Nejdůležitější VW dneška je menší než Fabia, ale nabízí prostor Golfa a v kufru schová dvě basy piva

Masové rozšíření elektromobility stále naráží na několik překážek. Jednou z těch hlavních je cenová (ne)dostupnost. Vyskládat „na dřevo“ milion korun za auto s několika omezeními, se kterými se musíte naučit žít, není pro každého. Za půl milionu zase teprve začínáme u čínských značek, které mají hodně kompromisů. Co s tím? 

Volkswagen tuhle výzvu přijal a nyní konečně přináší řešení v podobě svého vstupního elektrického modelu s názvem ID. Polo. Ve skutečnosti se na něj musíte ale dívat jako spíš na elektrický Golf. ID. Polo totiž na půdorysu o délce pouhé 4 metry slibuje vnitřní prostor o třídu většího sourozence a dokonce i větší zavazadlový prostor. Přitom slibuje pořizovací cenu o kousek nižší. Základní cena nemá přesáhnout 25 000 eur, tedy 609 000 Kč, zatímco aktuálně nejlevnější Golf vyjde ještě o 70 tisíc dráž.

Elektrické Polo do dnešní doby skutečně přenáší část úkolu, jako kdysi před víc jak půl stoletím první generace Golfu. Klade si za cíl rozšíření solidního, dostupného vozidla s aktuálně nejmodernější technologií mezi masy. Proto ID. Polo na první Golf ostatně také odkazuje volitelným motivem retro budíků na digitálním přístrojovém panelu a infotainmentu. O tom ale až za chvilku.

Nový Volkswagen ID. Polo stojí na základech nové elektrické modulární platformy MEB+ s pohonem předních kol. V tomto ohledu se také trochu opakuje historie, když ID. Polo kopíruje první Golf přesunem koncepce „všechno dopředu“.

Díky kompaktnější architektuře dokáže ID. Polo nabídnout více vnitřního prostoru oproti vozům s „klasickou koncepcí“ s motorem vzadu. To mimo jiné znamená i lépe využitelný zavazadlový prostor o objemu 441 litrů s hlubším dnem, které pojme dvě standardní basy piva. To jsem si nevymyslel, takhle to Volkswagen skutečně komunikuje. Pro českého chalupáře to jistě není nezajímavá informace. 

Z praktického hlediska nová platforma umožňuje také např. funkci Vehicle-to-Load, tedy možnost dobíjet různé elektrické příslušenství jako elektrokola či ledničky. Také zvládne odvézt až 1200 kg těžký přívěs. Na větší obytný přívěs takové číslo asi úplně stačit nebude, ale třeba lehký závoďák na malém plaťáku elektrické Polo utáhne.

K dispozici budou tři výkonové verze: 116, 135 a 211 koní. Dvěma slabším verzím dodává energii 37kWh LFP akumulátor slibující dojezd 329 km a nabíjecí výkon 90 kW. Nejsilnější verze má 52kWh NMC baterii s udávaným dojezdem až 455 km a nabíjecím výkonem 105 kW.

Kromě toho, že je interiér opravdu prostorný, včetně zadních sedaček, které poskytnou plnohodnotný azyl i dospělým, také sympaticky vypadá. Místy si všimnete levnějších a tvrdších plastů nebo základního nekoženého volantu – ostatně někde se šetřit muselo, aby bylo možné dosáhnout cílené částky – ale na důležitých místech Volkswagen nešetřil. Narážím tím zejména na skutečnost, že vyslyšel volání zákazníků a novinářů po návratu lepší ergonomie ovládání v podobě fyzických tlačítek.

Hlavním nositelem této filozofie je volant. Definitivní odstranění nešikovných dotykových plošek a návrat čudlíků velmi vítám. Vůbec mi nevadí, že vypadají trochu jako ze staré Nokie pro seniory, když dobře odvádějí svoji práci a navzdory levnější vizáži mají takový ten poctivý stisk.

Samotný tvar volantu mě také neuráží. Ačkoliv není zcela kulatý, já tomu říkám pracovně zakulacený čtverec, díky tenkému věnci se příjemně drží. Právě velký, obdélníkový výřez napomáhá lepší viditelnosti na displej přístrojů. Pouhá dvě ramena také ničemu nevadí, naopak vítám volný prostor ve spodní části, za kterou volant rád držím (i když vím, že bych správně neměl).

Fyzická tlačítka, knoflíky a kroutítka se vrátila i na další místa v interiéru. Stahování oken má konečně zase čtyři tlačítka. Evolucí prošla také klika dveří, kterou jsem kritizoval v novém T-Rocu.

Oproti ostatním kolegům jsem nekritizoval samotné umístění na hraně madla dveří, ani očividnou inspiraci geniálním Fiatem Panda první generace, kterou mi mezi řádky přiznal i aktuální šéfdesignér Andreas Mindt, nýbrž finální provedení.
V T-Rocu totiž kluzké povrchové zpracování kliky neumožňuje dobře zaklesnout prsty, zatímco v ID. Polu a dalších pozdějších autech je prolis na prsty hlubší a má hrubou texturu. Je to krok správným směrem.

Tlačítka najdete i v úzkém pruhu pod displejem multimédií, kde ovládáte klimatizaci, hlasitost audiosystému zase ovládá tradiční kolečko na středovém tunelu a skvělým prvkem je bezdrátový nabíjecí port, do kterého vkládáte mobil na stojáka, takže když např. máte půjčené auto a ještě jste si nestihli připojit bluetooth, na mobil dobře vidíte.

Andreas Mindt mi ostatně prozradil spoustu těchto drobných, ale chytrých vychytávek. Už jsem zmínil velký průhled skrz volant na digitální budíky, stejně tak šéfdesignér myslel na pohodlné dotykové ovládání hlavního displeje, pod nímž je vystouplý „parapet“, o nějž si můžete opřít dlaň. Ruka tak má stabilnější pozici a lépe se trefíte na ikony. Hlavní myšlenkou bylo udělat ID. Polo normálním a příjemným autem pro lidi, které je ničím nebude vytáčet. Nenajdete tu žádné designové výstřelky, ale především funkční záležitosti.

Ostatně největším vtipem tu je volitelný retro motiv budíků a infotainmentu. Hudební přehrávač má motiv kazety, navigace zase staré vypouklé televize. A i to je na pověstný německý smysl pro humor až moc.

S Andreasem probíráme i vnější design, který se podle mě moc povedl. Je sympaticky jednoduchý, vkusně elegantní, jemně sportovní a jasně v něm rozpoznáte Volkswagen i Polo. Fakt se mi tohle auto moc líbí a tahle žlutá pastelka je naprosto skvělá! Bylo by hříchem ji nedat v základu bez příplatku. Zatímco modré auto na tiskových fotkách je ve vyšší specifikaci, naživo jsem si schválně vybral žluté auto v naprostém základu. Těší mě, že i na nejmenších 17“ kolech vypadá solidně a nikterak levně.

Základní výbavu poznáte i podle absence LED propojení světlometů, bez kterého asi dokážu žít, stejně tak vzadu chybí tenké proužky ve světelném podpisu a zezadu Polo svítí jen jednoduchými čtyřmi čtverci. To se mi vlastně líbí víc. Vážně, se základní variantou jsem naprosto spokojený.

Diskuzi stáčím ke snad nejkontroverznějšímu designovému prvku, totiž ke skrytým zadním klikám. Osobně zastávám názor, že první a také poslední auto, na kterém to bylo zajímavé, byla Alfa Romeo 156. Od té doby to považuju za podivnost, která žádnému autu prostě nesluší. Podle krátkých předních dveří a spáře zadních dveří totiž vždycky poznáte, že auto není kupé, ale jenom si na něj hraje. Vypadá to nevyváženě a osamělá přední klika prostě působí divně.

Andreas moje námitky respektuje a vysvětluje, jak k tomuto rozhodnutí došli a že bylo skutečně zdrojem největších sporů uvnitř designového týmu. Záměrem totiž bylo Polu udělit charakteristický tvar zadních sloupků ve stylu Hofmeisterovy křivky, která se táhne prolisem karoserie pod bočními okny.

Potom už nezbylo místo, kam umístit zadní kliky, takže se schovaly. Má to dokonce i výhodu, jelikož konstrukčně je klika na tomto místě levnější, protože odpadá potřeba klasického miniaturního děleného sklíčka, které je ve skutečnosti velmi drahé. Mimochodem, Wilhelm Hofmeister nebyl první, kdo tuhle křivku použil, ačkoliv ji při práci pro BMW nejvíce zpopularizoval.

Osobně ve mě zanechalo elektrické Polo velmi pozitivní dojem, a přestože nejsem zaníceným elektrickým evangelíkem, opravdu se na tohle auto těším. A počkejte, až budu moct ukázat ostré GTI!