Desetiletý Mercedes-Benz C W204 stojí méně než nová Škoda Fabia. Slouží lépe než Mondeo a Passat

Za cenu nové chudě vybavené Škody Fabia si lze dopřát už pětiletý elegantní model střední třídy, který potěší robustní technikou, nesrovnatelným komfortem odpružení a daleko vyšší bezpečností. Popisovanou ojetinou je Mercedes-Benz třídy C vyráběný v letech 2007-2015. Jedná se o generaci W204, kterou navrhl designér Carl Heinz Bauer. Ten odvedl velmi dobrou práci, karoserie odolává zubu času až překvapivě dobře a v některých zajímavějších barvách působí svěže. V Německu mělo Céčko stejnou pozici, jako Octavia v Česku.

Ačkoli zvenčí nestárne, kabina předfaceliftových verzí nejlépe prozrazuje rok vzniku. I přesto k zpracování interiéru nelze mít závažnější připomínky. Ovladače jsou logicky uspořádány, kvalita použitých materiálů není vůbec špatná, vše příkladně lícuje a nikde nic nevrže. A právě to může být při koupi bazarového vozu problém. U W204 jen těžko poznáte, kolik má vůz najeto. Nenajdete zde žádná pogumovaná tlačítka, ošoupané věnce volantu nebo olezlé plasty. Vše drží a je velmi odolné.

Příjemný pocit z vozu umocňuje příkladný výhled ven a dostatek prostoru na předních sedadlech. Horší je to na ve druhé řadě - tam mohou osoby vyššího vzrůstu strádat v oblasti hlavy. Pochvalu zaslouží sedadla, která jsou pohodlná a dají se všelijak nastavit. Sedan převeze jen 475 litrů zavazadel, kombi jen o něco lepších 485 litrů, v tom je auto podprůměrné. Výhodou je pravidelné tvarování, které zvyšuje reálnou využitelnost zavazadlového prostoru.

Rok 2011 znamenal modernizaci, která přinesla kromě jiného například celohliníkou kapotu, nový nárazník nebo světlomety s LED denními světly. Příplatkové bixenony dostaly obrysový pás světel ve tvaru písmene C. Přepracování se neubránil přístrojový panel ani multifunkční displej systému Comand. Za příplatek bylo možné pořídit připojení k internetu, odvětrávání sedadel nebo třízónovou klimatizaci. Všechny zadokolky dostaly systém stop/start a prodloužené převody.

Benzínové verze 180 a 200 Kompressor s výkonem 156 nebo 184 koní tvořily základ. V obou případech se jedná o osmnáctistovku dopovanou kompresorem a narazit na ně můžete první tři roky výroby. Nejsou vůbec špatné, jen je nutné se smířit s vyšší spotřebou paliva (v průměru kolem deseti litrů). Pro dlouhověkost je nutné tankovat kvalitní benzín a včas měnit olej.

Od modernizace narazíte pod kapotou na novější osmnáctistovky přeplňované pro změnu turbodmychadlem ve spojení s přímým vstřikem paliva. Díky tomu jsou tyto čtyřválce úspornější, avšak méně spolehlivé. Základní mechanika sice drží, ale přímému vstřiku není po chuti biosložka přidávaná do benzínu, což se projevuje zakarbonováním a nepravidelným chodem.

Základní benzinový šestiválec C 230 uspokojí méně náročné jedince upřednostňující pohodlnou jízdu. Modely C 280, C 300 a C 350 bývají často vybaveny nepohodlným sportovním podvozkem. Narazit na vidlicový šestiválec je vcelku vzácné, ale ne nereálné, čehož je zkoušený kousek důkazem. Pozor si je potřeba dát na chrastivé zvuky, které avizují vytahané rozvodové řetězy (bojkot rachotu se nevyplatí, agregát umí spáchat sebevraždu). Berte jen neprůstřelně prověřený šestiválec ze spolehlivého zdroje. Jinak hrozí problémy – jsou známy ztráty oleje a závady mazací soustavy, které automobilka sice řešila v tichosti během garančních servisů, ale jisté riziko drahých oprav stále existuje.

První rok výroby si muselo Céčko vystačit se vznětovým čtyřválcem OM 646 Evo. Nový diesel OM 651 se pod kapotu dostal s příchodem roku 2008. V základním provedení 200 CDI byl přeplňovaný jedním turbodmychadlem, ve verzi 220 CDI (později 250 CDI) pak dvojicí turbodmychadel, které zajišťovaly razantní a zároveň lineární přísun výkonu. V prvním případě činil výkon 125 kW a točivý moment 400 Nm, v druhém 150 kW a 500 Nm. Osobně bychom volili 220 CDI, které mělo maximum točivého momentu dostupné v širším spektru otáček a celkově byl agregát méně namáhaný. Rok 2010 znamenal příchod nejslabší varianty 180 CDI podladěné na pouhých 88 kW. S provedením 200 CDI ve spojení s manuální převodovkou jezdí W204 pod pět litrů, kdežto silnější varianta si žádá o litr více. 

Agregát OM 651 si pošramotil pověst hned první roky výroby. Mercedes použil revoluční piezovstřikovače Delphi Piezotec typu direct acting, které slibovaly přesnější funkci bez hydraulicky vyváženého mechanismu a bez přepadového vedení. Bohužel systém nefungoval podle představ a v servisech se hromadila nepojízdná auta. Mercedes nakonec svolal všechny tyto diesely a měnil u nich vstřikovače za solenoidové a dodělával přepadové vedení (to poznáte podle gumové hadičky přidané k ocelové vysokotlaké trubce vedené ke vstřikovačům).

Dlouhou životnost dieselů zajistíte včasnou výměnou motorového oleje, ideálně po 15 000 km, používáním kvalitní nafty a aplikací opatrného zahřívání a dochlazování. Pak tato jednotka natočí klidně 400 tisíc kilometrů bez potřeby generálky. U OM 651 nezlobí rozvodové řetězy, a pokud se vytahají, zaručeně to poznáte podle zvuku (jeho přeskočí nehrozí). Výměna řetězu přijde na necelých dvacet tisíc korun. Filtr pevných částic většinou nezlobí a v případě konce životnosti přijde na únosných 33 tisíc korun.

Vidlicové šestiválcové diesely (C 300 CDI, C 320 CDI a C 350 CDI) patří mezi relativně spolehlivé, tiché a zároveň výkonné. U šestiválců je nutné myslet na fakt, že u nich je vše dražší, než u čtyřválců. Ztráty oleje a závady mazací soustavy automobilka řešila v tichosti během garančních servisů, a proto doporučujeme jen prověřené dobře servisované kusy. Pod názvem C 320 CDI se ukrývá vidlicová jednotka o objemu 2 987 ccm. Tento motor figuroval v nabídce od samého počátku a pod kapotou vydržel až do ledna roku 2010, kdy byl kvůli nově zavedeným emisním limitům nahrazen přepracovanou jednotkou se štítkem C 350 CDI. Vzhledem ke spolehlivosti a projevu obou motorů doporučujeme hledat starší verzi plnící emisní normu Euro 4.

Po mechanické stránce považujeme řadu W204 za velmi spolehlivou. Céčku nedělá problém najezdit při běžné péči čtvrt milionu kilometrů bez větších investic. Nejvíce problémů mohou nadělat cenově výhodné exempláře. Někteří dovozci se totiž nebojí stáčet kilometry klidně na třetinu, jelikož samotný vůz je celkově odolný. Narazit můžete na vozy, které mají ve skutečnosti najeto 400 tisíc kilometrů, ale na počítadle kilometrů jim svítí obligátních 120 tisíc km. U těchto vozidel je pak nutné počítat s repasí podvozku a s celkovou generálkou motoru nebo automatické převodovky.

Objevit se může nefunkční sklápění bočních zrcátek, vlhkost ve světlometech nebo směrovkách umístěných do bočních zrcátek, výpadky koncových světel z důvodu nedoléhajících konektorů žárovek, nefunkční systém Comand nebo problémy s parkovací brzdou (tu je nejlepší řešit výměnou celého kusu). Manuální převodovky jsou dobře dimenzované, ale objevují se odcházející spojky a dvouhmotové setrvačníky. Automat vydrží dost, ale nejpozději po 150 000 km by se u něj měla vyměnit olejová náplň. Pětistupňový automat se o generálku přihlásí někdy po 350 000 km, novější sedmistupňový je na tom už trochu hůř a po servisu volá daleko dříve.

Podle TÜV Auto Reportu zohledňujícího výsledky německých STK je tato generace Céčka horší než ta nejnovější, ale stále to v porovnání s konkurencí znamená nadprůměrně spolehlivé auto. Podle žlutých andělů jde o velmi spolehlivé auto, které majitele málokdy nechá stopujícího na kraji silnice.

O pohon W204 se starají zadní kola, přední jsou určena k zatáčení. Vpředu není běžně očekávaný závěs typu MacPherson, ale nezávislé zavěšení pomocí soustavy tří ramen. Vzadu je v pomocném rámu uložen diferenciál a kola jsou zavěšena opět nezávisle pomocí soustavy ramen typu multilink. V praxi to funguje výborně. Céčko jezdí nejpohodlněji na základních šestnáctipalcových kolech se standardním podvozkem na ocelových pružinách. Proto se držte při výběru vhodné ojetiny při zemi. Velká kola (až devatenáctipalcová) vypadají skvěle, ale komfortu ani výdrže si moc neužijete. 

Z hlediska jízdního komfortu hledá céčkový Mercedes ve střední třídě konkurenci jen těžko, což platí i o odolnosti mechaniky a celkové spolehlivosti. Oproti minulosti německá automobilka zapracovala na antikorozní ochraně. Když narazíte na reznoucí exemplář, dejte od něj ruce pryč. Bude s velkou pravděpodobností opraven po nehodě.

Jistotou mohou být vozy prodané v Česku, které se paradoxně chlubily bohatší výbavou. Dobrý stav vozů zaručovala možnost bezplatného šestiletého servisu, kdy si zákazník platil jen komponenty podléhající opotřebení.

Dostupnost náhradních dílů v druhovýrobě je překvapivě dobrá a díky nezáludné konstrukci bez zbytečných složitostí je možné vůz v klidu servisovat i mimo síť autorizovaných opraven.