Fiat Punto Actual - komfortní tečka v hledáčku

V červenci roku 2010 bylo možné za necelých 200 tisíc korun pořídit nový Citröen C1, Peugeot 107, Mitsubishi Colt, Chevrolet Spark, Renault Twingo nebo třeba o třídu větší Fiat Punto Actual. Malé auto z Itálie přišlo na 189.900 Kč. Poháněla ho benzinová čtyřválcová dvanáctistovka o výkonu 48 kW ve spojení s pětirychlostním manuálem a solidní základní výbavou. Modernější současně prodávané třídveřové Punto s přídomkem Evo stálo v té době o patnáct tisíc korun více. Na dnešní dobu tedy pořizovací ceny z říše snů. Jenže si to představme, boom mini a malých aut v roce 2010 vrcholil a na trhu soupeřily snad všechny značky.

Situaci na trhu před třinácti lety známe a teď si něco řekneme o samotném modelu Punto z té doby. „Třetí generace Punta se vyráběla nadprůměrně dlouho, a to v letech 2005 až 2018. Za tu dobu prošla dvěma facelifty. Punta tak dle roku výroby konkurovala všem třem generacím oblíbeného auta této kategorie, kterým je Škoda Fabia. Testovaný exemplář z roku 2010 je po první modernizaci a jeho bazarovým rivalem je Fabia II,“ přibližuje historii malého fiatu mluvčí autobazaru Auto Esa, Filip Kučera.

"Největším konkurentem však Fabia není. Za hlavního rivala lze považovat Ford Fiesta, který je často druhým autem v hledáčku zájemců o Punto. Fordů se v Česku prodalo mnohem více a na trhu ojetin jich je skoro trojnásobek. Fabií je na prodej přinejmenším 20x více. Za další konkurenty lze považovat Mazdu 2, Renault Clio, Peugeot 207/208, Opel Corsa nebo Volkswagen Polo", doplňuje Filip Kučera.

Karoserie je masivní a ani nejstarší kusy nejsou výrazněji napadeny korozí. Rez naopak rychle sžírá výfuk, který může být zralý na výměnu klidně po třech letech provozu. Punto působí bytelně, karoserie je tuhá a nekroutí se.

Interiér má navíc spoustu chytrých detailů - nechybí držáky na pití, spousta odkládacích prostorů, nebo třeba síťka u nohou spolujezdce. I kvalita zpracování je slušná, což se potvrzuje po letech. Při srovnání s mazdou, jsou obě kabiny na podobné úrovni.

"Benzinové motory 1.2 a 1.4 jsou velmi spolehlivé. Mají ale pouze 2.6 litru oleje, takže doporučujeme zkrátit interval jeho výměny z 30.000 kilometrů klidně na polovinu. Naftový motor 1.3 berte jen s nízkými nájezdy. Okolo 200.000 kilometrů ho trápí řetězové rozvody a žhaviče. Objemnější naftové motory 1.6 a 1.9 jsou spolehlivé, ale potíže může dělat systém common-rail a dvouhmotnostní setrvačník", radí Filip Kučera.

A teď k jednotlivým pohonným jednotkám detailněji. Léty prověřená dvanáctistovka Fire je spolehlivá a odolná. Rozhodně ale od ní nečekejte jízdní zázraky. Jedna-dvojka skvěle funguje v Pandě nebo 500, ale tady se už pere s vyšší hmotností a daleko větší karoserií. Přesto patří k živějším a ve srovnání s konkurenčními tříválcovými modely tento čtyřválec jednoznačně doporučíme.

Atmosférická větší čtrnáctistovka nejede o moc lépe a vyloženě ji hledat nedává smysl. Pro někoho mohou být zajímavé originálně upravené verze spalující LPG nebo zemní plyn. Vzácnou volbou je přeplňovaná čtrnáctistovka, která jede moc hezky.

Punto může pohánět z dieselů nejrozšířenější vznětová jednotka 1.3 Multijet,. O té panuje celá řada mýtů a v očích motoristů má nevalnou pověst. Za špatným obrazem jinak povedeného agregátu stojí nepovedené kousky z počátku produkce a nesmyslně dlouhé výměny motorového oleje (povolený interval byl klidně 35.000 km). Kdo měnil olej pravidelně po 10-15 tisících kilometrech, tomu třináctistovka slouží dlouhá léta bez potíží a vydrží klidně čtvrt milionu kilometrů. Malý diesel nebyl přijat už při příchodu na trh. Řadě motoristů vadil zvukový projev a neoslnivá spotřeba při svižnější jízdě.

Fiat Punto je prostornější a hlavně komfortnější než dvojková Mazda. Dokonce italský vůz jezdí o něco dospěleji a působí jako o třídu větší. Lépe tlumí nerovnosti, ale zatáčky neprojíždí tak rychle jako Japonka. V oblouku se navíc umí naklonit. Jedná se o pohodáře, se kterým je příjemné soužití. Sportovní výkony mu jsou zcela cizí a je spíše praktikem pro reálný život, a to nejen ve městě. Oproti mazdě boduje levnějšími a dostupnějšími náhradními díly a naopak ztrácí v kvalitě použitých materiálů či zpracování.

Zkoušené Punto poháněla dvanáctistovka o výkonu 48 kW spojená s manuální pětirychlostní převodovkou. Ta působí velmi živě a ani v dobových testech kritizované řazení nám nepřišlo nepřesné.

Přesto musíme konstatovat, že třináctileté stáří zvládl testovaný kus (až na korozi držáků sedadel a ošoupaný volant) překvapivě dobře. Nového majitele v budoucnu nemine řešení vůlí v přední nápravě, které vznikají ve spodních ramenech (čep lze v druhovýrobě měnit zvlášť), tyčkách stabilizátorů nebo v horním uložení tlumičů. Bez ohledu na motorizaci se lze setkat s vozidly, jejichž ložiska kol jsou už na konci životnosti (špatný stav prozradí typické hučení).