Když se řekne sportovní auto, většině lidí se vybaví italská elegance, americké osmiválce nebo britská lehkost. Málokdo si však představí továrny za železnou oponou, kde se v kulisách centrálního plánování, nedostatku materiálu a politických omezení rodily stroje, které měly jedno společné: touhu po větší rychlosti. Díky tomu ve východním bloku vzniklo hned několik odvážných aut, z nichž některá se dostala do sériové výroby, jiná skončila na šrotišti.
Přinášíme vám výběr našich tří oblíbených sportovních aut z dob socialismu, z nichž každé ukazuje jiný konec. Československá Škoda 110 R se vyráběla v relativně vysokých počtech, ačkoli většina aut šla na export. Polské FSO Syrena Sport bylo technicky nejpokročilejším autem se specifickou technikou, ale nakonec se režim postaral o to, aby zůstalo jen u prototypu, který byl později zničen. A východoněmecký Melkus RS 1000? Ten byl malosériovým „supersportem“ pro socialistický lid.
V socialistickém východním bloku nikdy moc sportovních aut nevzniklo, ale jedním z toho mála byla československá Škoda 110 R. Po dlouhých letech strastiplného vývoje se představila veřejnosti v září 1970 na strojírenském veletrhu v Brně, a přestože se začala vyrábět ještě před koncem toho roku, ve větších počtech se sériová produkce rozjela až v roce následujícím. Na Čechoslováky se však nikdy pořádně nedostalo, protože absolutní většina aut byla určených pro export.
Sportovní škodovka však neměla jednoduchý příchod na svět, protože po komplikacích při vývoji pokračovaly těžkosti i během produkce. Vzniklo na výrobní lince po Octavii Combi, kde si kvůli odlišné koncepci, motoru i převodovce vyžádalo velkou modernizaci výrobních technologií a výrobu následně trápily problémy s dodávkami jednotlivých dílů. Nedokončené vozy pak byly parkovány před halou a dokončovány venku.
Škoda 110 R vycházela ze standardního sedanu Škoda 110 a koncepcí se blížila výrazně slavnějším i rychlejším vozům Porsche, protože si ponechala už tehdy zastaralou koncepci pohonu „vše vzadu“. S čtyřválcem o zdvihovém objemu 1107 kubických centimetrů a maximálním výkonem 38 kW (52 k) zvládala nejvyšší rychlost až 145 km/h, což z ní dělalo nejrychlejší produkční škodovku své doby. Během deseti let vzniklo 57 085 aut.
Začátkem šedesátých let se o sportovní vůz pokusili i v sousedním Polsku, když automobilka FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) vyvinula prototyp Syrena Sport. Ten vycházel z FSO Syrena 100 a hlavním impulzem pro pokus o polský sporťák byl Stanisław Łukaszewicz poté, co si přečetl několik článků o tehdy moderních autech s plastovými karoseriemi. Výsledkem byl počin inspirovaný luxusními Ferrari i západoněmeckým Mercedesem-Benz 190 SL.
Vedoucí projektu Cezary Nawrot se projektu věnoval po běžné pracovní době se svým týmem a laminátová karoserie byla dokonce samonosná, což přispělo k lehkosti jediného dokončeného vozu. A protože se pod kapotu nevěšel původní dvoutakt z výchozího vozu, vyvinuli si nový čtyřtaktní dvouválec typu boxer s hliníkovými hlavami nebo písty z motocyklu SFM Junak. Maximální výkon sice dosahoval jen 26 kW (35 k), však Syrena Sport vážila pouhých 710 kilogramů.
Testovací prototyp následně najezdil necelých 30 tisíc kilometrů, ale tehdejšímu režimu se nelíbil. Polský premiér Józef Cyrankiewicz, nebo první tajemník komunistické strany Władysław Gomułka sám zatelefonoval do varšavské továrny, aby projekt zastavil. O konkrétní osobě se dodnes spekuluje, avšak jediný prototyp byl uložen v garáži výzkumného vývojového centra, která byla v polovině sedmdesátých let vyklizena a projekt Sport skončil na šrotišti s dalšími koncepty. Dnes si ho můžeme připomenout jen na dobových fotografiích.
V šedesátých letech se západní automobilový průmysl začal věnovat silničním supersportům, když se vůbec prvním produkčním počinem stalo italské Lamborghini Miura. V socialistickém východním bloku však žádný pořádný supersport nikdy nevznikl, avšak několik počinů k nim mělo relativně blízko. Spolu s československou Tatrou MTX V8 od Metalexu z počátku devadesátých let byl takovým projektem i východoněmecký Melkus RS 1000.
Ten byl netradičním projektem nadšeného podnikatele Heinze Melkuse, který chtěl uspokojit touhu bohatších východních Němců po sportovních vozech, přičemž využil co nejvíce sériových dílů z aut vyráběných v NDR. I kvůli tomu se dvoumístný sportovní Melkus se vzhůru výklopnými dveřmi zrodil na vyztuženém podvozku Wartburgu 353. Stejný byl litrový tříválcový dvoutakt naladěný na 51 kW (70 k).
Finální sporťák sliboval akceleraci z nuly na stovku za 12 sekund a maximální rychlost 160 km/h, což byl v tehdejším socialismu výjimečný zážitek. Melkus se následně vyráběl v letech 1969 až 1979 a nakonec vzniklo 101 aut, z nichž každé bylo originál – technici se při jejich výrobě učili novým zkušenostem i postupům, na jejichž základě dělali postupné evoluce. Malosériový Melkus z Drážďan byl autem, jaké v našich končinách nemělo obdoby.
