Retro: Takhle se v roce 1968 prodávala Škoda 1203. Prospekt na socialistickou dodávku pěl chválu

Kultovní Škoda 1203 se v Československu stala nechvalně proslulou užitkovou škodovkou, protože po deseti letech vývoje se na silnice dostal nepovedený brak, který se vyráběl dalších čtyřicet let. Rychle se stala známou pro svou neuvěřitelnou nespolehlivost a legendy dodnes vyprávějí o tom, jak nové sanitky vyjely v konvoji z továrny do nemocnic, ale ani tam nedojely bez problémů. S „dvanáctsettrojkou“ to šlo z kopce už od začátku.

Tehdejší politická situace v Československu však znamenala, že i přes velkou technickou zastaralost a mizernou spolehlivost se stala úspěšným modelem. Být jedním z nejrozšířenějších užitkových aut v našich končinách Evropy přitom nebylo nic těžkého, protože konkurence byla opravdu malá a největším rivalem byl východoněmecký Barkas. I ten vznikal až do devadesátých let, kdy skončila výroba TAZu 1500, evoluce původní škodovky.

Škoda 1203 se začala vyrábět už v roce 1968 v továrně AZNP Vrchlabí poté, co v roce 1955 tehdejší ministerstvo automobilového průmyslu zadalo automobilce úkol vyvinout lehký užitkový vůz s nosností do 950 kilogramů pro nahrazení dosavadních nevyhovujících automobilů Škoda 1200 a 1201. Novinka debutovala na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně 14. září 1968, ale k veřejnosti se později dostala především v roli sanitního a pohřebního vozu.

Traduje se, že s „dvanáctsettrojkou“ jste v dobách Československa mohli jet přinejmenším dvakrát za život – kvůli svému narození a úmrtí. V době vzniku se však tenhle model prodával výhradně socialistickým státním a družstevním organizacím, a pokud se dostal do rukou běžného lidu, tak až po vyřazení jednotlivých vozů ze státních služeb. Ostatně, podobně tomu bylo i na opačném konci automobilového potravního řetězce – u papalášské limuzíny Tatra 603.

I přes nedostupnost pro veřejnost už v roce 1968 vyšel první prezentační katalog, díky němuž se lid mohl seznámit s vlastnostmi nejnovějšího technického výkřiku národních automobilových závodů. Ten se nám právě dostal do rukou v digitální podobě, což je ideální příležitost pro nostalgické zavzpomínání se u sobotního šálku kávy.

Základní užitkovou variantou Škody 1203, která se mimochodem vyráběla i v osobní variantě jako mikrobus, byla klasická plechová dodávka se čtveřicí dveří. Kabina byla oddělena od nákladového prostoru prosklenou přepážkou a dobová brožura uvádí, že kromě horizontálně půlených zadních dveří byl k naloženým věcem přístup i bočními dveřmi na pravé straně. Díky nim mohli řidiči manipulovat s nákladem bezpečně z chodníku.

V historickém prospektu se navíc můžeme seznámit i se základními parametry informujícími o praktičnosti a využitelnosti modelu. Celý nákladový prostor disponoval objemem 5,2 metru krychlového a sloužil k přepravě nejrůznějších věcí. V tabulce s technickými daty si současně můžeme všimnout, že užitečná hmotnost, kterou „dvanáctsettrojka“ musela bez problémů uvézt, byla 1000 kilogramů. Pohotovostní hmotnost dodávky přitom byla 1170 kilogramů.

Už v době zahájení výroby byla Škoda 1203 technicky zastaralá a šlo o posledním model Škodovky s klasickou koncepcí s motorem vpředu a pohonem zadních kol. I když automobilka na vývoji pracovala dlouhých deset let, v útrobách modelu se žádný technický zázrak neobjevil. Atmosférický čtyřdobý zážehový čtyřválec OHV se zdvihovým objemem 1221 ccm a nejvyšším výkonem 39 kW (49 k) vycházel z předchůdce pro Škodu 1202.

V autentickém prospektu si můžeme prohlédnout průřez motorem a dočíst se několik technických informací, jako třeba fakt, že špička maximálního výkonu byla dostupná při 4600 otáčkách za minutu. Čtyřválec disponoval i spádovým karburátorem, vodním čerpadlem a dynamem s pohonem klínovým řemenem nebo bateriovým zapalováním s 12voltovým akumulátorem s kapacitou 50 Ah.

A dokonce i katalog z roku 1968 se drží toho, že to nejlepší bychom si měli nechávat na konec. Informace, že „Škoda 1203 dodávka je solidní automobil, konstruovaný s ohledem na těžké provozní podmínky. Všichni jeho budoucí majitelé v něm naleznou zdatného pomocníka, připraveného splnit každé jejich přání,“ totiž se vzpomínkou na pověstnou nespolehlivost působí opravdu úsměvně. Ale víte, jak to bylo – nic jiného, nebo třeba i lepšího, prostě nebylo.