Čínské rodinné SUV je důkazem, že vysoký výkon není všechno. Zbytek auta na něj totiž není připraven

Na českém trhu relativně nová čínská značka Leapmotor je majetkově propojena s koncernem Stellantis a klade si za cíl obohatit trh cenově dostupnými praktickými elektromobily. Její aktuální vrcholnou nabídku tvoří SUV model C10, který je k dispozici ve třech verzích – jako klasický elektromobil se zadním pohonem, jako elektromobil s benzinovým motorem, který funguje jako prodlužovač dojezdu, a pak jako elektrické provedení ProMax, buď s výkonem 300 koní v případě pohonu pouze zadní nápravy, nebo s pohonem všech kol, a tedy i dvojnásobnou porcí výkonu téměř 600 koní. A právě tento vrchol nabídky jsem testoval.

Model C10 měří na délku 4,74 metru, takže je dokonce delší než třeba Škoda Enyaq. Musím se přiznat, že na mě při prvním setkání tento model moc mohutně nepůsobil a jeho zaoblený design skutečné rozměry docela maskoval. Co se vzhledu týká, tak se mi model C10 nijak pod kůži nedostal, design mi připadal vcelku obyčejný a bez nápadu, zkrátka takový, jaký čekám u běžného spotřebního produktu, který se nechce nijak lišit od ostatních. O to více mě během testu překvapilo, že někteří jedinci zejména z mladší generace design docela chválili a viděli v něm inspiraci třeba i modely Porsche. Budiž.

Tak či onak je C10 velkým a praktickým SUV, které cílí zejména na rodiny. Jeho kufr má objem sice jen 435 litrů, což je třeba ve srovnání se zmíněným enyaqem (585 l) citelný rozdíl, ale pro běžné využití postačí. K dispozici je i prostor pod podlážkou a pak i menší 35litrový frunk vpředu. Uvnitř auta však z hlediska prostornosti nikdo strádat nebude a místa na nohy i hlavu je dostatek – v tomto směru je C10 opravdu velkorysým vozem. Z hlediska praktičnosti mám k designu dvě připomínky. Zapuštěné kliky dveří sice možná neruší hladké linie auta a přispívají k lepší aerodynamice, jejich obsluha, kdy je musíte prsty nejprve vyklopit, a pak za ně teprve vzít, je v některých situacích zbytečně krkolomná. Stejně tak nepochopitelně malé tlačítko na otevírání víka kufru, které se ještě ke všemu dost špiní, by si zasloužilo jiné řešení.

Aplikace, které komunikují s autem, jsou už dnes víceméně samozřejmostí. Leapmotor šel však o poznání dále, zrušil klasický klíček od auta a plně ho nahradil právě aplikací. Její přítomnost v mobilu je tedy víceméně nutností i pro samotný přístup k autu, jeho odemčení a nastartování. Provizorní náhradou je servisní karta, která se přikládá na specifické místo na levém zpětném zrcátku a i v interiéru ji musíte uložit přesně na středovou konzoli, abyste mohli odjet, ale mobil v kapse je komfortnějším řešením. Tedy, měl by být. Ukázalo se totiž, že aby auto reagovalo, nestačí mít jen spuštěné Bluetooth, ale musí na pozadí stále běžet i daná aplikace. A ani pak nebyla funkčnost zcela 100% a byl jsem někdy nucen vzít mobil do ruky, aplikaci otevřít a v ní teprve vozidlo odemknout. Funkce, která má potenciál usnadnit život, mě tak během týdne spíše štvala.

Uvnitř auta čeká na posádku velmi strohý interiér, který odpovídá současnému trendu zjednodušování až na dřeň. Auto umožňuje širokou škálu různých nastavení, avšak vše se děje přes středový dotykový displej. Některé funkce lze ovládat docela snadno, jiné jsou k zlosti. Leapmotor není jediným autem, u kterého se zpětná zrcátka nastavují krkolomně v kombinaci dotykového displeje a tlačítek na volantu, což je strašně zdlouhavé. Netvrdím, že si zrcátka nastavujete kdovíjak často, ale občas u nich potřebujete třeba jen trochu změnit úhel a to u tohoto řešení není při jízdě či parkování víceméně vůbec možné. Přístrojový štít před řidičem přináší základní informace, avšak údaje o jízdě jsou zobrazeny tak malým písmem, že je vůbec problém je přečíst. Na jednu stranu lze říci, že jsou to jednotlivosti a detaily, ale když už je takových věcí příliš, začíná to ovlivňovat vnímání auta jako celku. Doladit by zasloužily také jízdní asistenty – udržování v pruzích tahá dost necitlivě za volant, hlídání rychlosti se zase docela často potýkalo s načítáním nepřesných hodnot.

Vrcholné provedení modelu C10 s sebou přináší podivný paradox. Na jednu stranu nabízí téměř 600 koní a pohon všech kol za velmi atraktivní cenu 1 090 000 Kč, na druhou ale ukazuje, že výkon není ani zdaleka vše. Ano, auto umí v přímce zrychlit na stovku za 4 sekundy, ale maximálka 190 km/h už naznačuje, že z různých důvodů konstruktéři nechtěli tohle auto nechat naplno rozlétnout. A i když za tímto rozhodnutím mohou stát i limity elektrického pohonu, já jsem za toto omezení rád. Častokrát jsem si během testu říkal, že tahle kombinace výkonu a zbytku auta mi nedává víceméně vůbec žádný smysl. Jako by totiž ostatní části vozu vůbec netušily, že mají co do činění s takovým výkonem. Řízení je nepřesné, lehké a bez zpětné vazby – působí jako z playstationu a nic na tom nezmění ani možnost virtuálního nastavení jeho tuhosti. Podobně je na tom i podvozek. Sice nemám přímé srovnání se slabšími verzemi modelu C10, ale jedno vím jistě – není ani zdaleka připraven na výkon 600 koní. Postrádá pro tuto porci výkonu naprosto nutnou tuhost, robustnost a čitelnost. Nechci sahat konstruktérům do svědomí, ale jako celek na mě tohle auto působí hodně přemotorovaně a tudíž do značné míry i nebezpečně. Nějak si nedovedu představit uživatele, který těch 600 koní skutečně ocení – možná tak chvilkově v přímém směru na dálnici, ale i tam se při vysokých rychlostech začne dostavovat znatelná porce nejistoty.

V zatáčkách to není o moc lepší, pohon všech kol se sice snaží a v běžných rychlostech je auto stabilní, jakmile ale přitlačíte na pilu, nemáte za volantem potřebnou jistotu a moc nevíte, co se pod vámi děje. Úplně ideální nebyl ani pocit na brzdě a dávkování brzdného účinku, protože brzdy měly velmi ostrý nástup už při lehčím dotyku pedálu. To se ostatně projevovalo třeba i při parkování, kdy bylo docela těžké dosáhnout plynulého popojíždění.

Nerad bych vzbudil dojem, že má Leapmotor C10 AWD vyloženě špatný podvozek, ale posuzuji-li ho optikou výkonu, který toto auto dává k dispozici, tak prostě nestíhá a tuto kombinaci nepovažuji za šťastnou. Kdyby mělo auto třeba o třetinu výkonu méně, vůbec nic by se nestalo, možná by naopak působilo harmoničtěji. Při normální jízdě je podvozek vyhovující, byť i v tomto režimu má trochu problémy s odskakováním na nerovnostech a občasnými rázy na větších výmolech.

Leapmotor C10 AWD čerpá energii z baterie o kapacitě 81,9 kWh a reálný dojezd hodně závisí na jízdním stylu i zvoleném režimu. Pokud se necháte opájet výkonem, nedojede dál než 250 kilometrů, když zvolíte ECO režim a budete se držet zpátky, lze asi atakovat hranici 400 km. U spotřeby je totiž docela velký rozptyl. Zatímco ve městě se dá s poměrně silnou rekuperací jezdit i kolem 13 kWh/100 km, při dálniční rychlosti si C10 bere klidně i 30 kWh/100 km, a to pak úroveň nabití akumulátoru mizí před očima. V kombinovaném provozu počítejte se spotřebou spíše přes 21 kWh/100 km. Maximální nabíjecí výkon je 180 kW, což není na 800V architekturu kdovíjak oslnivá hodnota, ale pro běžné použití i při zohlednění pořizovací ceny auta bude většině uživatelů stačit. Z wallboxu pak C10 „sosá“ výkonem 11 kW, takže nabít poměrně velkou baterii trvá docela dlouhou dobu.

Leapmotor C10 AWD je zvláštním autem. Za sympatické peníze nabízí mega porci výkonu, který je ale určen dost specifické klientele, která nechce jezdit sportovně a oněch 600 koní vlastně ani nevyužije. Objektivním argumentem pro koupi této vrcholné verze je určitě pohon všech kol, prostornost a praktičnost, relativně nenápadný design a vcelku funkční elektromobilní technologie.