Retro: Východoněmecký sporťák Melkus RS 1000 jezdil přes 200 km/h i s dvoutaktem z Wartburgu

Kreativní myšlení nebylo z těch lidských vlastností, které komunistický režim podporoval. Pokud jde o automobily, celý výrobní proces se řídil všudypřítomným účelovým přístupem. Vozidla měla být co nejjednodušší, praktická a hlavně levná. Z toho jasně vyplývá, že sportovní kupé bylo poslední věcí, kterou by měl socialistický občan mít k dispozici. Ne všude to ale platilo tak doslova. V 70. letech bylo v NDR vyvinuto sportovní kupé, které nemělo v socialistických zemích obdoby. Melkus RS 1000 byl postaven z technických součástí vozů Wartburg, které byly zasazeny do atraktivní laminátové karoserie, přičemž dvoutaktní motor byl umístěn za sedadly. Na rozdíl od české Škody 110 Super Sport či ÚVMV 1100 GT se „dederon“ dočkal alespoň malosériové výroby.

Automobiloví nadšenci snili o motorsportu i v tak zapomenutém koutu světa, jakým bylo komunistické východní Německo, tedy Německá demokratická republika. Mezi nimi vynikal nejodvážnější a nejzručnější z nich – rodák ze saských Drážďan Heinz Melkus. Spolu se svým synem Ulim (nar. 1951) a za podpory vědecké komunity vytvořil skutečně atraktivní dvoumístné kupé, které skromně pojmenoval svým příjmením.

Heinz Melkus bral celý projekt velmi vážně, vytvořil proto sdružení odborníků z výrobních závodů i vědecké obce a při stavbě auta využil metody, které byly ve velkosériové produkci Trabantů a Wartburgů nemyslitelné. Vnější tvar auta si vzala pod patronát Vysoká škola umělecká v Berlíně-Weissensee, podvozkový rám měl původ ve Wartburzích. Ale nejen on.

Atraktivně tvarovaný stroj mohl totiž pod kapotu dostat jen to nejsilnější, co bylo k mání doma v NDR. Dnes to zní asi směšně, ale v 70. letech šlo o uprostřed uložený dvoutaktní tříválec Wartburg o objemu 992 cm3 s výkonem 51,5 kW. Zvýšeného výkonu oproti běžné verzi v modelu 353W konstruktéři dosáhli použitím tří karburátorů, vyšším kompresním poměrem a novým sacím i výfukovým potrubím.

Velkým pokrokem byla také pětistupňová převodovka. V tzv. „civilní verzi“ dosahoval RS 1000 až 160 km/h, z 0 na 100 km/h se dostal za 12 sekund a průměrně spotřeboval 12 litrů mixu benzinu s olejem na 100 kilometrů. U závodní verze se při hmotnosti pouhých 680 kg výkon dostal až na 100 koní, což už opravdu „docela šlo“.

Přední okno si Melkus půjčil z Wartburgu 353, zbytek karosíérie byl plastový. Mimochodem, technologii výroby plastových dílců karoserie navrhli a vyráběli pracovníci v pobočném závodě Robur Zittau, výrobci známých východoněmeckých náklaďáků.

Právě plastová karoserie byla největším hitem celého vozu. Dveře se otevíraly vzhůru jako u Mercedesu 300 SL Gullwing, a dostalo se i na ve východním bloku málo vídanou věc - testování v aerodynamickém tunelu. Melkus RS 1000 byl skutečně nízký vůz s rozměry 4000 × 1700 × 1070 mm. Jeho hmotnost činila pouhých 850 kilogramů, a v závodní verzi dokonce jen 680 kilogramů.

Heinz Melkus věděl, že aby jeho odvážný projekt prošel schvalovacím procesem tehdejší politické garnitury, musí k vozu vytvořit důmyslnou legendu, která by zapadla do soukolí stranické propagandy. Byl nejen vynikající konstruktér a závodník, ale také obratný manažer a dobře věděl, jak se pohybovat v zákulisí komunistického režimu. Proto prezentoval Melkus RS 1000 jako dárek k 20. výročí vzniku Německé demokratické republiky, a zároveň jako dynamický vůz schopný závodit na okruzích a reprezentovat dělnicko-rolnický stát.

Když v roce 1970 navštívil drážďanskou dílnu Melkusů známý český motoristický novinář Karel Hrubec, popsal nový supersport na stránkách časopisu Automobil takto: „Nedávno jsme navštívili malou dílnu v Drážďanech na Leipziger Strasse, kde jsme spatřili nejnovější senzaci, která zde vznikla. Automobil RS 1000 je ukázkou ruční práce s maximálním využitím sériových dílů Wartburg. To však pozná jen odborník, laik by něco takového ani netušil. Kdo by čekal, že ve velmi zkoseném předním skle se skrývá část z obyčejného Wartburgu 353?“

Melkusy byly v prvé řadě nesmírně úspěšnými sportovními vozy. Melkus postavil prvních šest exemplářů RS 1000 v roce 1969 a už na začátku závodní sezóny 1970 se na trať vydalo deset Melkusů RS 1000. V témže roce se dvanáct vozů dostalo i do rukou prvních soukromých majitelů, kteří měli potřebné kontakty – vůz stál tehdy přibližně 87 tisíc Kčs, což byla cena vyšší než u některých tuzexových automobilů ze Západu. Získat tento vůz bylo navíc velmi obtížné.

V roce 1972 se konstruktérům podařilo zvětšit tříválcový motor z Wartburgu na objem 1,2 litru, čímž zvýšili točivý moment ze 118 na 127 Nm. Za příplatek mohli zájemci získat místo předních bubnových brzd kotoučové brzdy z polského Fiatu 125p. Závodní verze s motorem 1,2 litru dosáhla maximálního výkonu 74 kW (100 koní), což jí umožnilo dosáhnout rychlosti až 210 km/h.

Malosériová výroba automobilů Melkus RS 1000 skončila v roce 1979 poté, co každý rok vzniklo přibližně 10 kusů, které se lišily drobnými detaily v závislosti na neustálém vývoji vozu. Celkem tedy vzniklo 101 těchto nevšedních automobilů, z nichž většina byla určena pro závody a byla distribuována prostřednictvím východoněmecké branné organizace odpovídající československému Svazarmu, která měla monopol na motoristický sport. Dnes se dochovalo asi padesát kusů a jejich vlastníci se aktivně sdružují v klubových organizacích sportovních veteránů.

Tak jako jiné značky z bývalého východního bloku nedostal ani Melkus šanci dlouho přežit změnu politických poměrů po roce 1989. Do rodinné mytologie navíc zasáhla tragická událost, když Uli Melkus zahynul při nehodě na dálnici. Stalo se tak nedlouho potom, co založil první dealerství BMW v Drážďanech, které mimochodem dodnes funguje. Zakladatel firmy Heinz (nar. 1928) přežil svého syna o plných patnáct let.

Na slavný příběh modelu RS 1000 se Heinz pokusil navázat v roce 1991, když založil firmu Melkus Sportwagenbau. Ta se pokusila na sportovní nebe vráti edicí patnácti kusů kupé RS 1000 a v roce 2009 dokonce představila prototyp nového sportovního modelu Melkus RS 2000 s motorem Toyota 1.8 Turbo. Tento projekt se však pro skromnou společnost ukázal jako příliš náročný a žádná výroba se už nikdy nekonala.