Test nové Škody Octavia 2.0 TDI/85 kW: Spotřebuje méně nafty než starší 1.6 TDI, ale je dražší

Novou Škodu Octavia už jsme testovali ve všech možnch provedeních. Tentokrát jsme vyzkoušeli nejslabší naftový motor, jehož objem vzrostl proti předchozí generaci z 1,6 l na 2,0 l, byť výkon zůstal nezměněn. Po stížnostech na nesmyslný downsizing je to od koncernu VW krok, se kterým bude drtivá většina řidičů souhlasit. Funguje ale dvoulitr v praxi opravdu lépe? To jsme ověřili na dvou různých exemplářích - bílém kombíku a modrém liftbacku.

Začněme papírovým, nebo spíše monitorovým porovnáním. V našem novém Porovnávači jsme připravili srovnání doprodávající se Škody Octavia Combi 1.6 TDI v akční výbavě 125 let s novou Škodou Octavia Combi 2.0 TDI/85 kW taktéž v akční verzi 125 let. Podívejte se ZDE.

Díky tomuto porovnání se nemusíme zdržovat technickými údaji, protože je uvnitř všechny najdete stejně jako nejdůležitější prvky výbavy obou aut nebo námi naměřené veličiny. Za pozornost stojí zejména vyšší točivý moment u novinky, ale stejná hodnota zrychlení z nuly na 100 km/h. Ještě zajímavější je ale porovnání spotřeb, z něhož má mnohem lépe vycházet novinka. A do třetice nás zaujalo i porovnání cen obou vozů. Rozdíl mezi srovnatelně vybavenou starší a novou akční verzí není zase tak výrazný, jak to vypadalo z prvních ceníků, kde ještě u novinky chyběla akční verze 125 let.

Ale pojďme od obrazovky na silnice. První slovo, které nás napadá za začátku testu nejslabšího naftového motoru, je "rozvážný". Díky vyššímu točivému momentu a většímu objemu sice novinka nemá takový problém s nejnižšími otáčkami, z nichž se docela ochotně sbírá, ale v těch nejčastěji používaných nepřichází nic jiného než velmi pozvolné zrychlování. Předchozí šestnáctistovka mívala po mrtvém spodním pásmu otáček a zřetelném turboefektu chuť jít za plynem a subjektivně působila svižnějším dojmem než nový dvoulitr. Jízda s ním je ale plynulejší a v důsledku zejména pro klidné řidiče i mnohem příjemnější.

Předjíždění si ale musíme důkladně plánovat. Ani podřazení o dva až tři stupně totiž nevyvolá u motoru žádnou dynamitovou reakci. Je to prostě auto, které rozhodně nenutí porušovat předpisy, ale naopak nabádá k pohodové jízdě s méně častým řazením. Zkrátka ideální služební vůz. A to i díky komfortním sedačkám u námi testovaných vozů, ve kterých bude radost zdolávat dlouhé štreky.

Samozřejmě jsme hořeli touhou ověřit údaje výrobce, podle kterého má mít novinka výrazně nižší spotřebu než předchůdce. V technických datech se udává 3,5 litru podle laboratorní metodiky NEDC a 3,9 až 5,1 l podle úrovně výbavy a to u obou typů karoserie - jak základního liftbacku tak kombíku.

Proto nás trochu zhrozil průměr 6,4 l za posledních 450 kilometrů, když jsme přebírali testovaný kombík. Předchozí kolega ale zřejmě musel jezdit stylem brzda-plyn po městě, nebo to pálit dvoustovkou po dálnici, protože naše měření přinášela podstatně optimističtější čísla.

Při ustálené rychlosti 90 km/h jsme naměřili 3,5 l nafty na 100 km - a to u novotou vonícího nezajetého vozu sice v základní výbavě Ambition, ale snad se všemi příplatkovými položkami, které se dají z ceníku objednat. Při této rychlosti na šestý rychlostní stupeň točí motor jen 1300 otáček. U starší šestnáctistovky by řidič v těchto sférách vnímal nepříjemné vibrace, tady vše běží klidně a sametově.

Ještě optimističtější byl pohled na palubní počítač po dálničním testu. Při ustálené rychlosti 130 km/h (samozřejmě měřeno na stejném úseku v obou směrech jízdy) se ukázala hodnota 4,5 l na 100 km, která musí správce firemních flotil rozhodně zaujmout. Při běžném tempu s lehkou nohou tak není problém v kombinaci jezdit kolem čtyř litrů.

Modrý liftback jsme testovali na okruhu kolem Mladé Boleslavi, který v členité krajině sestával z jízdy po klikatých okreskách a vesničkách. Spotřeba? 4,4 l. Ukázalo se, že tento motor doslova miluje ustálený způsob jízdy. Jakmile se začne trochu více používat brzda a plyn, spotřeba výrazně roste, což je u naftového motoru poměrně překvapivé, ale počítejte s tím. Charakteristika motoru však rozhodně ke stylu brzda-plyn nevyzývá.

Postupně si upravujeme také dojmy z podvozku nové Octavie. První testovaný kombík s adaptivními tlumiči totiž fungoval tak skvěle, že jsme jízdu s ním připodobnili k Superbu. Jenže bez DCC to zase takový zázrak není. Zvlášť v kombinaci s osmnáctipalcovými koly a nízkoprofilovými pneumatikami. Vrátili jsme se na úroveň Octavie. Přejíždění nerovností sice neohrožuje záda, ale vytváří poměrně značný hluk. Jednoduchá zadní náprava bez DCC nepůsobí tak dospěle. Aby bylo jasno v porovnání s konkurenty je jízdní projev Octavie zejména u kombíku stále nadprůměrně komfortní, ale na úroveň Superbu bychom ho prostě nestavěli.

Nadšeni jsme byli z přesnosti a celkové kulisy manuálního řazení. Po vypnutí asistenta udržujícího jízdní pruh, který řidiči pořád škube rukama, je velmi velmi příjemné i řízení auta. Komfortní, ale plynulé a velmi přesné. Nová Octavia se zkrátka chová jako velmi dobře odladěné velké auto na podvozku určeném pro kompakty.