Československo mělo v rámci zemí bývalého Východního bloku relativně silný domácí automobilový průmysl, ale i přesto nedostatečná kapacita tuzemské výroby a „bratrská výpomoc“ daly prostor na trhu i jiným značkám. Jednou z nich byla i ruská Lada, která vycházela z licence italského Fiatu a obecně byla vnímána jako výrobce robustních a odolných aut vhodných i na méně kvalitní silnice a navíc vedle škodovek byla mnohem modernější. Pojďte se s námi podívat, jak u nás vypadala nabídka značky v době před blížícím se převratem.
V socialistickém Československu nebylo běžné si auto jednoduše koupit, protože se u nás prodávala na pořadníky, platilo se předem a následně se čekalo i několik let. Mít auto bylo symbolem určitého společenského statusu, ale nabídka na domácím trhu v Mototechně nebyla příliš rozsáhlá. Situaci nám dnes připomínají dobové ceníky a brožury jednotlivých značek i modelů, díky nimž si můžeme zavzpomínat na to, jak v minulosti vypadal prodej nových aut.
K dnešnímu okénku s nostalgickým pohledem do minulosti využijeme autentický katalog Lady vydaný Mototechnou v roce 1987. Ten rok byl pro Československo významný hlavně kvůli vydání nové reformy, která sice i nadále omezovala tržní ekonomiku, ale velkým průlomem bylo povolení alespoň drobného podnikání, připuštění vstupu zahraničního kapitálu i možnost spolupráce se zahraničními podniky.
Vraťme se však k autům, protože ve stejném roce u nás Lada prodávala hned pět modelů se slovy, že jde o moderní automobily pro nejnáročnější motoristy. Úplným základem československé nabídky byla Lada 1200, jak se na západních trzích jmenoval původní osobní automobil Žiguli, neboli VAZ 2101. Ten byl úplně první variantou vozu z Togliatti, vyráběl se od roku 1970 a vycházel z originálního Fiatu 124, avšak dostal nový čtyřválcový motor a řadu konstrukčních změn, aby přežil na horších ruských silnicích.
„Vysoká rychlost a dynamické jízdní vlastnosti se u něj spojují s hospodárným provozem. Lada 1200 má jednoduchou obsluhu, lehce se řídí a poskytuje značný jízdní komfort,“ láká odstavec představující původního žigulíka v katalogu Mototechny. Zároveň říká, že se spolehlivým motorem je nenáročný na údržbu a motoristé se mohou těšit na vysokou bezpečnost, protože disponuje dvouokruhovými kotoučovými brzdami.
V nabídce z konce osmdesátých let můžeme najít i vylepšenou Ladu 1200 Universal, která na první pohled vypadala stejně, ale přinesla důležitou inovaci pro motoristy využívající žigulíka jako pracovní nástroj. Byla totiž charakteristická tužšími zadními pružinami a vyšší užitečnou hmotností, neboli zatížením. Zatímco standardní Lada 1200 měla nosnost jen 400 kilogramů, u verze Universal vzrostla na 430 kilogramů.
Spolu s prvotním žigulíkem z počátku sedmdesátých let se v roce 1987 prodávala i trojice silnějších verzí, které byly výkonnější než původní verze o síle 44,1 kW (60 k). Prostředním modelem nabídky byla Lada 1300 se čtyřválcem o 50 kW (68 k), u níž vzrostl zdvihový objem z 1193 na 1294 centimetrů krychlových. Sice na první pohled měla stejnou maximální rychlost 140 km/h, avšak poskytla znatelně lepší záběr ve vyšších rychlostech.
Designově se „třináctistovka“ od výchozí „dvanáctistovky“ lišila hlavně novou maskou, gumovým proužkem na chromových náraznících nebo mřížkami na C-sloupcích a sovětští inženýři zapracovali i na technických vylepšeních. Modernizovali elektroinstalaci, upravili podvozek a řízení a vybavili ji kvalitnějším chlazením motoru. Z pozice řidiče pak vynikla novější palubní deska, lepší sedadla a celkově byl interiér méně spartánský.
Předposledním modelem tehdejší nabídky byla Lada 1500 s ještě větším motorem o výkonu 55,4 kW (75 k) a vyšší maximální rychlostí 150 km/h. „Zatímco předcházející typy řady automobilů Lada byly konstruovány jako rodinné vozy nižší střední třídy, představuje Lada 1500 výrazně silnější automobil o vyšším obsahu válců,“ říká autentická brožura. Mototechna k ní uvedla, že si zaslouží zařazení mezi luxusní vozidla.
Úplným vrcholem nabídky značky v roce 1978 byla Lada 1600, která byla evolucí „patnáctistovky“. Nejsilnější a nejobjemnější motor s výkonem 57,5 kW (78 k) podle zveřejněných informací spolehlivě startoval i v mrazivých teplotách až -25 °C. V exteriéru pak zaujala novou maskou se čtyřmi světlomety ve čtvercových obrubách a v kabině měla nově řešená sedadla s nastavitelnými i odnímatelnými opěrkami hlavy.
Lada 1600 byla nejluxusnějším typem z celé řady osobních aut z Volžského automobilového závodu, avšak s blížícím se převratem v Československu nastával i konec popularity tohoto modelu. Jakmile se po Sametové revoluci otevřel trh západním automobilům, Lada rychle ztratila konkurenceschopnost, protože se změnilo i vnímání kvality a prestiže. A to žigulíky patřily k nejlepším autům, jaké jste si do té doby mohli v Československu koupit.
