Jeli jsme autem tisíc kilometrů jen kvůli nákupu v supermarketu. Vyplatilo se to

Italské potraviny patří k tomu, bez čeho se mnoho milovníků dobrého jídla neobejde. V českých obchodech je sice většinou také najdete, jenže ceny často vypadají, jako by zboží připlouvalo z druhého konce světa. Přitom Itálie je od nás vzdálená jen něco přes pět set kilometrů.

Napadlo nás proto jednoduché srovnání. Češi jezdí do Polska pro levné potraviny a do Německa pro ty kvalitnější. Proč si tedy neudělat výlet přímo do Itálie pro ty úplně nejlepší? A tak jsme vzali naši dlouhodobou Toyotu Corolla v provedení sedan s hybridním pohonem a vyrazili na nákup do nejbližšího italského supermarketu. Ještě ten samý den jsme se zase vrátili domů.

Pokud vyrážíte z Prahy, nejbližším italským městem je Tarvisio. Leží zhruba 556 kilometrů od hlavního města a cesta sem trvá přibližně šest a půl hodiny. Z Dolního Dvořiště je to asi o dvě hodiny méně. Právě zde se nachází i nejbližší italský supermarket – pobočka řetězce Eurospar.

Další možností je diskont Eurospin v Brenneru, ten je ale o něco dál, asi 581 kilometrů od Prahy. Pokud byste chtěli nakupovat vyloženě v supermarketu italské značky, pak je nejbližší Conad v Brixenu, kam je to přibližně 625 kilometrů.

Na cestu jsme vyrazili přesně v šest ráno. Dopravním prostředkem byla Toyota Corolla Sedan s hybridním pohonem, kterou máme v redakci Autosalon.tv v dlouhodobém testu. Jízda ubíhala rychle a bez komplikací. Zastavili jsme jen u Dolního Dvořiště kvůli tankování a ještě jednou na krátkou pauzu.

Plán byl jednoduchý – dorazit kolem poledne do Tarvisia, dát si oběd v některé z místních restaurací, nakoupit a ještě tentýž den vyrazit zpět. Ideálně tak, abychom byli před půlnocí zase doma.

Jednodenní výlet má i praktickou výhodu. Můžete si koupit jednodenní rakouskou dálniční známku za 9,60 eura místo běžné desetidenní, která stojí 12,80 eura.

Navigace nám nabídla dvě trasy. Jedna vedla přes Linec, Salzburg a Villach po dálnicích A1 a A10. Druhá se stáčela po A9 a část cesty vedla po okreskách. Rozdíl v čase byl přitom jen asi pět minut.

Nakonec jsme zvolili druhou variantu. Důvod byl jednoduchý – mýto za tunel Bosruck stojí sedm eur, zatímco za tunely Tauern a Katschberg zaplatíte 14,50 eura. Za cestu tam i zpět jsme tak ušetřili přibližně 15 eur. V praxi to znamenalo třeba jednu skvělou štangli místního salámu navíc.

Výhodou je i levnější palivo mimo dálnice. A protože Tarvisio leží hned u prvního sjezdu z italské dálnice za Villachem, neplatí se ani italské mýto.

Eurospar v Tarvisiu je na první pohled běžný supermarket. Rozdíl je hlavně v nabídce, která je plná italských výrobků včetně regionálních specialit. V sobotu byl ale obchod stejně jako celé město zaplněný lidmi z okolních zemí.

Na nákup jsme vyrazili se dvěma vozíky a nakupovali jsme nejen pro sebe, ale i pro další tři domácnosti. Seznam byl dlouhý – parmezán, různé druhy těstovin, drcená rajčata, olivový olej a spousta dalších věcí.

Už během nakupování jsme si všimli výrazných rozdílů v cenách. Plněné těstoviny Rana, které u nás stojí kolem osmdesáti korun, byly v akci za polovinu. Panettone od milánské značky Tre Marie vyšel asi na 361 korun, zatímco v Česku se někdy prodává i za šest set.

Trojbalení rajčat Mutti stálo v Itálii přibližně tolik jako jedna plechovka u nás. Oplatky Loacker vyšly téměř na polovinu české ceny a těstoviny Liguori byly také výrazně levnější. Rekordmanem byla minerálka San Pellegrino, která může být v Česku až třikrát dražší než v Itálii.

Doporučit můžeme i lokální salámy značky Wolf. Stojí zhruba deset až patnáct eur a kvalitou výrazně převyšují většinu uzenin, které se běžně prodávají v Česku.

Za nákup pro čtyři domácnosti jsme nakonec zaplatili zhruba 12 500 korun. Podle našich odhadů jsme na většině položek ušetřili minimálně polovinu ceny, někde dokonce více než sto procent.

Celkově tak úspora vychází asi na osm tisíc korun. Náklady na cestu přitom díky úspornému hybridu byly jen něco málo přes dva a půl tisíce korun. Z finančního hlediska se tedy výlet rozhodně vyplatil – a to i v případě, že by auto mělo vyšší spotřebu.

Samozřejmě by někdo mohl namítnout, že podobné výrobky se dají koupit i v Česku levněji. Místo těstovin Liguori lze pořídit jinou značku, místo rajčat Mutti existují levnější alternativy a minerálku San Pellegrino může nahradit česká.

Jenže o to vlastně vůbec nešlo.

My jsme chtěli právě těstoviny Liguori. Chtěli jsme pít San Pellegrino a dát si pravý parmezán nebo originální guanciale do carbonary. A právě tahle autentičnost byla tou největší přidanou hodnotou našeho jednodenního výletu do italského supermarketu. Pokud ji oceníte stejně jako my, takový výlet dává smysl.