Buď zůstanou spalovací auta v prodeji, nebo EU hrozí závislost na jiných mocnostech, varují auditoři

Evropský účetní dvůr zveřejnil varovnou zprávu, podle které hrozí EU velká závislost na jiných světových státech v oblasti výroby baterií pro elektromobily. Evropa sice původně chtěl být velmocí v této oblasti, jenže z několika důvodů se to stát nemusí. Koncem tohoto desetiletí tak vyvstane otázka, zda neprodloužit prodej spalovacích motorů a tím tedy nesplnit emisní cíle, nebo zda se kvůli bateriím stát závislými na jiných světových mocnostech. Jde především o Čínu a USA, uvádí Evropský účetní dvůr ve své nedávno zveřejněné zprávě. 

Podle zprávy se výrobní kapacity na území EU velmi rychle rozvíjí. V roce 2020 byla kapacita továren 44 GWh, do konce roku 2030 by ale měl být potenciál rozšířit tuto kapacitu na 1200 GWh. Jenže auditoři uvádí tři zásadní důvody, proč se tomu tak nakonec nemusí stát.

Prvním problémem je nedostatečná podpora, tedy že výrobci půjdou do jiného koutu světa, protože tam pro svou výrobu dostanou lepší podmínky. Uváděny jsou v tomto kontextu především Spojené státy. Dalším potenciálně velkým problémem je dovoz surovin. Pro Evropu je to o to nepříjemnější, že jde většinou o země, se kterými nemá uzavřenou dohodu o volném obchodu. Celých 87 procent lithia pochází z Austrálie, 80 procent manganu má původ v Jižní Africe a Gabonu, 68 procent kobaltu pochází z Demokratické republiky Kongo a 40 procent grafitu má původ v Číně. Určité možnosti na těžbu klíčových prvků má i EU, ale podle zprávy celý proces od vyhledání lokalit po odstartování následné produkce surovin potrvá dvanáct až 16 let. Je tudíž prakticky nemožné tyto zdroje před rokem 2035 začít využívat.

Třetím problémem je růst nákladů na výrobu v Evropě. Koncem roku 2020 vycházela v průměru jedna kWh v baterii na 200 eur. Podle odhadů EU se ale počítalo s polovinou. Důvodem je razantní navýšení cen energií i potřebných surovin. Zpráva uvádí, že jen za poslední dva roky vzrostla cena niklu o více než 70 procent a cena lithia dokonce o 870 procent. 

Auditoři dále ve svém oficiálním dokumentu píší, že v Evropě je podpora výrobců akumulátorů značná. Mezi lety 2014 a 2020 bylo investováno minimálně 1,7 miliardy eur. Dalších zhruba šest miliard šlo ze státních rozpočtů navíc. Jenže úřady nemají podle auditorů celkový přehled o tom, kam přesně tato podpora šla a nedovedou ji proto koordinovat. 

Auditoři ve své zprávě upozorňují na absenci výrobních cílů navázaných na cíle, které byly stanoveny co do prodeje elektromobilů na evropském trhu. Podle odhadů bude v roce 2030 v provozu na 30 milionů aut s nulovými emisemi a o pět let později už se ani žádné jiné automobily prodávat nemají, jenže aktuální strategie EU neřeší, jestli bude výrobní kapacita baterií v rámci EU na takové množství vůbec stačit. 

Pokud by nebyla výrobní kapacita klíčových baterií dostatečná a evropské úřady by trvaly na dodržení emisních plánů, vrhne se EU do velké závislosti na produkci akumulátorů i automobilů mimo EU, což poškodí evropský automobilový průmysl i pracovní sílu. 

„EU nesmí v oblasti baterií skončit ve stejně závislé pozici, jako se to stalo se zemním plynem, ve hře je její ekonomická svrchovanost,“ cituje Annemie Turtelboomovou, členku EÚD, pod jejímž vedením tento audit probíhal, tisková zpráva EÚD. „Tím, že EU plánuje ukončit do roku 2035 prodej nových automobilů na benzin nebo naftu, spoléhá se ve vysoké míře na baterie. Z hlediska přístupu k surovinám, atraktivnosti pro investory a také z hlediska nákladů nemusí mít ale nejsilnější postavení,“ doplňuje Turtelboomová.