První test Volkswagenu ID.4: Snaha být plnohodnotným autem z něj čiší. Někdy až přehnaně

Volkswagen ID.4 je novým rodinným čistě elektrickým SUV, sourozencem Škody Enyaq iV. V pražských uličkách, ulicích i hlavních třídách, a také na městském okruhu jsme necelé dvě hodiny poprvé testovali jeho nejsilnější verzi MAX s baterií o využitelné kapacitě 77 kWh a s výkonem 150 kW.

Volkswagen ID.4 má ambice hrát roli plnohodnotného rodinného auta. Na rozdíl od menší ID.3 nabízí kromě opulentního vnitřního prostoru na nohy a velkého kufru i takové věci jako tažné zařízení (zatím utáhne přívěs maximálně tunu těžký) nebo střešní nosič s nosností až 70 kg.

Zejména však ve verzi s větší kapacitou baterie slibuje dojezd na jedno nabití vyšší než pět set kilometrů, což už překonává některá současná auta s benzinovým motorem. Při našem testu jsme dosáhli průměrné spotřeby 16,3 kWh, což tyto ambice potvrzuje. Ano, minimálně ve městě byla námi testované verze schopna ujet na "plnou nádrž" více než spousta konvenčních automobilů s benzinovým motorem.

Příjemné je, že na rozdíl od starších elektromobilů už řidič nemusí přemýšlet nad rekuperací, tedy přeměnou kinetické energie na elektřinu při brzdění. Auto si totiž úroveň brzdění motoru nastavuje samočinně podle rychlosti, vzdálenosti od nejbližšího auta, sklonu vozovky, dopravních značek, tvaru zatáček a mnoha dalších parametrů. A dělá to velmi chytře a efektivně směrem k nízké spotřebě. Řízení je tak naprosto blbuvzdorné a vhodné i pro úplné začátečníky.

V Praze vynikly i některé další výhody tohoto elektromobilu. Jeho odpich na křižovatkách je znamenitý, a to jsme celou dobu jezdili v ECO režimu, protože ten sportovní je na město až zbytečně výkonný a divoký.

Ve městě jsem ocenil i volič jízdních režimů integrovaný do kapličky přístrojů, který je na rozdíl od klasického pákového voliče mnohem blíže po ruce.

Gigantický dvanáctipalcový displej (obrazovka má úhlopříčku větší než 30 cm) umožní pohodlné ovládání většiny prvků i těm, kteří jinak displeje nemusí. Tady je už prostě tak velký, že i lidé, kteří mají na menších displejích aktivní plošky přečíst nebo trefit, to zvládnou. Navíc se Volkswagenu podařilo menu udělat poměrně intuitivní a logicky uspořádané.

Skvělou věcí je head-up displej s takzvanou rozšířenou realitou, který patří ke standardu dvou nejvyšších výbav. Nejen, že se na čelním skle klasicky promítají nejdůležitější údaje včetně navigačních pokynů, ale v místech, kde je potřeba odbočit, se před zraky řidiče objeví stále se zvětšující šipka ve směru jízdy. To už je pak kumšt zabloudit. Samozřejmě je přitom potřeba mít spuštěnou navigaci se zadaným cílem.

Na suchém asfaltu a v příjemném jarním počasí jsme neměli šanci zaregistrovat ani typickou nevýhodu těžkých elektromobilů v podobě horších jízdních vlastností na mokrém či jinak kluzkém povrchu. Jízda s autem se zadním pohonem (prodávat se bude i jako 4x4) působila velmi hbitě a sebejistě.

Jen komfort nebyl úplně dokonalý. Za to ale spíše než podvozek mohla gigantická příplatková 21palcová kola s nízkoprofilovými pneumatikami. O přejezdu většiny nerovností jsem tak slyšel, ale rozhodně bych automobil neoznačil jako nepohodlný. Příliš jsem ale nepochopil, proč dávat taková kola a tak široké pneumatiky s tak obrovským třením na vůz, který by měl být ekologický. Připadalo mi, jako by tím Volkswagen u ID.4 chtěl trochu zbytečně dát najevo, že na to má udělat plnohodnotné auto se vším všudy. S rozumnějším rozměrem kol a pneumatik by přitom jízdní dosah mohl být ještě lepší, byť by auto nevypadalo tak působivě.

Kdo nikdy nejel elektromobilem, bude z prvního svezení s Volkswagenem ID.4 nadšený. Umím si představit, že právě tohle auto spolu se svým sourozencem Enyaqem u bohatších lidí zlomí odpor k elektromobilitě. Vlastně jsem mu při prvních jízdách po Praze neměl moc co vytknout. Snad jen výhled z něj zejména v místech, kde je třeba manévrovat ve stísněných prostorech, je opravdu špatný, což ale zlepšuje celá armáda elektronických pomocníků.

Spíše jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že v ulicích měst, kam elektromobily podle mne stále primárně patří, je takový elektrický mastodont s gigantickými koly prostě nepatřičný a víc by se sem hodily kompaktnější modely. 

S většími chvalozpěvy počkám do té doby, dokud nebudu mít čas Volkswagen ID.4 pořádně vyzkoušet i na dálnici a delších trasách.

Samozřejmě, že největším problém Volkswagenu ID.4 bude u většiny českých motoristů cena, která u testovaného modelu přesahovala milión a půl. Základní provedení se slabší baterií už se dostalo na rozdíl od Škody Enyaq iV pod milión, což je ale stále vyšší suma než u podobně velkých konvenčních aut. Volkswagen porovnává nejčastěji ID.4 s Tiguanem, což jsme učinili také. Na porovnání podobně výkonných a vybavených verzí se můžete podívat ZDE. Kompletní ceník Volkswagenu ID.4 včetně technických parametrů naleznete ZDE.

Další podrobnosti k prvním testům Volkswagenu ID.4 naleznete v galerii z těchto zkoušek.

Spoustu lidí určitě budou zajímat rozdíly mezi Volkswagenem ID.4 a Škodou Enyaq iV. S oběma jsem jezdil v rozmezí jednoho dne a musím konstatovat, že jde zatím o nejbližší sourozence v rámci příbuzných modelů těchto dvou značek. Snad jen Škoda Kodiaq a Volkswagen Tiguan Allspace jsou si podobně blízko. Oba automobily mají ve srovnatelné verzi takřka identické jízdní vlastnosti. Liší se jen v interiéru a výbavách.

Porovnání podobných verzí Volkswagenu ID.4 a Škody Enyaq IV si můžete prohlédnout ZDE.