilky tuctová Škoda 100. Jenže na autosalonu v Bruselu v roce 1972 uchvátil český výrobce svět zcela jiným autem - fascinujícím kupé 110 Super Sport. Na výrobní linky se nikdy nedostalo, přesto se proslavilo.

Přelom 60. a 70. let přinesl poměrně masivní nástup studií, prototypů i sériových strojů s motorem umístěným uprostřed a především slavné italské karosářské domy se doslova předháněly v tom, který z nich navrhne a představí více futuristický projekt.

Téměř každá automobilka si přisadila svým, když už ne sériovým modelem, tak alespoň designérským konceptem nebo závodním speciálem a navzdory železné oponě nezůstal stranou ani východní blok. Ovšem po svém. Typicky se zde zrodila celá řada amatérských konstrukcí pro závody i běžný provoz, většinou však v jediném exempláři.

Asi nejlépe na tom byli nadšenci z bývalé NDR a to díky Heinzi Melkusovi, který v letech 1969 až 1979 postavil více než stovku dvoumístných kupé ladných tvarů s křídlovými dveřmi a motory Wartburg či Lada. Ani Československo této módní vlně neuniklo, přesto jsme však mohli německým sousedům pouze tiše závidět – do vlastní stavby se tehdy pustilo více lidí, bohužel ale ani v jednom případě nebyla tato snaha korunována byť jen malosériovou produkcí.

Prvním případem bylo kupé ÚVMV 1100 GT, které sice mělo motor až za zadní nápravou, ale to bylo při pohledu na jeho atraktivní tvary a potenciál naprosto vedlejší. Bohužel vývojový prototyp se dočkal jen několika svépomocí vyrobených nástupců. Ve druhém případě se jednalo o vůz nabízející prakticky vše, co si tehdejší doba žádala od čistě sportovního automobilu. Škoda 110 Super Sport se totiž pyšnila šokujícími liniemi, pod nimiž se ukrývala řada netradičních řešení.

Práce na projektu kupé Super Sport s interním označením „typ 724“ byly zahájeny v roce 1969.  Dvousedadlový vůz s motorem před zadní nápravou využíval koncepci typickou pro italské supersporty jako Lamborghini Countach nebo De Tomaso Pantera, které byly v té době žhavou novinkou.

Vyklápěcí světla? Samozřejmě! A ne jen tradiční dvě nebo čtyři. Škodovka měla hned šest světlometů namontovaných na výklopné rampě na přídi. Ani opačný konec auta se nenechal zahanbit, jeho šestnáct kulatých světlometů vypadalo jako baterie trysek na zádi rakety. 

Výhodou kupé byla jeho nízká hmotnost. Super Sport vážil jen 898 kg, takže i se skromným výkonem dokázal dosáhnout maximální rychlosti 180 km/h. S akcelerací to bylo horší. Na stovku to kupé trvalo 15,3 sekundy. Dnes takový údaj rozhodně neokouzlí, jenže mluvíme o počátku sedmdesátých let. A na ty to nebylo až tak špatné.

Navíc se do motorového prostoru brzdy nastěhoval výkonnější 4-válec s objemem zvětšeným na 1147 cm3, který nabízel až 104 koní (76 kW), takže maximálka rázem narostla na podstatně atraktivnějších 211 km/h. Mělo to však háček. Tento parametr platil pro Super Sport jen se zasunutými světly.

Když se rampa se šesti reflektory, z toho dvěma potkávacími, dvěma dálkovými a dvěma mlhovými, vysunula, bylo kupé z důvodu horší aerodynamiky o plných 17 km/h pomalejší! To měla vyřešit silnější verze. V Boleslavi totiž v té době vyvíjeli čtyřválec 1,5 OHC pro nový sedan Škoda 720, ale ten se, jak známo, do výroby rovněž nedostal stejně jako jeho pohonná jednotka. 

Dobré jízdní vlastnosti slibovalo nízké těžiště a téměř dokonalé rozložení hmotnosti mezi nápravy v poměru 46: 54. A s dvoučlennou posádkou dokonce v poměru 51: 49. 

Moc nechybělo a v případě Super sportu mohlo skutečně zůstat u prototypu, na který by se časem zapomnělo. Oficiální sdělovací prostředky tuhé normalizace byly ke kupé zdrženlivé a vesměs přinášely informace o tom, že se tento výstřelek uvědomělým občanům nelíbí, protože je příliš hranatý a navíc pouze dvoumístný a pro běžné použití tedy absolutně nevhodný. 

Kupátko tedy coby reklamní poutač objelo pár výstav a časem zmizelo za zdmi boleslavského muzea, odkud se tehdy jen málokterý stroj vrátil. Jenže zázraky se občas dějí. Jednoho dnes zastavil u boleslavského depozitáře kamion Barrandovských studií a milé kupé zahájilo svůj druhý život. První rolí byl spíše takový štěk: V roce 1977 měla premiéru sci-fi komedie Zítra vstanu a opařím se čajem s Petrem Kostkou v hlavní roli. Nacista Kraus (Vladimír Menšík) opouští v pronajatém mercedesu podzemní garáže pražského hotelu Intercontinental a míjí v záběru zaparkovanou škodovku Super Sport.

Na další nasazení si model musel počkat více než tři roky, kdy jej do snímku Juraje Herze „Upír z Feratu“ prosadil filmový výtvarník Theodor Pištěk. Vznikla totiž dost ožehavá situace. Na českém trhu nebyl jediný neokoukaný automobil, splňující představy tvůrců, západní modely zase z ideologických důvodů nepřipadaly v úvahu.    

Pištěk se tedy pustil do přestavby bílého kupátka v mnohem hrozivější stroj, jezdící podle scénáře na krev. Pištěk navrhl nový lak v temné kombinaci černého základu s červenými linkami kolem hran a přidal také několik úprav designu. Vyklápěcí světlomety byly nahrazeny obdélníkovými pevnými a zadní světla byla použita z připravované modernizace modelu Š 120.

Novinkou bylo i velké zadní křídlo a zlatě nalakované disky BBS o průměru 15 palců. Původně si mělo auto svou novou podobu modelu „Ferat Vampire RSR“ udržet jen po dobu natáčení. Nakonec se ale nový design ukázal být tak populárním, že se Škoda rozhodla ho zachovat.

Kapota motoru černého sporťáku pulsuje nahoru a dolů, jakoby pod ní bilo hladové srdce. Může to být pravda? Dr. Marek (Jiří Menzel) sebere odvahu a sáhne dovnitř úzkou štěrbinou v kapotě. Mohlo by to být to poslední, co dělá... Tolik krátký exkurs do Herzova filmu o neporazitelném závodním autě, které jezdí na krev svých řidičů, kteří postupně vymírají. Celý ho můžete legálně shlédnout zde.

Na příkaz "shora" byly odstraněny všechny scény, které by mohly narušit morálku socialistického člověka. Nebyl tak k vidění motor, který vytvořil Jan Švankmajer z opravdových kravských vnitřností, jež se pomocí mechanismů pohybovaly, aby iluze upířího pohonného agregátu byla dokonalá. Režisér Juraj Herz považuje film Upír z Feratu za svoje nejvíce zmrzačené dílo...

Po "Upírovi" se kupátko mihlo ve filmu ještě do třetice a to v potrhlé komedii Velká filmová loupež.  Zde kupé samozřejmě vystupuje ve své hororové podobě a pánové Oldřich Kaiser a Jiří Lábus se s ním podívají i na palubu Titanicu. Potom definitivně zamířilo do továrního muzea, kde je k vidění dodnes.