Retro: Škoda Octavia je tu už 65 let. Ta první měla 40 koní, listová pera a řazení pod volantem

Znárodněná Škodovka dostala jako jedna ze dvou předválečných značek na starosti pokračování výroby osobních aut. Ve starých halách vyráběla zprvu takřka manufakturním způsobem model 1102, de facto překarosovaný předválečný Popular. Stejný postup použila i při stavbě nového mezitypu s moderní karoserií upevněnou ale stále na žebřinovém rámu, který měl překlenout období do vzniku zcela nového modelu i továrny. Dostal přezdívku „Spartak“ a od něho už nebylo daleko k Octavii.

Oficiální světovou premiéru si nový model odbyl v září 1955 ve Frankfurtu, tamtéž také zaznělo oficiální pojmenování Škoda 440 a neoficiální přezdívka „Spartak“. Oznámeny byly dvě verze: jednodušší Standard a Export s chromovými ozdobami, lepší výbavou a řadičkou pod volantem.

Sériová výroba se rozběhla o měsíc později v Mladé Boleslavi, která kvuli tomu přesunula výrobu typu 1200 do Kvasin a Vrchlabí. O tom, jak se spěchalo a zároveň nenaslouchalo zákazníkům, svědčí fakt, že první vozy byly zájemcům dodány s jediným stěračem, bez topení a zadních tlumičů pérování! Cena Š 440 Standard o výkonu 40 k, stanovená na 27 450 Kčs, však rozhodně nízká nebyla, takže byl výrobce po protestech brzy donucen chybějící prvky nejen zavést do výroby, ale také je zpětně doplnit na již vyrobené vozy. Radikálně se zlepšila i kvalita, která zpočátku dost kolísala a brzdila výrobu. To se hodilo, protože v lednu 1956 byl zahájen export.

Vůz byl průběžně vylepšován a v březnu 1957 skončila verze Standard. Základní cena tím stoupla na 28 595 Kčs při průměrné mzdě 1192 Kčs. V létě se pak predstavil typ Š 445 s dvanáctistovkou o výkonu 45 k. Ten stál 32 850 Kčs a stejně jako všechny předchozí jej v tuzemsku nebylo možné koupit volně, nýbrž výhradně na obtížně sehnatelný poukaz, přidělovaný podle společenských a hlavně stranických zásluh.

Ve stejné době vznikl prototyp Š 440 P, který nebyl ničím jiným než budoucí Octavií. Dostal vinuté pružiny na všechna kola a lichoběžníkovou přední nápravu. Vinuté pružiny vzadu však byly kvůli vyšším nákladům nakonec vrchností zamítnuty a zůstalo se u příčného listového pera. Model se původně měl jmenovat Tudor, jenže tak se neoficiálně říkalo už typu 1102, proto bylo nakonec vybráno jméno Octavia, což znamená latinsky „osmý“. Právě tolikátým byla Octavia modelem poválečného znárodněného autoprůmyslu.

Octavia začala vznikat v polovině ledna 1959, a právě toto výročí letos slavíme. Jak už to tehdy bývalo, přechod nebyl okamžitý, ješte zhruba šest týdnů se nová karosérie montovala na zbývající staré podvozky. Octavia dostala proti Spartaku novou, jednodušší oválnou masku s příčnou lištou a také odlišné, asymetrické světlomety. Nová přední náprava radikálně zlepšila ovladatelnost, jiný interiér zase pohodlí.

Postupně přibývaly další a další změny: nová rovná palubka a také zcela jiná elektroinstalace, odpovídající novým předpisům. Blikače nyní byly oranžové a oddělené od obrysových světel. Tím ale novinky nekončily, v září se totiž představily hned dva přelomové modely z Octavie vycházející.

Z linky začala sjíždět Octavia Touring Sport s dvoukarburátorovou jedenáctistovkou a maskou z Felicie. Historicky první sportovně laděná sériová škodovka nabídla 50 koní, rychloměr cejchovaný furiantsky do 160 km/h a tovární podporu pro vznik ostrých závodních aut.

Ve stejné době vznikl prototyp druhé, daleko důležitější novinky: Octavia Combi se stala pro změnu první prakticky laděnou Škodovkou pro běžného zákazníka, vyvíjenou již od léta 1955. Ve Vrchlabí už sice vznikal větší typ 1200 STW, tzv. „stejšna“, avšak ten mířil do podnikové sféry.

Rok 1960 vyplnily jen drobné modernizace, například nový rozměr pneumatik. Velké věci se ale odehrály napřesrok. Došlo na další facelift, Octavia dostala po americkém vzoru legendární křidélka na zádi s kapkovitými koncovými světlomety a jinou masku, poprvé sjednocenou se souběžně vyráběnou Felicií.

Všechny verze byly vybaveny opět novou palubní deskou, lůžkovou úpravou a pozměněnou elektroinstalací. S ní se škodovky mj. historicky poprvé startovaly klíčkem místo dosavadního táhla. Nejvetší změny se ale odehrály uvnitř; motorům narostl kompresní poměr i výkon (42 a 47 k), řazení se přesunulo zpět na podlahu. Zároveň se definitivně začalo vyrábět Combi. Poslední větší změnou byl silnější motor pro Octavii TS a zároveň Felicii v roce 1962. Stávající jedenáctistovku nahradila dvanáctistovka rovněž se dvěma karburátory a výkonem celých 55 koní.

V roce 1962 se také konečně změnil systém prodeje automobilů. Byl jich stále nedostatek a většina se jich kvůli tvrdé měně vyvážela, takže nešlo prostě přijít do autosalonu a odjet novou oktávkou, ovšem stávající poukazy byly nahrazeny pořadníky s povinnými vinkulacemi. To znamenalo, že auto si od té doby teoreticky mohli pořídit všichni, kdo na něj měli, a nikoliv jen vyvolení.

Všechny Octavie prošly na pozadí dokončované nové továrny v Mladé Boleslavi poslední modernizací v roce 1963. Dostaly novou masku se čtvercovými otvory a kulaté zadní odrazky místo oválných. Už o rok později ustoupily tudory nové Škodě 1000 MB, která začala na nové výrobní lince vznikat v násobně větších počtech. Spolu s běžnými Octaviemi skončily i krásné Felicie, kombíky se ovšem v Kvasinách vyráběly dále. A nejen to – dočkaly se ještě dalších tří modernizací a o dva roky přežily i  „embéčko“. Od té doby (1971) se ve Škodě žádný kombík skoro 20 let nevyráběl.

V období let 1959 až 1971 tak vzniklo více než 360 000 vozů Škoda Octavia, včetně více než 54 000 kombíků. Dnes dáte za původní Octavii ve špičkovém stavu klidně přes milion, sotva pojízdné nebo nepojízdné vraky jsou ale k mání už od 100 000 Kč. Pořád je to diametrálně méně než u kultovní Felicie.

Zdroj: Autorský text