Vojenská Škoda 1101 Tudor zklamala už v době svého vzniku. Dnes ji seženete za půl milionu

V Česku je neustále v nabídce celá řada historických škodovek, ale jen málo z nich je opravdu zajímavých a jiných než všechny ostatní. V současnosti se však v tuzemských inzercích objevil jeden raritní kousek, který sice zaujme jen specifickou skupinu nadšenců obdivujících vojenství, zato je zajímavým ohlédnutím do historie československého automobilového průmyslu i zbrojařství. Tahle škodovka vznikla výhradně pro armádu a sloužila i ve sluncem rozpálených pouštích.

Jmenuje se Škoda 1101 VO (vojenský otevřený) a je známá především pod přezdívkou „bojový tudor“. S technickým základem v obyčejném lidovém „tudoru“, osobní Škodě 1101, se začala vyvíjet krátce po skončení druhé světové války jako lehké otevřené vozidlo do terénu, aby postupně nahradilo trofejní Kübelwageny po Wehrmachtu. Vývoj přitom stavěl i na zkušenostech s vojenskou Tatrou 57 K, jakou za války používali Čechoslováci i okupující Němci.

Bojový tudor ale nebyl povedeným terénním speciálem. Tehdejší Škoda bohužel neměla žádný pohon všech kol. Americký Jeep Willys s přiřaditelnou čtyřkolkou s redukční převodovkou byl vedle československého počinu jako sci-fi. Konstruktéři vojenského tudoru totiž použili motor i podvozek osobního tudoru bez dalších úprav. Slabý litrový čtyřválec o 23,5 kW (32 k) s pohonem zadních kol tak v terénu nenabízel žádný velký potenciál. Světlá výška podvozku navíc byla jen 190 milimetrů.

V Československu to však bylo to nejlepší, co poválečná produkce uměla nabídnout. Bojový tudor se vyráběl s celokovovou karoserií s odnímatelnými dveřmi a skládací plátěnou střechou. Příslušenstvím tohoto vojenského vozidla pak byly držáky na kanystry a pušky i samopaly, přičemž pro tuzemsko se vyrábělo i se standardním topením.

V Mladé Boleslavi vyrobili úplně první prototyp ještě v roce 1947 a v následujícím roce byla zahájena sériová produkce v mělnické karosárně Havlík. Netrvalo dlouho, aby tudory začalo nakupovat československé Ministerstvo národní obrany, Sbor národní bezpečnosti i zahraniční vlády, protože většina vyrobených vozů sloužila třeba v Jugoslávii, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Polsku, ale také v Saúdské Arábii, Egyptě a dalších zemích.

Jenže se postupně začalo zjišťovat, že jízdní vlastnosti v terénu neodpovídají původním slibům, což vedlo k tomu, aby automobilka v říjnu 1949 svůj počin přejmenovala na Škodu 1101 P (pohotovostní). Produkce vojenského speciálu následně trvala až do roku 1951 a během těch let vzniklo celkem 4237 kusů.

Bohužel není známo, kolik bojových tudorů se dochovalo do současnosti, ale jeden z nich právě může být váš. Prodává se na českém inzertním serveru Ráj veteránů a prodejce uvádí, že jde o exemplář vyrobený v roce 1949 a má za sebou starší renovaci, díky čemuž má lehkou patinu. Prodejní cena tohoto veteránu s platnou veteránskou testací je aktuálně 460 tisíc korun.

Škoda 1101 VO se ve službách československých vojáků stala nástupcem zastarávající Tatry 57 K, která vycházela z osobní Tatry 57 s lidovou přezdívkou „Hadimrška“. Armádní speciál vycházel z produkčního modelu 57 B a jednou z nejvýraznějších odlišností byla vyšší světlá výška pro lepší průchodnost terénem. Tenkrát toho konstruktéři dosáhli přepracováním umístění čepů přední nápravy a použitím masivnějších listových per na obou nápravách.

Specifické modelové označení K tehdy vycházelo z německého slova „Kübelwagen“ (česky „džíp“). Vojenská verze se začala vyrábět už v roce 1937, ještě před začátkem druhé světové války, a během konfliktu ji aktivně využíval německý Wehrmacht, když si ji nechával vyrábět v tehdejším závodě Ringhoffer Tatra Werke A.G. Po skončení války pak produkce pokračovala až do roku 1948 a celkem vzniklo 6055 aut.

Tatru 57 K poháněl atmosférický čtyřválcový boxer se zdvihovým objemem 1256 kubických centimetrů a maximálním výkonem 17 kW (23 k) při 3500 otáčkách za minutu. Nejvyšší rychlost vozu byla až 90 kilometrů v hodině.