Mladoboleslavská automobilka Škoda letos slaví hned několik velkých výročí a jedním z těch méně výrazných je i zahájení sériové produkce historicky první Škody Superb. Předválečná luxusní limuzína, duchovní předchůdce současného vlajkového modelu značky, se představila československé veřejnosti už v roce 1934 a byla tím nejlepším z nabídky, co si lidé mohli tehdy koupit. Dnes máme příležitost podívat se na to, jak automobilka svou chloubu nabízela, protože stále existuje autentický prospekt z pozdějšího roku výroby 1939.
Původní Škoda Superb přijela na svět na jaře 1934 s úplně novou generací vozů s páteřovým podvozkovým rámem a nezávislým zavěšením kol. V Mladé Boleslavi se začala vyrábět v roce 1935 a s přerušením výroby s blížícím se koncem druhé světové války, v letech 1943 až 1946, do roku 1949 vzniklo 890 osobních aut a 1630 velitelských a sanitních vozů pro armádu, protože si velký automobil z Československa oblíbil také německý Wehrmacht.
Doposud největší vojenský konflikt v dějinách výrazně omezil dostupnost nových škodovek, protože došlo k utlumení výroby pro civilní účely, ale ještě v roce 1939 si prostornou limuzínu s přepychovým interiérem pro až sedm cestujících mohla česká smetánka koupit s vylepšeným motorem. Už v roce 1938 se totiž automobilka rozhodla přepracovat techniku řadového šestiválce.
Po přibližně 600 vyrobených kusech s ventilovým rozvodem SV, tedy s postranními ventily, byla koncepce motoru přepracována na efektivnější „vrchový“ rozvod OHV s ventily v hlavě válců. Tehdejší Škoda Superb 3000 OHV s motorem o zdvihovém objemu 3137 cm3 tak dosahovala maximálního výkonu 62,6 kW (85 k) a na rozdíl od řady konkurentů už disponovala i moderní dvanáctivoltovou elektroinstalací.
V roce 1939 se navíc vlajková škodovka představila s decentním faceliftem, při němž automobilka nahradila dvoudílnou křídlovou kapotu motorového prostoru zaoblenou jednodílnou, vyklápěnou směrem vzad. Jen málokdo si dnes vzpomene, že právě kvůli tomu se pozdějším modelům přezdívalo „aligátor“, protože dlouhá „haubna“ připomínala jeho otevřenou tlamu. A teď už si konečně pojďme prolistovat dobový prospekt.
Dnes to automobilky nemají snadné, protože u každého modelu musejí uvádět kombinovanou spotřebu paliva na desetiny litru, aktuálně měřenou podle standardů testovacího cyklu WLTP. V prospektu ke Škodě Superb 3000 OHV si však můžeme všimnout, jak se tento údaj řešil v minulosti. „Spotřeba při rychlosti 80 km/h asi 17 litrů.“ To by dnešní evropská legislativa rozhodně neakceptovala.
Před druhou světovou válkou se automobilky ještě tolik nesnažily mazat zákazníkům med kolem pusy a předkládaly jim opravdová data i fakta. Brožura ke Škodě Superb 3000 OHV modelového roku 1939 tak seznamovala potenciální kupce se spoustou technických informací, ale jen minimem reklamních lákadel. Kvůli tomu sice na první pohled může vypadat nudně, ale i přesto můžeme najít minimálně jednu pasáž, kde se prodejní oddělení snažilo vykouzlit aspoň malý úsměv na jejich tváři.
„Motor je nejdůležitější součást automobilu, na které závisí rychlost, bezpečnost a spolehlivost vaší jízdy,“ začíná vyprávění o technice hned na první stránce se spoustou písmenek. O několik málo vět později si přitom můžeme přečíst kostrbatou větu, u níž ani techničtější jedinci z nás nebudou vědět, co si mají představit: „Mokré válcové vložky z neobyčejně tvrdé speciální litiny a vtipně řešený lamelový olejový filtr se samočinným odstraňováním nečistot zmnohonásobují trvanlivost motoru.“
Bohužel, ani ta nejpodrobnější technická učebnice nepopisuje, čím specifický je „vtipně“ řešený lamelový olejový filtr. Pojďme však dál, protože mezi informacemi o motoru automobilka uvádí, že ho konstruovala na základě tehdejších nejnovějších osvědčených zásad motorové techniky a vyráběla s nejvyšší možnou pečlivostí pro zaručení spolehlivosti a úsporného provozu na dlouhou řadu let. Zároveň lákala na snadnou přístupnost, přehlednost, jednoduchost i kultivovanost řadového šestiválce.
Samostatný prostor přitom automobilka věnovala také inovativnímu podvozkovému rámu s rourovým nosníkem tvořícím páteř celého vozu. Ten nahrazoval předcházející žebřinový rám a nesl motor i karoserii v gumových silentblocích, aby přispěl ke kvalitnějšímu odhlučnění i snížení vibrací. Z dnešního pohledu působí úsměvně kratičká pasáž o „dokonalých hydraulických brzdách“, přičemž už tehdy se řízení za zatáčkou samočinně vracelo do přímého směru.
V závěru prospektu se pak můžeme seznámit s tehdejším pohledem na klientelu tohoto modelu. Škoda Superb 3000 OHV byla postavena pro velmi náročné automobilisty a její přepych, pohodlí i elegantní styling měly vyhovovat těm nejpřísnějším požadavkům. Nová kapota se zapuštěnými předními světlomety přitom měla „šťastně“ spojovat zásady aerodynamiky s požadavky pro maximální pohodlí a bezpečnost.
Škoda Superb 3000 OHV se produkovala kompletně v Československu. Motor, šasi, karoserii i výdřevu s čalouněním interiéru si mladoboleslavská továrna vyráběla sama, přičemž Superb standardně vznikal jako sedan se čtyřmi okny nebo prodloužená limuzína se šesti okny. Evoluce se silnějším šestiválcem s rozvodem OHV se vyrobilo 275 kusů a už ve třicátých letech byl v nabídce i metalický lak. Automobilka ho vyráběla za použití rozdrcených šupin ouklejí, což je všežravá sladkovodní ryba.
