Volvo C30 - volba chladného individualisty

Pod poutavou slupkou se ve skutečnosti jedná o Ford Focus druhé generace, což je fajn. Focus jezdil vždy dobře, ale v druhé generaci dostal kabát s totální tuctovostí. C30 je ale úplně jiná. Zepředu je to volvo, z boku atraktivní třídveřový hatchback a zezadu naprostá originalita.

Přední sedadla jsou úplně v pohodě, vzadu je to horší. Nezakrytý kufr s využitelným objemem 233 litrů je pak výkladní skříní (při konfiguraci C30 si bylo možné připlatit za nevzhlednou roletku nebo takový esteticky zvláštní kryt ještě více zmenšující využití samotného kufru). Opěradla zadních sedadel se pak sklápějí v poměru 50:50.

Středový panel je pohledný a přehledný, vše má vlastní tlačítko, takže se tady rychle zorientujete i poslepu. To se u nových aut už nevidí.

Držení jízdní stopy je velice dobré a stejně tak si C30 vede z hlediska poskytovaného komfortu. Do faceliftu výrobce nabízel poměrně širokou paletu pohonných jednotek včetně dvou pro tuto třídu neobvyklých motorizací. Šlo o fantastické pětiválce T5 a D5. Na podobně poháněnou C30 mezi ojetinami jen stěží narazíte a když už se to podaří, tak počítejte vyšší cenovkou. Jízdně fantastická T5 (ano, snad každý zná z Focusu ST) jede jako smyslu zbavená a podobně i žere. Diesel D5 je na tom s apetitem lépe, ale už poměrně těžké auto zatěžuje ještě více přední kola, proto se díky vysoké stabilitě hodí pro dálnice.

Daleko častěji můžete narazit na benzínový čtyřválec 1,6 původem od modrého oválu. Ten se pojil vždy s manuálním pětikvaltem a hodí se do města a pro krátké vzdálenosti. Jeho dynamika není ale zrovna zázračná. Dvoulitrový benzin není příliš častý, stejně tak benzinová osmnáctistovka. Obě jednotky se pojily jen s pětistupňovou převodovkou. Zajímavější volbou je atmosférický pětiválec 2.4i, který vyniká příjemným zvukem a naprostou spolehlivostí. Pětiválci stačí základní údržba a každých 120 000 km nový rozvodový řemen s vodní pumpou.

Daleko častěji narazíte na vznětovou šestnáctistovku původem od PSA. Ta většinu zájemců uspokojí slušnou spotřebou, bohužel není bez problémů. Pokud necháte vyměnit olejovou vanu za upravenou a budete dodržovat včasnou výměnu oleje, lze osmiventilovou verzi při troše štěstí rozumně servisovat. Přesto se mohou objevit nejrůznější dieselové problémy. Navíc, pokud palubní počítač usoudí, že je nízká hladina paliva, přepne motor do nouzového režimu. Od starší šestnáctiventilové verze vás odradíme.

Pětiválcový dvoulitr ve verzi D3 nebo D4 je dobrou volbou. Má skvělý zvuk, kultivovaný chod, rozumnou spotřebu a nadprůměrnou spolehlivost. Pojil se s šestirychlostním manuálem nebo klasickým šestistupňovým automatem. Bohužel jich je málo.

Automaty jsou citlivé na olejový servis, což platí o dvouspojce PowerShift u dieselu 2.0 D ale také o daleko lepších klasických měničových automatech.

Volvo C30 trápí při vyšších nájezdech hučící ložiska kol, vůle na přední, ale i zadní nápravě. Vpředu jde nejčastěji o táhla stabilizátoru, vzadu o silentbloky podélných vlečných ramen.

Ojeté Volvo C30 v současné době můžete mít už za sedmdesát tisíc korun.