Retro: Akční modely z 90. let zakrývaly chudou techniku Favoritů a Formanů. Dnes jsou vysoce ceněné

Do československého pokusu o renesanci kapitalismu na začátku 90. let vstoupila automobilka z Mladé Boleslavi sice s nadějným, ale přece jen socialisticky pojatým, maximálně jednoduchým hatchbackem Škoda Favorit. V roce 1991 jej sice doplnila prodloužená kombi verze Forman a o něco později Pick-up, i tak ale byla nabídka žalostně hubená. Po kapitálovém vstupu Volkswagenu začalo být jasné, že má-li stávající modelová řada udržet krok do příchodu zcela nového modelu, musí bezpodmínečně dojít k zavedení verzí, které oba základní modely zatraktivní. Příznačně se jím začalo říkat „akční.“

Oficiálně existovaly pro Favorit a Forman dva základní výbavové stupně L a LS - původně zamýšlená ještě víc oholená verze 115 S s menším motorem byla pro nerentabilitu zcela zavržena. Ani tak to nebylo na žádné vyskakování. U obou variant zcela absentovala elektrická výbava, pouze u modelu LS byly k dispozici digitální hodiny Tesla ve stropě (místo analogových, které mělo L jako náhradu otáčkoměru). Zatímco „Elko“ mělo „děravé“ opěrky hlav z polyuretanu, verze LS nabídla podhlavníky „plné“ a něco méně syntetický druh potahové tkaniny neforemných sedadel.

Dveřní výplň nekončila pod oknem plechem, ale došlo k jeho překrytí nehezkým hnědým plastem. LS dostalo do vínku také zadní stěrač a přední mlhovky, za příplatek byly k mání dokonce ozdobné kryty kol, klasikem řečené „poklice.“ O litých kolech nemohla být ani řeč. Hudbou vzdálené budoucnosti byly samozřejmě také veškeré bezpečnostní prvky nebo, nedej bože, klimatizace. Okna jste si však mohli dozdobit fešnými deflektory, aby v létě do rozpáleného interiéru na dálnici tolik nefučelo. Chtěli byste dnes takové auto? Asi ne.

Když se u nás v ulici ve Vršovicích zjevil na podzim 1991 naleštěný tmavě modrý Favorit sousedky Červinkové s fešným „rychlým pruhem" na boku a nápisem „Komfort“, říkali jsme si, že půjde o nějakou exportní verzi. Až ze Světa motorů jsem se dozvěděl, že s nedávným prvním faceliftem modelu (přední maska se znáčkem uprostřed) přijela právě i tato akční verze.

Kromě zmíněných samolepek a tmavěmodré nebo zelenkavé barvy byla navenek jasně patrná také podle pětipaprskových litých kol Borbet, antény v levém předním sloupku po vzoru dobových japonských aut, tónovaných skel a ochranných lišt na dveřích.

Také uvnitř došlo na změny, které se objevovaly i v dalších akčních modelech. Komfort měl unikátní potahovou látku sedadel i dveřních výplní, centrální zamykání (!), značkové rádio Blaupunkt se solidními repráky v předních dveřích a ručně vyklápěné střešní okno čili „šíbr.“ Dnes to vypadá úsměvně, ale před více než třiceti lety byly tohle všechno věci, na které jsme zírali obličeji nalepenými na sklech aut ze Západu. 

Rok 1992 byl ve znamení modelu Forman v edici Marathon s odkazem na letní olympijské hry v Barceloně, kde naposledy nastoupil federální československý tým sponzorovaný právě Škodou. Kombi v obdobné modré barvě, jakou měl Komfort dostalo navrch na střechu „hagusy“, na páté dveře spoiler a přední světla čistily ostřikovače. Vnitřek se od Komfortu kromě jiné potahové látky nelišil, přibyl ale třeba zpožďovač vnitřního osvětlení. Celá ta legrace stála 225 tisíc korun v době, kdy byl průměrný plat okolo 5000 Kč - běžný Forman 135 LS vyšel na 198 350 Kč.

Na sportovní vlně pokračovalo provedení Sport Line s hezkým červeným lakem a multipaprskovými koly á la BBS, malým  „lízátkem“ pod předním nárazníkem a minispoilerem nad zadním sklem. Vevnitř zaujaly povedené barevné kostkované potahy a oranžové ručičky přístrojů. Jak ale konstatoval Vladimír Dolejš v tradičním pořadu Auto-Moto Revue, pod kapotou dál nerušeně ševelila škodovácká třináctistovka OHV s výkonem 43 kW - již vyvinutý motor OHC o objemu 1,6 litru šel po příchodu VW k ledu a řada Favorit/Forman byla až do konce svých dnů odkázána na osvědčený agregát vyvinutý začátkem 60. let pro  „embéčko.“ Nekonaly se ani žádné další technické úpravy.

Akční paletu roku 1992 uzavřely modely Solitaire a Prima. První, dostupný výhradně pro Forman, dostal nad již známé prvky do vínku také dálkově ovládaný alarm, který si vynutil použití silnější autobaterie nebo centrální konzoli na uložení MC kazet a uzamykatelnou přihrádku u spolujezdce. Prima na to šla z opačného konce a za základ si vzala verzi L. Doplnila ji kromě fialového laku padnoucího ideálně k tehdejším manažerským sakům pěknými poklicemi, dělenými zadními sedadly a pestřejším i kvalitnějším čalouněním. 

Pak už ale přišel rok 1993 a s ním slavných, vtipnou reklamou propagovaných „548 zlepšení“, které celou modelovou řadu pro kvalitativní stránce skutečně citelně pozvedly. Přední maska dostala jedno příčné žebro a jiný byl design plechových kol, především se ale vylepšil vnitřek už nikoliv s hnědými, ale modrými kvalitnějšími plasty a tvarovými výplněmi dveří. Na znamení pokroku byly výbavové stupně přejmenovány na LX a GLX. Pod kapotu se nastěhovalo vstřikování Bosch Monomotronic a do výfuku třícestný katalyzátor, což mělo za následek pokles výkonu základní verze na 40 kW, vzácně vídané modely LXi/GLXi však měly 50 kW. Ani přes tuto notně rozšířenou nabídku však nemohly chybět akční modely.

Jako první se pro krátkou i rodinnou verzi objevily stříbrně lakované vozy Silver Line, které nastavily laťku výbavy, která se s jistými obměnami objevila i v dalších verzích. Do vínku dostaly litá kola Ronal, přední mlhovky s mřížkou, ostřikovače hlavních reflektorů, ochranné lišty na bocích, černé polepy na středních sloupcích a zadním okně, zadní střešní spoiler, tónovaná skla a zatmavená koncová světla a černou koncovku výfuku (ne tlumič, jen koncovku).

Uvnitř opět nechybělo centrální zamykání, rádio Boston od německého Blaupunktu, středová konzole s hlavicí řadicí páky v kůži, uzamykatelná schránka, akustická signalizace puštěných světel při vypnutém motoru a otevřených dveřích, digitální hodiny na stropě, zapalovač, výškově stavitelné bezpečnostní pásy na předních sedadlech, specifické s modrými, zelenými a fialovými pruhy a na stropě sukno černé. Později vyvinuté Silver Liny měly navíc střešní nosiče, jiné střešní okno než původní série, volant v kůži a otevírání pátých dveří páčkou od řidiče. Tím byl výbavový repertoár řady Favorit/Forman prakticky vyčerpán, jakkoliv mi ještě dlouho vrtalo hlavou, proč je v přístrojovém štítu vetknuta také kontrolka s písmeny ABS.

V rychlém sledu továrna vychrlila modely Black Line, Special Line a Excelent lišící se vždy podle zvoleného žánru, od verze LX byla zase odvozena ekologická Green Line a úplně jednoduchá X-Line. Labutí písní celé řady a byla na podzim roku 1994, kdy už se vyráběla Felicia, ale nikoliv ve verzi Combi, závěrečná Milion Edition pro posledních 511 Formanů z celé slavné modelové řady. Jak název napovídá, šlo o oslavu milionu vyrobených vozů Favorit/Forman.

Jak už to tak u nás bývá, po prvních majitelích akčních modelů, kteří postupně přešli na Mazdy či Peugeoty, se Marathony či Silver Liny dostávaly do stále nuznějších rukou, které je nakonec prostě dojezdily jako kterékoliv jiný Favorit nebo Forman. Někteří jej sice nenechali úplně zemřít, ale originální prvky, typicky litá kola nebo autorádia postupně z různých důvodů nahrazovali jinými, méně hodnotnými doplňky. Najít tedy dnes akční model v intaktním původním stavu je velkou vzácností a jejich majitelé to dobře vědí. Extrémně vzácné jsou první akční modely Komfort či Sport Line, stejně jako nejméně početná Milion Edition či zapomenutý Green Line. Verzí Silver Line naopak vzniklo přes 20 tisíc kusů, ani tak ale není lehké pěkný kus sehnat a pokud, rozhodně nebude stát pod 80 tisíc korun.

Zdroj: Autorský text