Škoda Octavia 1.0 TSI pohodlně odveze z A do B a moc nežere. Univerzální génius to ale není

Škoda Octavia je v českých podmínkách někým, jako byl strýc Baloun v Povídkách od Šimka a Grossmana - není to sice náš pokrevní příbuzný, ale většina lidí ji má ráda a bere ji jako člena rodiny. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme na ní donekonečna hledat různé chybky, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Většina lidí už také vzala na milost rozverně vrčící tříválce pod kapotou a ten úplně základní nám dělal společnost na přelomu roku.

Představení každé další generace novodobé Octavie tou druhou počínaje, je nerozlučně spojeno s nesčetnými hospodskými analýzami jejího vzhledu. Dvojka se zprvu zdála být ocucaným bonbonem, kterému vůbec nepomohl superbizující facelift, trojce zase byla vyčítána přílišná hranatost a údajná inspirace vozy Audi, resp. Mercedes (po faceliftu).

Jenže... Cokoliv, co se jmenuje Octavia, se dosud vždy prodávalo jako housky na krámě a to jak nové, tak ojeté. Proč by tomu u všech všudy mělo být u čtvrté generace jinak? Obvyklé počáteční diskuze a chytristiky už pomalu odeznívají a teď už se bude dít to, co jde Octavii nejvíce a sice masivní infiltrace na české vozovky. 

Počínaje minulou generací je Octavia velmi prostorným autem nejen pokud jde o zavazadlový prostor, ale také o samotný interiér. Vzadu není objektivně o nic méně místa než u minulé generace, díky větší šířce se navíc salon pro cestující jeví poněkud vzdušnější. A ten síťový program kufru! Opět přibyly nově tvarované a umístěné váčky, takže vám vzadu opravdu nebude lítat vůbec nic. A hlavně: uvnitř je fakt ticho a to i s pěkně hluboko profilovanými zimáky na kolech, o tříválci víceméně nevíte nebo aspoň ne tak, aby vám to nemohlo být jedno. To by bylo k těm pozitivům a sociálním jistotám.

Pokud jde o architekturu přístrojové desky a ovládacích prvků vůbec, nazdávám se, že Škoda zde dovedla k dokonalosti své pověstné "simply clever" pokud jde o maximálně efektivní i efektní navození dojmu, že auto, ve kterém sedíte, není žádná "socka", jakkoliv ho pohání základní motor.

Tedy aspoň na pohled: velice prospěšným rozbíječem plastové hmoty je určitě textilní dekor napříč přístrojovkou, esteticky vydařené jsou třeba i dveřní výplně s letmým zakončením dveřních klik. Ano, sedadla v základní černé textilii neurazí, ale že by to bylo bůhvíjaké posezeníčko, to zase ne. Ale buďme soudní. Samozřejmě nechybí elektrické vyhřívání, které se ostatně týká i dvojramenného volantu s ovládáním téměř všeho, co na autě ještě ovládat jde.

Displeje. Nekonečně variabilní a hloubková zobrazení všeho možného, ale reálné užívání nemálo kulhající. Jak digitální štít, tak centrální dotykový displej vyhlíží poněkud lacině a nikdo mi nevymluví, že snaha nastavit funkce klimatizace nebo například intenzity podsvícení nebezpečně odvádí pozornost od řízení. Navigace se umí hezky "seknout" stejně jako přehrávání zvukové produkce z externího zařízení. Když už toho tedy drtivá většina musí být na dotyk, bylo by fajn zapracovat aspoň na intuitivnosti jednotlivých kroků, což bývala vždy chlouba škodovek. Ano, člověk si zvykne, ale dřív to nestálo tolik nervů.  

Ještěže tu je vcelku vtipné ovládání hlasitosti posunem prstu po lištičce pod displejem. Ocenil bych ale alespoň jeden klasický USB vstup a také ne tak vrzající středový panel při opření pravé nohy. 

Minimálně za poslední dekády jsme si všichni tak nějak plíživě zvykli, že prakticky jakékoliv nové auto dnes po přidání plynu vcelku solidně "jede", aniž bychom kvůli tomu zrovna museli v šedesátce sázet dvojku. Snadno se zapomíná, že první dvě generace Octavie v základu poháněla už tehdy prehistorická benzinová šestnáctistovka, která v té starší mutaci měla mrzkých 55 kW, prodávala se dokonce i verze s jednačtyřkou, byť se šestnácti ventily.

Oproti všem těmto zázrakům tehdejší techniky je dnešní základní pohon Octavie hotovou raketou, která navíc skoro není slyšet a má minimální spotřebu. Tedy aspoň při klidné jízdě, ke které charakter tříválce s výkonem 110 koní (81 kW) a jeho dlouhé zpřevodování vyloženě vybízí. Řečí čísel jsme během čtrnácti dnů zimního provozu dosáhli průměru 6,2 litrů při převažujícím jezdění po venkovských silnicích, ale také po dálnici. Když se člověk jen trochu víc snaží, není problém dostat reálný odběr hluboko pod šest.

Ale pozor, všechny jmenované charakteristiky výborně ladí, pakliže člověk jezdí v autě sám nebo maximálně ve dvou a bez nákladu. Jakmile se jede ve čtyřech a s plným kufrem, stává se už tak dost letargický motor ještě lenivějším, což už řidič málokdy vydrží a loví nižší rychlostní stupně, aby tempo v dálničním kopci zůstalo důstojné. Výsledek jedné takové šedesátikilometrové cesty po dálnici? 8,6 litru jen to hvízdlo.

Také do octavií se už výrazně prosadilo automatické řazení, to se ale netýká základní verze, resp. jej k litru dostanete jen pokud se rozhodnete pro hybrid. Takže jsem jezdili se starým dobrým manuálním šestikvaltem a musím se přiznat, že mi do honosně vypadajícího i vybaveného velkého kultivovaného auta už příliš neseděl. Nejen kvůli tomu, že řadit u relativně méně výkonného auta při snaze o svižnější jízdu musíte poměrně často. A v tom je právě kámen úrazu. Už delší dobu jsou pryč  někdejší precizně vymezené dráhy řazení a páka pohybující se v nich bez známek nepřirozeného odporu. Stále je to dobrý standard, ale špička reprezentovaná třeba manuálními převodovkami v japonských vozech Mazda či Honda už je jinde. Je tedy jasné, že "transmisní" pozornost koncernu VW už je dnes zaměřena především do automatických sfér.

Octavia se základním motorem kombinovaným s vyšší výbavou Style si přese všechny zmíněné výhrady udržuje zpola geniální status tak trochu nezařaditelného auta, které ví, jak a komu zahrát na strunu, jejíž tón vždy potěší. Je přitom jedno zda jde o úsporný provoz nebo ryze praktické vlastnosti, které člověka při koupi nakonec stejně ovlivní více než nějaké displeje a konektivita. Aspoň tak si představujeme onen český pohled na věc.

Alternativy? Octavia už rozhodně není levné auto, takže když přece jen přemýšlíte o něčem podobném, nedělejte si násilí a sáhněte po některém skladovém kusu z předchozí generace, která se stále oficiálně prodává. Získáte charakterově velmi podobné auto za citelně méně peněz.

Porovnání testované Octavie 1.0 TSI Style se stejně motorizovaným Seatem Leon konkurenčním Hyundaiem i30 fastback 1.0 T-GDI ve výbavě Style najdete pod tímto odkazem.