Řídili jsme nový Mercedes-Benz CLA s benzinovým motorem. Je to skvělé auto za přijatelné peníze

Na první jízdy s full-hybridním modelem CLA si nás Mercedes-Benz pozval do rakouských Alp, kde jsme si novou generaci čtyřdveřového kupé mohli vyzkoušet jako jedni z prvních evropských novinářů. Stuttgartská automobilka v novince poprvé představila zcela novou pohonnou jednotku, která vznikla ve spolupráci s čínským výrobcem Geely.

Mercedes-Benz CLA s full-hybridním motorem jsem si poprvé mohl na vlastní oči prohlédnout v Innsbrucku, v rakouských Alpách. Když jsem auto uviděl poprvé, hned jsem začal hledat rozdíly oproti již představené elektrické verzi. Zajímavé je, že v podstatě žádné nejsou, kromě přední masky. Ta je jediná jiná a na rozdíl od elektrické verze není plná. Má průduchy, aby se do motorového prostoru mohl dostávat vzduch. Jinak jsem ale žádné rozdíly nenašel.

Po usednutí za volant jsem hledal rozdíly také v interiéru, a tady nejsou vůbec žádné. Auto má totožný interiér jako již dříve představené CLA, a to do úplného detailu. Například i stav palivové nádrže je udávaný v procentech, což je odkaz právě na čistě elektrickou variantu.

Nicméně interiér, i když není ničím jiný, tak to vůbec nevadí, protože u modelu CLA je skvělý. Dominantou přístrojové desky je pak široký MBUX Superscreen – pás displejů přes celou palubní desku. Infotainment běží na novém systému MB.OS. Ten je velmi přehledný, intuitivní a díky výkonným procesorům dokonale plynulý.

Zároveň dostává pravidelné aktualizace, používá navigaci založenou na Google mapách a umí plánovat cestu včetně profilu trasy, provozu a počasí. Novinkou je také to, že populární virtuální asistent MBUX využívá generativní AI. Umí tak vést normální dialog, vysvětlit funkce auta i odpovídat na běžné dotazy. A samozřejmě také říkat vtipy.

Testovací trasu nám Mercedes naplánoval do alpských kopců, takže ideální prostředí na to, pořádně provětrat úplně novou patnáctistovku, která vznikla ve spolupráci s čínským koncernem Geely. Vývoj si sice pohlídali Němci, ale jeho výroba probíhá v Číně. Těží z toho tak obě strany. Mercedes díky tomu ušetří a Geely může využívat blok motoru do svých modelů.

Srdcem pohonu je úplně nový velmi kompaktní čtyřválcový benzinový motor o objemu 1,5 litru z rodiny modulárních jednotek FAME, nesoucí označení M 252. Motor pracuje v Millerově cyklu a je postavený tak, aby byl co nejefektivnější.
Malý elektromotor s výkonem 22 kW je pak integrovaný do nové osmistupňové dvouspojkové převodovky 8F-eDCT, která čerpá energii z 48V baterie o kapacitě 1,3 kWh.

Elektrifikovaný systém je dostatečně silný na to, aby auto dokázalo jet ve městě čistě na elektřinu. Plachtit pak dokáže až do rychlosti 100 km/h. Zajímavé je, že elektrický motor dokáže rekuperovat vyšším výkonem (25 kW), než kterým dokáže roztáčet kola.

Je znát, že motor je postavený primárně na efektivitu, ne na sportovní svezení. Spotřebu jsem bohužel kvůli alpskému profilu trasy úplně relevantně neověřil – pořád se jelo buď prudce do kopce, nebo z kopce, a navíc jsem si chtěl motor užít. Automobilka ale udává průměrnou spotřebu okolo 5 litrů na 100 km, což je skvělá hodnota.

Já jsem seděl ve verzi CLA 200 se systémovým výkonem 135 kW a 250 Nm točivého momentu, což papírově není žádná zázračná hodnota, ale v porovnání s předchozí generací srovnatelné motorizace si CLA mezigeneračně rozhodně polepšilo. Auto nepůsobí líně, ale zároveň to ani není trhač asfaltu.

Charakter motoru v ničem zásadně nevybočuje z toho, co už známe od jiných moderních 1,5litrových čtyřválců. Při běžné jízdě je kultivovaný a nijak výrazně se neprojevuje. O své přítomnosti dává vědět až ve vyšších otáčkách.

Po první části testovacích jízd jsem měl jasno. Benzinová patnáctistovka je fajn, ale nová osmistupňová dvouspojková převodovka se v autě představila trochu rozporuplně. Když jedete v klidu, řadí jemně a logicky. Jakmile ale zrychlíte tempo, má tendenci občas zmatkovat, váhá s podřazením a někdy by klidně mohla zařadit rychleji a rozhodněji.

Částečně to přičítám tomu, že převodovka se „učí“ styl řidiče – na novinářské akci, kde se za volantem střídají lidi a každý tomu dává co proto, je to pro adaptivní logiku asi ten nejhorší scénář. Takže skutečný chod převodovky si budu muset ověřit až v Česku, v rámci běžného redakčního testu.

Zajímavostí je řešení manuálního řazení. Mercedes nešel tradiční cestou pádel pod volantem, ale funkci „plus“ a „minus“ přesunul na samotný volič automatu za volantem. Podřazuje se tím, že pravou páčku přitáhnete k sobě, vyšší stupeň naopak zařadíte pohybem od sebe. Funguje to, ale chce to trochu cvik a během časově omezené testovací jízdy jsem si na to úplně nezvykl.

Na neduhy převodovky jsem zapomněl ve chvíli, kdy jsem se začal soustředit na podvozek. A tady musím před inženýry smeknout. CLA nemá adaptivní tlumiče, jedná se o klasické pasivní nastavení, ale je naladěné tak dobře, že po pár kilometrech začnete přemýšlet, jestli to adaptivní vlastně vůbec potřebujete.

Auto výborně filtruje nerovnosti, nerozhodí ho rozbitý asfalt ani krátké příčné vlny, a přitom se v zatáčkách skoro nenaklání a působí krásně stabilně. V alpských serpentinách se CLA chovalo neskutečně jistě a působilo mnohem dospěleji než předchozí generace. Stejně velká pochvala míří i na řízení. Už dlouho jsem neseděl v autě, kde by mi věnec volantu tak příjemně padnul do rukou. Strmost i tuhost jsou trefené skoro ideálně. Volant není zbytečně přeposilovaný ani příliš tuhý.

Skvěle mi sedl také brzdový pedál, který u elektrifikovaných modelů často trpí nepřirozeným přechodem mezi rekuperací a klasickou brzdou. Tady nic takového, nástup i dávkování jsou velmi přirozené a CLA je díky tomu řidičsky velmi příjemné auto.

Nějaké „ale“ jsem v tomto ohledu ale přece jen našel. Za volantem nového CLA se sedí poměrně vysoko a sedačku nejde snížit tak, jak bych si u nízkého, sportovně střiženého kupé představoval. V kombinaci s nízkou linií střechy to vede k pocitu, že sedíte až nepřirozeně vysoko. Mně osobně to trochu vadilo, ale myslím si, že spousta řidičů to naopak ocení. Hlavně potom ti, kteří mají rádi lepší výhled dopředu.

Druhý den testovacích jízd jsem měl možnost přesednout do výkonnější verze CLA 220, která z té samé patnáctistovky ždímá o 20 kW více výkonu a přidává také 50 Nm točivého momentu. A autu tento doping výrazně prospěl. Motor působí živěji, ochotněji reaguje na plyn a převodovka jakoby najednou měla rozvázané ruce – řadí rychleji a pohotověji.

Tentokrát ale nešlo o běžnou projížďku po alpských silnicích. Německá automobilka nám udělala překvapení a otevřela pro nás horský průsmyk Timmelsjoch, který spojuje rakouské a italské Alpy. A povrch? Čistý sníh, takže ideální test nejen motoru, ale hlavně pohonu všech kol.

Na uklouzaném povrchu jsme si tak mohli osahat charakter systému 4Matic, který je v tomto případě řešený přes lamelovou spojku. Musím uznat, že toto řešení je opravdu povedené. Na sněhu je CLA díky němu velmi stabilní, ale zároveň zůstává zábavné. V režimu Sport dokáže přenášet výkon v poměru 50 : 50 mezi přední a zadní nápravu, což řidiči dává mnohem více možností, než když jde většina síly na přední kola. Auto je pak hravější, ochotněji se nechá vést plynem a na sněhu s ním není problém si i hezky zakroužit dveřmi napřed.

Celkově mě nová generace Mercedesu-Benz CLA se spalovacím motorem příjemně potěšila. Je to velký mezigenerační krok dopředu a díky nové patnáctistovce s full-hybridním systémem je auto pro lidi cenově dostupnější než čistě elektrická verze.

A jaký je konečný verdikt? Pohonné ústrojí bych ještě nechal lehce doladit, hlavně co se chování převodovky v ostřejším tempu týče, a jsem přesvědčený, že u Mercedesu na tom poměrně rychle zapracují. Co se ale týče podvozku, interiéru a prvků spojených s řízením, byla pro mě jízda s novým CLA velmi příjemnou zkušeností.