V socialistickém Československu si řidiči mohli nechat o sportovních autech jen zdát. Jen několik málo šťastlivců se po tuzemských silnicích prohánělo v tuzexových autech ze Západu a nejsnazší cestou, jak je aspoň vidět v pohybu, bylo navštívit nějaký z prestižnějších automobilových závodů, kde se pravidelně ukazovaly i německé bavoráky nebo italské Alfy Romeo. Pokud se však jednalo o domácí produkci, k těmto atraktivnějším strojům se přiblížila jen naše největší automobilka.
Mladoboleslavská Škodovka má v motoristickém sportu dlouhou tradici, sahající až na úplný začátek minulého století, ale jen málokdy měla příležitost k tomu, aby dala ochutnat vzrušení ze sportovní jízdy i běžným občanům. Jedním z prvních „odvázanějších“ aut byla populární Škoda 110 R, která sice nebyla ryze sportovním autem, ale s elegantním tělem kupé a koncepcí „vše vzadu“ se mnohem dražším a rychlejším sporťákům ze Západu alespoň přiblížila.
Zejména tomu nejslavnějšímu. Už v Československu se totiž Škodě 110 R začalo přezdívat „české porsche“, protože svou technickou koncepcí připomínala legendární kupé Porsche 356 a 911. Škodovka si tenkrát k úspěšnému modelu pomohla i inspirací francouzskou Simcou 1200S, protože řešila, jak lépe zaujmout potenciální zákazníky. Poprvé si prodej kupé v socialistické éře vyzkoušela s dvoudveřovými „embéčky“ Škoda MBX, ale nevhodná konstrukce jejich karoserie přinesla pouze nízké prodeje.
Modernější Škoda 110 R vycházela z obyčejného rodinného sedanu Škoda 110 a přední část karoserie byla až na malé detaily shodná. U kupé se čtyřmístným interiérem s koncepcí 2+2 se však odlišovala střecha a celá zadní část s výrazně zkoseným zadním oknem. Lidem se „erko“ líbilo už tenkrát a dnes nepochybně patří k nejkrásnějším československým autům, za což vděčí i bezrámovým dveřím, jako u všech správných kupé.
Už od počátku se však muselo potýkat s porodními bolestmi, protože první vyrobený prototyp při testování havaroval, což si vyžádalo zajíždění lehce upraveného motoru v druhém prototypu. Mladoboleslavské i kvasinské automobilové závody se navíc začaly intenzivně zabývat předpisy EHK, aby všechny nejnovější modely odpovídaly legislativním požadavkům zahraničních trhů.
Kvůli tomu se automobilka musela začít ohlížet na parametry, jako jsou prostor pro řidiče, bezpečnostní pásy v základní výbavě, vyhovující zpětná zrcátka, materiály pro komponenty interiérů nebo nárazníků a celá řada dalších prvků ovlivňujících bezpečnost vozidla při jeho provozu i případné dopravní nehodě.
Postupně se tím ale Škodovka prokousala a po celozávodní dovolené v srpnu 1970 zahájila výrobu prvních padesáti kusů ověřovací série nového dvoudveřového kupé a následně připravila dalších pět aut pro XII. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. Národní premiéra nové Škody 110 R se tedy uskutečnila na výstavišti ve dnech 5. až 14. září a byla přijata s pozitivními reakcemi, přičemž automobilka očekávala i velký zájem ze zahraničí.
Škoda 110 R byla jedním z nejsportovnějších masově vyráběných aut v československé éře, ale k opravdovým sportovním autům má bohužel daleko. I na svou dobu byla slaboučká a relativně pomalá, protože srdcem modelu byl obyčejný atmosférický čtyřválec s karburátorem Jikov se zdvihovým objemem 1107 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 45,6 kW (62 k) při 5250 ot./min. Maximální rychlost byla 145 km/h a škodovka ji dosáhla díky aerodynamičtější karoserii.
Po komplikovaném vývoji se na vlně problémů nesla také sériová výroba, protože automobilce neustále něco chybělo. Spousta aut čekala před továrnou na dokončení, protože opožděně přicházely otáčkoměry, tlakoměry, řadicí páky, na což si začali stěžovat zejména zahraniční prodejci. Na československém trhu se objevovalo jen málo aut, prodávaných bez pořadníku. V roce 1973 byla základní cena v Mototechně 78 000 Kčs.
Populární „erko“ se nakonec vyrábělo celých deset let až do roku 1980 a v Kvasinách bylo dokončeno celkem 57 085 aut, přičemž některé zdroje uvádějí pouze 56 902 kusů. V minulých desetiletích mělo velkou popularitu na tuningové scéně, a protože spousta vozů skončila na vrakovištích, ty zbývající dnes mají vysokou hodnotu. Mezi sběrateli jsou nejžádanější původní kousky bez úprav nebo ty po pečlivé renovaci. Pojízdné exempláře aktuálně koupíte za cenu od 300 tisíc korun a za ty nejlepší zaplatíte klidně milion.
