Retro: Seat Toledo byl devadesátkovým hitem. Nebýt Klause, mohl se proměnit na Octavii

Fešná karosérie typu liftback, obrovský kufr, málo místa vzadu a TDI pod kapotou. Co je to? Devět z deseti autoznalců by řeklo, že Škoda Octavia. Pravdu by měl ale ten jediný, který by si vzpomněl na jejího staršího španělského bratrance jménem Seat Toledo. Auto, které k devadesátkám patřilo stejně jako kulatá Mazda 626, Magda Vašáryová ve vaně a fialová saka s ohrnutými rukávy. Právě tohle auto vytáhlo image u nás dosud neznámé značky Seat do výšin, které už nikdy později nepřekonala. V ČSFR se objevilo v dubnu 1992, nedlouho před zahájením letních olympijských her v Barceloně a deset měsíců před rozpadem Československa.

Když první čeští zástupci španělské automobilky strhli z tajemné novinky poprvé plachtu, v sále to jen obdivně zašumělo. Seat díky Toledu akceleroval do výšin, ve kterých toho času nelétal ani mateřský Vollkswagen. Seat sice již od poloviny 80. let patřil pod jeho křídla, ale velmi povedený design z pera Giugiarova studia Italdesign na krátké platformě Volkswagenu Golf 2. generace jej okamžitě poslal mezi elitu tehdejšího československého trhu. Pohledné i praktické Toledo se tehdy spolu se zmiňovanou Mazdou 626 stalo přes noc snem začínajících českých podnikatelů a jako takové symbolem jejich úspěchu.

Překážkou jeho většího rozšíření byla samozřejmě cena, neboť za základní verzi CL s nedomrlým motorem 1,6 litru jste museli zaplatit téměř půl milionu Kčs (Škoda Forman v té době stála těsně nad 200 tisíc Kčs). Právě výše vstupní investice ale Toledu zároveň dodávala potřebnou image a záruku, že jste s ním byli vždy patřičnou hvězdou ve společnosti. Konstruktéři na zastaralé a malé koncernové platformě navíc vykouzlili dobře maskovaný liftback, takže do kufru zdánlivého sedanu se stupňovitou zádí o objemu 550 litrů jste se dostávali přes velké páté dveře. A na to neměl odpověď ani podobně drahý VW Vento.

V první řadě bychom asi měli zdůraznit, že tento vůz už dávno nebyl převlečený Fiat ani žádná jeho napodobenina, jak tomu u španělské značky bývalo do poloviny 80. let. Seat se stal plnohodnotnou součástí Volkswagenu v roce 1986 a první Toledo bylo představeno počátkem roku 1991. Auto mělo rozvor 2471 mm, délku 4,32 metru a na trh dorazilo na svou dobu s relativně moderní výbavou. Mohlo mít dokonce klimatizaci, tempomat či dva airbagy. Nenechte se ale mýlit, velká část Toled stejně jezdila se „švidhadly“ i vpředu a centrální zamykání také nebylo samozřejmostí. 

Jelikož šlo o koncernové auto, zákazníci měli na výběr tehdejší obvyklé výbavové stupně s názvy CL, GL, GLX nebo sportovní verzi s označením GT. Nejluxusnější kousky měly elektricky nastavitelná zpětná zrcátka, mlhová světla, zmíněné airbagy či ABS.

Pokud ale Toledo skutečně někde bodovalo, byl to jeho zavazadlový prostor. Auto mělo v základu obrovský a dobře přístupný kufr o objemu 550 litrů, který jste mohli sklopením sedadel zvětšit až na 1360 litrů! Co na tom, že na zadních sedadlech moc místa nebylo a přístrojovka vypadala o deset let starší.

Zážehové motory měly zdvihový objem 1,6, 1,8 nebo 2,0 litru, nejvýkonnější verze 2.0 16V s přívlastkem GT nabízela až 110 kW (150 koní) při 6 000 otáčkách za minutu a maximální točivý moment 180 Nm při 4 800 ot./min. S lehkým Toledem (s pohotovostní hmotností od 985 do 1150 kg) dokázal tento atmosférický čtyřválec cvičit velmi slušně. Auto umělo zrychlit z 0 na 100 km/h za 8,4 vteřiny a mělo nejvyšší rychlost 212 kilometrů za hodinu.

Vznětové motory začínaly skromnou atmosférickou verzí 1.9 D s výkonem 50 kW (68 koní). V nabídce byla i její přeplňovaná verze značená TD, ale za opravdu moderní pohonné jednotky pod přední kapotou prvního Toleda lze považovat až varianty 1.9 TDI, které přišly s faceliftem modelu v roce 1995. Ať už slabší verze s výkonem 66 kW (90 koní) nebo silnější s variabilní geometrií rozváděcích lopatek a výkonem 81 kW (110 koní), oba hlučné agregáty znamenaly z hlediska poměru výkon/spotřeba to nejlepší, co jste si mohli v danou dobu koupit. Také u nás šlo časem o nejžádanější a nejrozšířenější motorizace.

Zajímavá byla také elektrická verze, kterou Seat přivezl na letní olympijské hry v Barceloně v roce 1992, kde proslula coby vůdčí vůz v čele maratonského běhu. Elektrické Toledo mělo zásuvku pro nabíjení za maskou chladiče a se sadou akumulátorů o hmotnosti 500 kilogramů, ujelo až 65 kilometrů na jedno dlouhotrvající nabití. Udávané maximum 100 km/h se při výkonu pouhých 20 koní zdálo hodně optimistických, na vedení maratonských běžců ulicemi Barcelony to ale stačilo.

Druhá generace Toleda přišla na trh v roce 1998 a designově šlo spíše o evoluci předchůdce. Podstatné je, že toto auto se původně mělo jmenovat Škoda Octavia, ale tehdejšímu premiérovi Václavu Klausovi (tj. zástupci českého státu, který měl v té době ve škodovce ještě podíl) se auto nelíbilo a všemocný šéf koncernu VW Ferdinand Piëch jeho námitku uznal.

Klaus se nechal slyšet, že auto působí příliš italsky, jenže na novinku se už vyráběly formy. Piëch si však věděl rady. Projekt přesunuli do Seatu a vzniklo z něj Toledo, zatímco Octavii od základů znovu navrhl Dirk van Braeckel a jeho tým.

To se záhy ukázalo jako naprosto geniální řešení – zatímco nový Seat Toledo měl menší zavazadlový prostor, do kterého jste se museli dobývat přes klasické víko kufru, nová Octavie přejala prakticky beze změny filozofii i část techniky první generace Toleda. Již osvědčena koncepce pohledného liftbacku s obrovským kufrem a motory TDI nastartovala strmý růst mladoboleslavské automobilky a Seat ji minimálně na českém trhu už nikdy nezastínil.

První generace Toleda však znamenala revoluci a jisté místo v automobilových dějinách. Většina VOZŮ sloužila do roztrhání těla například u taxislužeb, čas od času se ale objeví zachovalý kus s benzinovým motorem. Zájemcům o španělskou stopu v českých devadesátkách bude na pořízená stačit takových 40 000 korun.

Zdroj: Autorský text