Východoněmecké moderna
Vzhledem k obrovskému předválečnému inženýrskému potenciálu a nahromaděným zkušenostem německých specialistů na sebe výsledek nenechal dlouho čekat. Předpokládalo se, že dodávka nové generace bude mít trambusovou karoserii, pohon předních kol a nezávislé zavěšení s odpružením torzními tyčemi. Současně byla požadována co nejnižší hmotnost, aby dodávka co možná nejvíc uvezla a skutečně se podařilo dosáhnout takřka rovnocenného poměru hmotnost/nosnost (auto vážilo 1200 kg a uvezlo přes tunu nákladu). Design plechové karoserie na jednoduchém žebřinovém rámu byl ve své době inovativní a prakticky se neokoukal dalších 20 let. Pouze s názvem auta se soudruzi rozhodli dlouze nezdržovat. Nová dodávka tedy obdržela stejné jméno jako předchůdce - Barkas.
Ve snaze snížit náklady, dokonce i ve fázi návrhu, byl Barkas do značné míry sjednocen s osobním vozem Wartburg 311. Půjčil si například tříválcový motor. Při objemu 966 kubíků činil jeho výkon 37 koňských sil, což na lehkou dodávku s přimhouřením obou očí stačilo. V roce 1956 spatřily světlo světa první prototypy a o rok později se k dodávkové verzi s celokovovou karoserii připojily testovací mikrobusy s různou konfigurací sedadel podle cílového účelu. Stejně jako naše Škoda 1203 měl být i německý Barkas sanitkou, hasičákem, pohřebákem či valníkem. Všechno to zvládl o sedm let dřív.