Plug-in hybridy to mají v EU nahnuté. Šéfové automobilek se bouří, zbytečně do nich investovali

Dříve, než se jejich potenciál naplno rozvinul, mohly by plug-in hybridy zamířit do propadliště dějin. Není divu, že se automobiloví výrobci začínají bouřit proti plánům Evropské komise. Přitom nejde jen o plnění emisních limitů nové normy Euro 7, jejíž prozatímní nastavení je označováno za 'limit technologicky možného', ale možná ještě více o plánované vyjmutí plug-in hybridní technologie z "udržitelných investic". Ty jsou z finančního hlediska pro automobilku mimořádně důležité, neboť přitahují pozornost investorů a jsou zárukou "zelených" dotací.

Pojďme se nejdříve stručně podívat na plug-in hybridní techniku pohonu. Její výhody jsou zřejmé - kombinací spalovacího motoru a elektromotoru lze dosáhnout zejména v městském provozu velmi nízké spotřeby. Možnost externího nabíjení pak umožňuje zvládnout významnou část kratších pojížděk čistě na elektřinu. V konečném důsledku tak mají plug-in hybridní auta tabulkově velmi nízkou spotřebu a přitom nesnižují užitnou hodnotu vozu omezeným dojezdem.

Jenže tím výhody tohoto typu pohonu víceméně končí. Je totiž nutné vnímat i druhou stranu mince - konstrukčně je plug-in náročnější a tudíž dražší (v průměru stojí výrobce plug-in hybridní technologie cca 120-150 000 Kč navíc), s autem musíte kvůli spalovacímu motoru stejně na pravidelné servisní prohlídky, vůz je také výrazně těžší, což zvyšuje spotřebu při jízdě na spalovací motor a uložení baterií zmenšuje využitelnost kufru. Tím, jak jsou plug-in hybridy v drtivé většině používány ve firemních flotilách se kromě toho také ukazuje, že jejich řidič je moc nenabíjejí a používají je většinou jako auto se spalovacím motorem. V takovém případě se ekologický přínos této techniky zcela vytrácí.

Tak či onak představovala plug-in hybridní technologie pro automobilky kolem roku 2015 zajímavou cestu, jak nabízet i nadále auta s rozumným dojezdem a přitom tabulkově vykazovat dramatické snížení spotřeby. Kromě toho tato elektrifikace s možností čistě elektrické jízdy umožnila zařazení této technologie mezi "udržitelné", což je atraktivní pro investory. Podle všeho ale budou karty brzy rozdány jinak, což automobilkám logicky není moc po chuti.

Zatímco v uplynulých letech přibývalo každoročně na trh o poznání více plug-in hybridů než čistě elektrických modelů, aktuální analýza společnosti AutoForecast Solutions pro agenturu Reuters přichází na základě informací o plánech jednotlivých značek s informací, že v roce 2028 mají značky v plánu uvést už jen 28 nových plug-inů, zatímco čistě elektrických bateriových vozů bude 86. Karta se tedy zásadně obrátí.

Hlavním důvodem je chystaná nová emisní norma Euro 7, která bude prodej plug-in hybridních modelů v Evropě dost významně komplikovat. Její tvůrci se ani neskrývají s názorem, že tuto technologii berou jen jako přechodnou na cestě k plné elektromobilitě a že svůj díl práce již plug-in hybridy odvedly. Nejde ale jen o technické parametry týkající se emisních limitů a třeba i sledování reálné spotřeby, tedy monitoring toho, jak v praxi řidiči výhody plug-in hybridů využívají. Studie uvádějí, že plug-in hybridy mají v reálném provozu spotřebu a emise zhruba 4x vyšší, než udávají papírově, a to právě proto, že je řidič nenabíjejí.

Pro automobilky zásadní je plán vyjmout plug-in hybridy ze seznamu technologií, které jsou finančně podporovány a automobilky díky nim získávají "zelené" kredity. Takový krok by jim totiž výrazně narušil finanční plány.