John Haugland mi dal důležitou radu pro jízdu na ledu. V srpnu 1968 prožil zvrat v Československu

Každou zimu si připomínám nejdůležitější poučku, jakou mi dal John Haugland při našem setkání na zamrzlém jezeře v Norsku v roce 2018. Koukal na zledovatělou trať mezi sněhovými bariérami a řekl: „Kde je bílo, tam je sníh, tedy přilnavost. Kde je povrch tmavší a leskne se, tam je led. Klouže to tam, vyhněte se tomu.“ Pro až nekonečnou zábavu při jízdě dveřmi napřed to bylo to nejdůležitější, co jsem musel vědět. A tenhle starší chlapík se zajímavou minulostí věděl, o čem mluví. Zřejmě to říkal i mému dětskému hrdinovi – Petteru Solbergovi.

John Haugland je slavným jezdcem soutěží rallye a všem pravověrným fanouškům továrního týmu Škoda Motorsport je dobře známý, protože mladoboleslavské automobilce zasvětil celý život. Ve škodovkách startoval téměř do všech rychlostních zkoušek rallye i okruhových závodů, jakých se kdy zúčastnil, a s českou značkou aktivně spolupracuje až do dnešních dnů.

Norský automobilový závodník, učitel sportovní jízdy a podnikatel John Haugland se narodil 23. září 1946 a svou závodní kariéru zahájil v roce 1965 poté, co se začal učit automechanikem u místního dovozce Škodovky. Sledoval motorsport a neuniklo mu, že i norský importér má soutěžní tým se škodovkami Octavia Touring Sport, takže si jednu sehnal a začal se chystat na závody. Od roku 1966 pak závodil i s legendárním „embéčkem“.

Když následně koncem sedmdesátých let se silnější Škodou 1100 MB vyhrál ve dvou okruhových závodech a závodech do vrchu, začala jeho snažení sledovat i československá automobilka spolu s podnikem zahraničního obchodu Motokov. Za Škodovku startoval i v šestihodinovce na Nürburgringu v letech 1970 a 1971 a už v dalším roce 1972 dostal nabídku stát se oficiálním továrním jezdcem Škoda Motorsport. I to mu otevřelo cestu, aby si později koupil vlastní Škodu 130 RS, kterou má dodnes.

John Haugland se s podporou Škody zúčastňoval mistrovství světa v rallye, když v roce 1973 debutoval na Rallye Monte Carlo a o 17 let později ukončil svou kariéru po RAC Rally ve Velké Británii. Čtyřikrát skončil v první desítce nejlepších jezdců sezony, více než stokrát vyhrál ve své kategorii, ale nikdy neskončil na stupních vítězů, ani se nestal mistrem světa.

Nemusíte ale vítězit, abyste se mohli stát zkušeným řidičem a dobrým učitelem. I když za sebou nemá kariéru s umisťováním se na úplně nejvyšších příčkách, světovému motorsportu přispěl i tím, že si otevřel vlastní závodnickou školu, kterou úspěšně vyjezdili výrazně úspěšnější piloti jako Petter Solberg, Richard Burns, Alister McRae, Mark Higgins a spousta dalších. Současně byl prodejcem aut, protože vlastnil dealerství Škodovky nedaleko Osla.

V posledních letech John Haugland navštívil Česko hned několikrát a v našich končinách také na vlastní kůži zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Jeho osobní zážitek s ruskou armádou nedávno oživila sama automobilka, když začala zveřejňovat nejzajímavější malé příběhy ze své 130leté historie od založení původní společnosti Laurin & Klement.

Tehdy ho v noci vzbudil zvláštní ruch, a když se ráno sešli s přítelkyní v mladoboleslavském hotelu Věnec na snídali, nemohl si nevšimnout skleslých tváří lidí okolo. Dodnes vzpomíná, že tam byla divná atmosféra, ale nevěděl, co se děje. Snědl míchaná vajíčka, vypil kávu a vyrazil do Mšena za Miroslavem Cejpem, pozdějším manažerem Škody Motorsport. Jenže po pár stovkách metrů zastavil u železničního přejezdu poté, co proti sobě spatřil tank. Tank v normálním provozu. Tankista na něj jen německy zakřičel „Russische invasion!“

Byl 21. srpen 1968 a Haugland byl poprvé v Československu, aby se ucházel o pozici továrního jezdce. O tři dny dříve odjel čtyřhodinovku na okruhu v Brně a teď zažil i jeden z největších zvratů československých dějin. I pro cizince to bylo extrémně děsivé.

„Byl to šok. Auto jsme otočili a jeli zpátky do hotelu. Tam nám bylo řečeno, že nemůžeme ven a musíme tam zůstat. Trvalo to tři dny, než nám řekli, že můžeme jít,“ vzpomínal později Haugland. Okamžitě chvátal pryč z okupovaného území. Poslechl radu, aby se vyhnul hlavním tahům a po okreskách skrz chaos mířil do Chebu a pak Západního Německa.

Jakmile s přítelkyní úspěšně překročili hranice, zastavili u prvního obchodu a symbolicky si koupili dvě lahve coly. „Cítili jsme – teď jsme volní, teď jsme doma.“ Současně zavolali do Norska, že jsou na svobodě a jedou zpět. Ani tenhle zážitek však Johnu Hauglandovi nesebral chuť závodit pro Škodovku a zahájil spolupráci, jaká ovlivnila celý jeho život. Pravidelně se účastnil i naší domácí Barum Rallye a dalších soutěží.