Volvo XC40 je jedno z posledních normálních aut. Pár much se na něm ale přeci jen najde

Čeští řidiči milují SUV a je to vidět i na počtu nových registrací aut. Každá automobilka má tak ve svém portfoliu minimálně jedno. Najít však takové, které uspokojí nároky na komfort, bezpečnost i třeba prostornost, je už o něco těžší disciplína. Jedním z takových aut by mohlo být klidně testované Volvo XC40. K dokonalosti mu však chybí ještě pár detailů.

Design modelu XC40 je jednoduše nadčasový. Snoubí v sobě minimalistické a čisté linie. Jediný prvek, který to rebelsky narušuje, je výrazný prolis na boku. K autu se hodí i barevná škála laků, která je spíše zemitá, prostě v duchu skandinávského stylu. Jedinou výraznější divočinou je červená pro ty, kteří chtějí vystoupit z řady a doslova zazářit v jinak nebarvném světě aut na silnicích .

Testovaný model se dočkal faceliftu, který se ale příliš nedotkl viditelných částí vozu. Na první pohled si možná všimnete trochu jiného světelného podpisu ve tvaru Thorova kladiva a decentní úpravy masky. Jinak je vše při starém. Model má stále na délku jen 4,5 metru. Manévrování s ním je proto po pražských uličkách solidní, nemá velký problém ani při složitějších vjezdech do obchodních center. 

Zvenku vypadá sice kompaktní, dovnitř se ale bez problému vejdou čtyři dospělí cestující. Žádný z nich by neměl pociťovat kolem sebe ani nad hlavou diskomfort. Dostatek místa je také pro zavazadla, která se ukládají do kufru o velikosti 443 litrů.

Pro chytřejší uzpůsobení prostoru se dá podlaha například sklopit nebo vyjmout a vyměnit za oddělovač nákladu. Vychytávkou jsou držáky na nákupní tašky, které tam jen zavěsíte a už se nestane, že by se vám igelitka s obsahem rozsypala v první zatáčce.

Do kufru se jinak vejdou běžná palubní zavazadla do letadla, tak i ta velká. která si na letišti musíte nechat odbavit. V zimě si pak stačí sklopit otvor v místě prostřední sedačky a protáhnout třeba lyže ve vaku. Kotevních ok je v zavazadlové části dostatek, takže není potřeba se bát o bezpečný převoz.

Po usednutí za volant na řidiče nečeká prakticky žádné překvapení. Prostředí je poměrně známé a rovněž bez výrazných změn. Vítám plastový držáček na skle, kam se dá snadno uchytit třeba lístek za parkování. Tahle vychytávka mi v mnoha autech dost chybí.

Černý interiér tu po celé šířce palubní desky zdobí atraktivní dekor Urban Grid. Kabině dodává na prémiovosti. Volvo jde jinak cestou udržitelnosti, a tak už na omak poznáte některé recyklované plochy jako je třeba polstrování ve vnitřní kapse bočních dveřích (něco jako koberec?) nebo spodní části středového tunelu.

Nevím, zda je to praktické na údržbu, sama jsem to tedy nezkoušela, ale trochu bych se bála, že by tam po vylití tekutiny, nebo jiných pochutin zbyl flek. Možná se ale mýlím a odstranění by bylo nakonec mnohem jednodušší. Řekla bych, že na tyto materiály existují i speciální přípravky.

Trochu problém mám s čalouněním sedadel, což není vyloženě chyba automobilky, prostě jen volba v konfigurátoru. Materiál mi připomíná něco jako jemný semiš. Při sezení na něm jsem se hrozně potila. Jak ráno, kdy byl ještě chlad tak i přes den při plně puštěné klimatizaci.

A zatímco povrch tolik nevyšel, tvar ano. Sedadlo poskytuje dostatečnou oporu v bocích a celkově je se na něm dobře sedí. Absolvovala jsem s autem na jeden zátah přes 400 kilometrů a na konci výletu jsem vysedla nerozlámaná. To jako člověk se sešroubovanou páteří skutečně dokážu ocenit, stejně jako to, že se dá nastavit délka podsedáku. Pro dlouhonožky velké plus.

Ke komfortu samozřejmě pomáhá podvozek a celkové odhlučnění kabiny. Ani tentokrát jsem si tak nemusela pouštět hudbu příliš nahlas, abych přehlušila okolní hluk, ba naopak. I když by byl hřích nepustit si žádný tón, když tohle auto má prémiové repráky značky Harman Kardon. Epickou hudbu z filmových hitů je tedy radost poslouchat.

Na ovládání infotainmentu jsem si rychle zvykla, protože Volvo běží na platformě Googlu. Neměla jsem tak potřebu si prakticky propojovat telefon s autem kvůli zrcadlení, protože to důležité jsem měla hned k volbě. Pro lepší individualizaci se stačí prostě přihlásit do svého účtu.

Navigace je rovněž od Googlu, takže vlastě není v tomto ohledu na co si stěžovat. Aktuální uzavírky, nabídka rychlejších tras, co víc si přát. Jediné, na co tak v autě potřebuji ještě telefon, je připojení se přes Bluetooth, abych mohla bezpečně telefonovat za jízdy.

Součástí testovací verze byl parkovací asistent, včetně 360stupňové kamery, která má pěkný obraz a dokážete se tak napasovat do sebe titěrnějšího místa. Já se ale stejně raději spoléhám na boční zrcátka a pár centimetrů z každé strany navíc.

Výdechy klimatizace jsou zde vertikální. Já jsem si však vždy musela vypnout foukání po pravé straně hned u volantu, protože mi proudil vzduch přímo na ruku a nepomohlo tomu žádné polohování. Klimatizaci si navíc nastavíte výhradně přes obrazovku multimédií, což je za mě docela škoda, protože pro ovládání hlasitosti tu otočné kolečko zůstalo.

Kolem řazení, které je v obležení lesklého plastu náchylného k poškrábání, je místo pro dva nápoje a bezdrátové nabíjení telefonu. To mi připomíná ještě odkládací místo na boku zadních sedadel. Vejde se tam rovněž nějaký nápoj, a tak si ho nemusíte nutně dávat do dveří nebo celou dobu držet v ruce. Za mě skutečně praktické řešení, které ocení zejména rodiny s dětmi.

Mnou testovaný kousek měl pod kapotou dvoulitrový čtyřválcový benzinový mildhybridní motor s 48V akumulátorem. Výkonem dosahoval 163 koní, což mi přijde tak akorát na všestranného pomocníka na cestách. To, že jezdíte s mildhybridem prakticky nepoznáte. Auto je tiché, řadí si ve správných ozáčkách, pružně se rozjíždí a celkově vás nijak projev motoru neotravuje.

Není to sice zrovna sprinter, z nuly na 100 km/h se dostane za 8,6 sekundy, ale za to na plynový pedál reaguje poměrně hbitě. Rychleji než 180 km za hodinu ale s Volvem nepojede. Na dálnici je vůz živý, stejně jako při předjíždění zpomaleného šneka na okresce. Závodění, ani zábavu za volantem tady ale nehledejte. Tento vůz je ryze rodinného typu.

Ačkoli model XC40 sedí dobře na silnici, nečekaná změna pohybu trochu rozhodí jeho sebejistý projev a vám způsobí mělkou vrásku na čele. Stalo se mi to při vyhýbání se velké díře na okresní silnici, kde mi trochu poskočil zadek do strany. Zda by se to stalo i v nižší rychlosti nedokážu posoudit. I přesto jsem se v autě cítila bezpečně, nejen přes armádu bezpečnostních asistentů, ale zejména proto, že se auto prakticky do sekundy srovnalo a bylo zase poslušné.

Dlouhé trasy v konstantní rychlosti vás pro změnu dokážou skoro až ukolébat, podvozek se jen tak lehce pohupuje a kopíruje vozovku. Od podběhů a kol se do kabiny nedostává hluk, ani po přejetí výmolu nebo zpomalovacího pruhu.

Tohle Volvo by tak možná mohlo být vhodným kandidátem na cestu třeba do Chorvatska nebo jiné zahraniční destinace. Prostě takový parťák do života. Pozor jen na asistenta upozornění na překročení rychlosti. Je akustický a na řidiče poměrně přísný.

Spotřeba u mě byla proměnlivá, protože jsem jezdila hodně v různých podmínkách, stejně tak v jinak dlouhých trasách. S autem jsem se poměrně rychle sžila a bavilo mě řídit, takže někdy mi počítač ukázal 7,5 litrů a jindy pro změnu o litr míň. To odpovídá hodnotám, které deklaruje výrobce. Navíc je v autě k dispozici velká 54litrová nádrž, která tak slibuje vysoký dojezd.

Jaká bude tedy vaše spotřeba je spíše na vaší těžké noze. S tímto modelem ale nemá smysl jezdit bez rozmyslu brzda-plyn, zbytečně byste si zvyšovali apetit a stáli pořád na čerpací stanici. A vlastně úplně zbytečně. Naopak pokud hledáte spolehlivé svezení a auto, které bude „růst“ společně s vašimi potomky, je to trefa do černého.

Testované Volvo XC40 ve verzi Plus začíná podle aktuálního ceníku automobilky na 1 153 000 korun bez příplatků. Nevýhodou tak je, že stojí tolik peněz. Sice se jedná o prémiovou značku, od které se očekává, že bude produkovat auta za vyšší cenu, ale je škoda, že není dostupné i pro obyčejné smrtelníky. Až na těch pár nedostatků se totiž jedná o skutečně jedno z posledních normálních aut, které si můžete v českém motoristickém rybníčku pořídit.

V našem katalogu se můžete podívat na porovnání konkurenčních modelů s testovaným Volvem XC40. Pokud o Volvu přemýšlíte a láká vás, pak se podávejte do našeho katalogu na další výbavy modelu XC40 a také cenové nabídky.