Automobilka, která si se svými naftovými motory TDI „užila“ své v kauze Dieselgate, je ani do příštích let nezatracuje. Mají ale umět spalovat parafinické motorové nafty a e-paliva.
Volkswagen sice pracuje na výrazném rozšíření nabídky elektromobilů, ale jeho technici zároveň vylepšují i spalovací motory s cílem snižovat emise. U dieselů je budoucností nafta s bio složkami, která výrazně vylepšuje bilanci CO2, a to o 70 až 95 procent v porovnání s konvenční naftou. Používání tohoto paliva je zajímavé především pro fleetové zákazníky při vysokém počtu najetých kilometrů. Nejnovější vznětové čtyřválce z dílen německé automobilky už splňují evropskou normu EN 15940, díky které mohou oficiálně spalovat paliva z obnovitelných zdrojů označená jako HVO.
Parafinická motorová nafta není ničím jiným než nově vyvinutým moderním palivem s obsahem bio složek. Spektrum přísad do klasické nafty je široké. Nejrozšířenější jsou hydrogenované rostlinné oleje (HVO - Hydrotreated Vegetable Oil), které se vyrábí z biologických zbytků a odpadů. Rostlinné oleje se reakcí s vodíkem přeměňují na uhlovodíky, které se v libovolném množství přimíchávají do nafty. Ovšem mohou být používány i jako samostatné palivo.
Tolik diskutované pěstování řepky na českých polích jako prvotního zdroje pro přimíchání bio složky do nafty (řepkový olej) se sice dá využít i pro výrobu HVO paliva, ale podle automobilky Volkswagen to nedává smysl. Maximální přínos pro ochranu životního prostředí podle ní má až zpracování v podobě zbytků nebo odpadů, například použitého stolního oleje, ale třeba i pilin a podobně. Podíl biopaliv HVO by se měl během deseti let podle odhadů expertů zvýšit na 20 až 30 procent celkového trhu s energiemi pro silniční dopravu.
Čistě parafinické motorové nafty:
HVO
C.A.R.E Diesel
NEXTBTL
Nafty s příměsí parafinické motorové nafty:
Diesel R33
V-Power Diesel
OMV MaxxMotion
Aral Ultimate Diesel
Tato paliva lze používat i ve starších vznětových motorech. (norma EN590)
Do budoucna se ale počítá i s takzvanými e-palivy (PtL - Power-to-Liquid), která se vyrábějí z CO2 a elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Metody XtL (X-to-Liquid), GtL a PtL využívají možnost vyrábět z různých surovin nejdřív syntézní plyn, který je následně Fischer-Tropschovou syntézou přeměňován na motorovou naftu v příslušné normě. K výrobě se přitom dá použít i nadměrná množství „zelené“ elektrické energie.
