Zprávy jako je tato, je třeba brát s rezervou. Ne, že by nedocházelo k postupnému sbližování cen elektromobilů a hybridních aut se spalovacími motory, ale je dobré se na ně dívat v poněkud širším kontextu a pátrat, jak k dané situaci dojde.
Rozhodně totiž nejde o "neviditelnou ruku trhu". S vývojem technologií se ceny elektrických aut sice reálně snižují na přijatelnější úroveň, rozhodně ale ne dost na to, aby po nich každý prahnul. Celá "netržní" situace vychází z faktu, že dnes nejsou vyráběna auta co možná nejlepší dle dovednosti konstruktérů, ale taková, která je možné horko těžko stlačit pod platné normy.
Je jasné, že Evropa a celý svět musí řešit klima a ničení planety. Automobily ekologický dopad bez diskuze mají a je potřeba s tím něco dělat. S tím žádná značka nemá problém. Mají ale určitě problém s onou překotností, s jakou se zavádějí různá emise snižující pravidla. Ta vytvářejí evropské a státní instituce, které nejsou komerční a nepřemýšlí tedy o penězích tak jako firma, která musí peníze vydělat.
Auta mají svoji výrobní cenu, a pak cenu prodejní, a ta by už měla být věcí trhu. Ovšem pro automobilový průmysl není Evropa tak úplně volným trhem. Protože v tuto chvíli platí obrácená motivace – kdo bude prodávat "špinavé" motory, bude platit poplatek. EU dnes automobilkám reálně říká, v jakém poměru mají prodávat auta, což je dostává do značně paradoxní situace, kdy jsou nuceny prodávat auta, o která lidé nemají zájem. U některých značek chtějí lidé přesně ta auta, která musela značka ze svého portfolia vyřadit, zároveň ale tyto automobilky potřebují prodávat elektroauta, aby ztráty dorovnaly.
Celé je to velmi komplexní a složitý problém, ve kterém všechny značky mají do detailu propočítáno, co mohou a nemohou prodat, omezují nabídku, brzdí prodeje. Je také dané, kolik elektromobilů musí značka prodat, aby jimi pokryla náklady navíc za prodej "emisních" vozů.
