Řídili jsme nejrychlejší elektromobil současnosti. Porsche Taycan GT má přes 1000 koní

Rakouské Alpy, zasněžený okruh a flotila všech novinek od Porsche. To není sen, ale nový projekt českého zastoupení německé automobilky pojmenovaný Winter Driving Experience. Při této příležitosti jsem měl možnost vyzkoušet, jak se auta ze Stuttgartu chovají v podmínkách, které nemilosrdně odhalí každou chybu v naladění podvozku, pohonu i elektroniky. A i když jsem se na sněhu svezl prakticky celou modelovou řadu včetně Macanu, Cayennu, Panamery a dokonce 911 GT3, nejvíce mě uchvátilo jiné auto. Porsche Taycan Turbo GT s paketem Weissach.

Model Taycan prošel minulý rok rozsáhlou modernizací, v rámci které se představila i vrcholná varianta GT s výkonem 1034 koní. Ty obstarávají dva elektromotory, každý na jedné nápravě. Jde tak o vůbec nejvýkonnější produkční Porsche všech dob. Automobilka tento elektromobil vyvinula za účelem lámání rekordů. Ne však ve sprintu, i když se zrychlením z 0 na 100 km/h za 2,2 sekundy od toho nemá daleko, ale na závodním okruhu. Taycan GT je možné vybavit balíčkem Weissach Package, který z elektrického čtyřdvéřového kupé v podstatě udělá závodní vůz „na značkách“.

V takovém případě přijde o zadní sedadla, dostane hromadu karbonových dílů, funkční aerodynamické doplňky generující přítlak a funkci Attack Mode, která krátkodobě přidává dalších 163 koňských sil. Maximální rychlost se pak zvedá na 305 kilometrů za hodinu. A výsledek? Porsche Taycan Turbo GT je s časem 7 minut a 7 sekund nejrychlejším elektromobilem na Severní smyčce Nürburgringu.

Na papíře to zní naprosto brutálně. Jaká je ale realita? To jsem si mohl vyzkoušet na testovací trati v Saalfeldenu, kde je namísto hladkého asfaltu sníh a led. Možná si teď říkáte, že jezdit, nebo spíš driftovat, s elektromobilem na sněhu musí být spíš utrpení než zábava. Vždyť elektrické auto je těžké a právě na kluzkém povrchu by měla být jeho hmotnost ještě větší problém než kdekoliv jinde. Jenže praxe byla úplně jiná. Po téhle zkušenosti můžu s čistým svědomím říct, že
Taycan Turbo GT za takovýchto podmínek jezdí rychleji než Porsche 911 GT3 nebo Panamera Turbo S.

A nejde pouze o rychlost, ale o celkový pocit z řízení. Teprve za těchto podmínek člověk skutečně pozná, jak dokonale je auto naladěné. Nejde jen o samotný výkon, ale hlavně o to, jak spolupracuje elektronika, jak funguje rozdělování síly mezi přední a zadní nápravu, jak je nastavená geometrie podvozku a jak přesně dokáže auto reagovat na povely řidiče. A právě tady Taycan Turbo GT doslova exceloval.

Sedám za volant, vyrážím do prvního kola a už po několika metrech je jasné, že tohle nebude obyčejná jízda. Reakce na plyn je naprosto okamžitá. Stačí se jen lehce dotknout pravého pedálu a cítím, jak se auto pode mnou začíná hýbat, jak zadní část začíná rotovat a připravuje se k přetáčivému smyku. Jenže nejde o žádný nečekaný nebo nervózní pohyb. Vše probíhá naprosto kontrolovaně. Nereaguji na danou situaci, ale sám ji vytvářím.

A právě tím je Taycan Turbo GT na sněhu naprosto fascinující. Tohle auto se řídí plynem, a to s neuvěřitelnou přesností. Volantem dávám jen minimální signály. Nejsou zapotřebí žádné velké korekce. Většinu práce udělá pravá noha. Je to trošku nezvyk, ale přesně takhle by to mělo vypadat.

Dávkování výkonu je díky elektrickému pohonu okamžité. Nemusím čekat na to, až se roztočí turbo nebo až spalovací motor dosáhne vrcholu točivého momentu. Sílu mám okamžitě a je jí přesně tolik, kolik v daném okamžiku potřebuji.

Největší překvapení ale přišlo v zatáčkách. Čekal jsem, že čtyřdvéřové kupé vážící 2,3 tuny bude na sněhu a ledu přirozeně nedotáčivé, že se pohrne po přední nápravě a bude vyžadovat hodně trpělivosti. Jenže Taycan Turbo GT dělal pravý opak. Měl obrovskou chuť zatáčet. Když jsem chtěl zatočit, auto prostě zatočilo. Bez jakéhokoliv váhání, bez přemlouvání, bez pocitu, že musím ohýbat fyzikální zákony.

To je ukázka toho, jak detailně má Porsche vyladěnou geometrii, podvozek, zavěšení a celkový pohon. Na sněhu a ledu se právě tyhle detaily ukážou mnohem víc než na suchém asfaltu. A Taycan Turbo GT v tomto případě působil naprosto suverénně.

Třeba Panamera Turbo S tak přesvědčivě nepůsobila. Ano, i ta je rychlá a velmi schopná, ale ten pocit lehkosti, ochoty zatáčet a celkové hravosti u ní nebyl zdaleka tak výrazný. Takže i když je Taycan Turbo GT papírově obézní, ve skutečnosti se chová, jako kdyby měl o polovinu menší hmotnost.

Ten den jsem řídil řadu úžasných aut, včetně mého vysněného Porsche 911 GT3 generace 992.2, ale stejně si mě nejvíce získal právě Taycan Turbo GT s paketem Weissach. Ne snad proto, že by byl nejdivočejší nebo nejdramatičtější, ale proto, že spojoval extrémní výkon s naprostou kontrolou. Na sněhu a ledu nepůsobil jako „překoňované“ monstrum, které se mermomocí snaží zkrotit elektronika. Naopak se choval dokonale vyváženě, ovladatelně a poslouchal sebemenší korekci plynem a volantem. Nic podobného jsem u elektromobilu ještě nezažil.

Porsche zkrátka odvedlo naprosto geniální práci. Upřímně mě po téhle zkušenosti zajímá, jak se tahle elektrická bestie chová na klasickém závodním okruhu. Na druhou stranu jsem vlastně rád, že jsem limity Taycanu Turbo GT mohl otestovat právě na sněhu, v relativně nízkých a bezpečných rychlostech. Protože dostat tohle auto na hranu možností na asfaltu, to už by byla disciplína, na kterou by moje řidičské schopnosti zřejmě ani nestačily.

Jedno je ale jisté, pokud ještě někdo pořád pochybuje o tom, že elektromobil nemůže být řidičsky zábavný, Porsche Taycan Turbo GT mu tenhle názor velmi rychle vyvrátí.