Na téma vyvracení mýtů o elektromobilitě existuje dlouhá řada článků, které zarytí fandové aut do zásuvky rádi sdílejí s tím, jak to těm „fosilním dezolátům“ nandají. Sami se přitom často dopouštějí informačních faulů, které obecnému povědomí o elektromobilitě rozhodně nepomáhají. Obviňovat někoho z manipulace a sám se jí přitom dopouštět, není ta správná cesta.
Nebudeme se tady pokoušet rozhodnout, jestli má elektromobil nižší emise CO2 než spalovací motor po 10, nebo po 100 tisících kilometrech, ale podívejme se na pár zbytečných manipulací, na které jsem narazil při pročítání různých elektromobilních fór a diskusí. Odpůrci elektromobility se v tomhle článku nedočtou, jak je elektromobil špatný, jen tzv. „nastavujeme zrcadlo“ fandům elektroaut.
Fotovoltaika je pro majitele elektromobilů samozřejmě ideální věc, zvlášť pokud můžou nabíjet i přes den, kdy svítí slunce. Pokud jezdí převážně krátké vzdálenosti, odpadá jim dobíjení na veřejných stanicích a ohromnou výhodou je, že nejsou závislí na výkyvech cen veřejného nabíjení a změnách ceníků hlavních dodavatelů elektřiny. Ale je nesmysl tvrdit, že nabíjejí „zadarmo“.
Pořízení fotovoltaiky na rodinný dům stojí řádově pár set tisíc, část lze financovat z dotace, ale člověk tyhle peníze musí vynaložit. Jen najednou předem a ne při každém zasunutí kabelu do auta. Stejně tak by mohl majitel dieselového auta říct, že když si pořídí na zahradu cisternu s naftou, tak potom „tankuje zadarmo“.
Jasně, podle toho, kolik člověka fotovoltaika stála, kolik najezdí kilometrů, s jakou cenou za veřejné nabíjení by dělal srovnání atd. se možná v nějaký okamžik vstupní investice vyplatí, ale nebude to hned. Výhody fotovoltaiky pro elektromobilisty jsou zkrátka jinde než v dobíjení „zadarmo“. Skvělá je právě zmíněná nezávislost na změnách cen, při výpadku proudu apod.
Elektrofanatici mdlého rozumu často opakovaně sdílejí „velmi vtipné“ obrázky s PET lahví integrovanou do sedačky či přímo sedačkou se záchodovou mísou, aby se vysmáli „fosilům“, že s tímhle konečně můžou jet pohodlně 1000 kilometrů bez zastavení. Tím ale záměrně překrucují skutečnost.
Možná se najde pár hazardérů, co takovou vzdálenost ujedou na je jeden zátah. Ostatně i Tomio Okamura dokáže mluvit ve sněmovně 10 hodin v kuse bez přestávky na toaletu. Ale drtivá většina lidí, kteří odmítají elektromobil na dlouhé cesty, k tomu má absolutně jiný důvod. I oni dělají přestávky, ale ne tam, kde to vyžaduje auto, ale tam, kde se chce na záchod jim, jejich dětem. Dělají přestávku někde u dětského hřiště, v přírodě, ne na parkovišti. Když jede víc dospělých, můžou se za volantem vystřídat po párminutovém natankování.
S výše uvedeným souvisí i další bod. Elektrofandové často sdílejí informace, jak dojeli elektromobilem do Chorvatska, do Švédska, do Španělska… a používají při tom formulace, jak tím dokázali, že „to jde, vidíte, vy fosilové, co spalujete dinosaury“. Jasně, „jde to“. Můj soused se skoro každý víkend ráno sebere a jede na kole z Prahy do Brna, do Olomouce nebo do Drážďan. Je třeba u toho trochu plánovat, ale nevypouští v podstatě žádné emise, ani na výfuku, ani v elektrárně, emise pevných částic minimální, neobtěžuje nikoho hlukem a ještě bude asi zdravější než průměr populace, tak sekundárně šetří i zdravotní systém. Zkrátka „jde to“.
Má ale tak jezdit do Brna každý? Asi by to nikoho nenapadlo. A většina těch, co nechtějí jet elektromobilem do Chorvatska, si nemyslí, že „by to nešlo“. Ale zkrátka nepovažují za pokrok to, že ke všemu plánování s ubytováním, jídlem, programem pro děti atd. si ještě dobrovolně měli přidat plánování nabíjení a případné komplikace s nefungujícím stojanem či aplikací – jakoby podobných stížností ostatně nebyla diskusní fóra elektromobilistů plná.
