Revoluční rotační motor podle původní koncepce Felixe Wankela v šedesátých letech otřásl světem. Německý inženýr vynalezl inovativní koncepci už v roce 1954, když vymýšlel, jak zjednodušit konstrukci klasických spalovacích motorů s přímočarým pohybem pístu a výsledkem byla jednotka s menším počtem pohybujících se dílů, kompaktnějšími rozměry i výrazně vyšším litrovým výkonem. V sériové produkci se objevila až v roce 1963.
Historicky prvním produkčním autem s „wankelem“ byl roadster NSU Spider a následně se o novou koncepci začaly zajímat automobilky po celém světě. Netrvalo však dlouho, aby od ní zase rychle upustily, protože je charakteristická slabou spolehlivostí i extrémně vysokou spotřebou paliva. V automobilovém dějepisu je díky tomu celá řada různých projektů a my vám nyní připomeneme pět z nich, na něž už většina světa zvládla zapomenout.
V šedesátých letech se o vývoj vlastního wankelu zajímal i československý Ústav pro výzkum motorových vozidel, který na něm spolupracoval s mladoboleslavskou automobilkou Škoda. Kvůli získání licence na výrobu inovativního motoru s rotačním pístem podle původního návrhu Felixe Wankela komunikoval s německou společností NSU-Wankel, dnešním Audi, ale z produkce tohoto motoru v našich končinách později sešlo.
Čechoslováci se rozhodli nepodepsat licenční smlouvu, spojenou s drahými licenčními poplatky, protože si nebyli jisti dlouhodobou životností tohoto typu spalovacího motoru. „Náš“ wankel vznikl v deseti prototypech, z nichž jeden namontovali do Škody 1000 MB a krátce testovali. Tenhle nedochovaný prototyp je dnes známý jako Škoda MB Wankel. Jedním z možných důvodů ukončení vývoje byly obavy o nákladnost projektu při přestavbě výrobní linky „embéčka“, kterou továrna zrovna dokončila a stále splácela.
V bývalém Východním bloku však Škodovka nebyla jedinou automobilkou zajímající se o rotační motor. Na vlastním wankelu pracoval také ruský AvtoVAZ, který si vyvinul svou jednotku v roce 1974 a o čtyři roky později zahájil malou sériovou výrobu. Speciální žigulíky VAZ 2101 s výkonem až 70 koní se dostaly do rukou policistů a agentů tajné služby KGB, jenže už po ujetí 20 tisíc kilometrů se začaly objevovat první problémy s nespolehlivostí vozů.
Do rukou běžných občanů se ruský wankel nikdy nedostal, ale AvtoVAZ pracoval na dalších evolucích a exotický motor vyráběl až do roku 1990. I v pozdějších letech byl dostupný výhradně pro policii a KGB a postupem času poháněl i modely VAZ-411 nebo VAZ-2108 a VAZ-2109, jaké jsou u nás známé s obchodním označením Lada Samara. Jediným místním wankelovým autem, které nebylo přímo VAZ, byl luxusnější sedan GAZ-3102 Volga.
Nejúspěšnějším průkopníkem netradičního wankelu je japonská Mazda, která ho vyrábí až do dnešních dnů jako prodlužovač dojezdu v elektromobilu MX-30. Historicky prvním modelem značky s tímto motorem byla Mazda Cosmo z roku 1967 a automobilka v minulosti našla celou řadu využití tohoto motoru. Vyráběl se pro sporťáky, závoďáky, sedany, užitkový pick-up nebo dokonce autobus.
Mazda Parkway Rotary 26 vznikla v roce 1974, když se automobilka rozhodla vyměnit standardní pístový benzinový i naftový motor za dvourotorovou jednotku 13B z kupé Mazda RX-3. Malý autobus pro řidiče a 25 cestujících ale zároveň musela vybavit dvěma 70litrovými nádržemi, aby hladovou jednotku uživila. Navíc kvůli klimatizaci stále potřeboval i klasický litrový pístový motor. Z velkého obchodního propadáku Mazdy se ale stal i její nejvzácnější model s wankelem vůbec, protože vzniklo jen 44 kusů.
Italská Alfa Romeo se proslavila živými atmosférickými čtyřválci i legendárními vidlicovými šestiválci od Giuseppe Bussa, avšak v sedmdesátých letech se věnovala i vývoji rotačního motoru s jedním i dvěma rotory. Vlastní program ale vzdala a ukončila už v roce 1973 kvůli častým problémům s mizernou spolehlivostí a vysokou spotřebou paliva, jaká je pro tuto koncepci motoru prostě typická.
Alfě Romeo se povedlo dotáhnout projekt až do fáze testování pojízdných prototypů, když nezvyklou jednotku namontovala do sportovního roadsteru Spideru i sedanu 1750, ale nikdy nevyrobila žádný produkční kousek. Prototyp dvourotorového motoru se dochoval až do dnešních dnů a je uložen v muzeu značky Alfa Romeo v italském Arese nedaleko Milána.
Ve Francii s rotačním motorem experimentoval Citroën a spolupracoval na něm s německým NSU. V roce 1969 ho poprvé použil ve 200 prototypech M35 s jednorotorovou jednotkou Comotor, aby ho testoval na lidech v reálném provozu. V sedmdesátých letech se však odvážil uvést servisně náročný motor i do sériové produkce, ale vybral si k tomu nejhorší možný rok pro auta toho desetiletí.
V roce 1973 se začal prodávat Citroën GS Birotor s dvourotorovým wankelem Comotor. Přijel na francouzský trh v roce, v němž v celém světě začala ropná krize a kvůli vysoké spotřebě neměl šanci na úspěch – benzin začal být výrazně dražší než v minulých letech. Wankelová varianta Birotor navíc byla mnohem dražší než standardní model a celý projekt vedoucí k výrobě tohoto motoru byl pro Citroën jednou z příčin bankrotu v roce 1974, kdy ho nakonec zachránilo partnerství s Peugeotem.
