S elektromobilem jsme se vydali do Portugalska a zpět. Šest tisíc kilometrů nás vyšlo poměrně draho

Tým Autosalonu se pokusil překonat vlastní rekord, když se s elektromobilem snažil za 24 hodin ujet více než dva tisíce kilometrů a následně ještě stihnout fotbalový zápas Česka s Gibraltarem. Ten se konal v portugalském městě Faro o dalších tisíc kilometrů dál. Kolikrát museli nabíjet a na kolik celá cesta vyšla?

Dvoučlenná posádka ve složení Honza Říha a Martin Lankaš zvolila za parťáka elektrický Hyundai Ioniq 5. Na českém trhu je k dostání se třemi verzemi elektromotoru, nicméně jako nejvhodnější volba jim přišla prostřední výkonová varianta s 229 koňmi a točivým momentem 350 Nm. Energii čerpá z akumulátoru s kapacitou 84 kWh a ze všech nabízených motorů poskytuje nejdelší dojezd, a to až 570 kilometrů při průměrné spotřebě 16 kWh/100 km. Díky 800voltové architektuře dovoluje nabíjet výkonem až 260 kW, což znamená, že z deseti na osmdesát procent se dostane za zhruba 18 minut.

Startovní pozici si Honza s Martinem stanovili v pražských Stodůlkách, kde s plně nabitým Ioniqem 5 vyrazili směr Rozvadov. Strategie byla jasná – jet s lehkou nohou, aby se vyhnuli častému nabíjení a s tím spojeným zdržením, a průběžně reagovat na situaci kolem dojezdu a dostupných nabíjecích stanic. Přestože existují aplikace, které cestu dokážou do puntíku naplánovat za řidiče, některé zbytečně zkracují intervaly mezi jednotlivými zastávkami, jelikož nepracují s aktuálními jízdními daty.

Z toho důvodu raději využívali hned dvě aplikace, kde si nejen vyhledali nabíječky s rychlonabíjením, ale také provozovatele, u kterého měli jistotu, že bude fungovat jejich nabíjecí karta. Špatná volba je totiž mohla stát drahocenný čas a k tomu museli také počítat ještě s nějakou rezervou, kdyby byl problém i se samotnou nabíjecí stanicí.

Přestože Hyundai ujede naráz až 570 kilometrů, z důvodu vyšší spotřeby na dálnici počítali s dojezdem kolem 350 kilometrů a přizpůsobovali tomu i výběr stanic. První nabíjení tak uskutečnili až po čtyřech hodinách v německém Aurachu, kde za necelou tisícikorunu dobili zhruba 55 kWh za rovných dvacet minut. To jim vystačilo až k hranicím s Francií, kdy ještě na straně Německa v Mahlbergu natlačili do akumulátoru přes 59 kWh za 1038,32 korun.

Navigace jim nabízela celkem tři různé trasy vedoucí do portugalského Fara. Kluci tak stáli před zásadním rozhodnutím, kterou z nich zvolit. Jelikož si propočítali, že do Paříže se dostanou v dopravní špičce a podobně to bylo i na jihu s Lyonem, rozhodli se raději pro prostřední variantu a vyrazili přímějším směrem na Bordeaux.

Mezitím na dvacet minut zastavili ve francouzském Glanonu, kde nabili za 842 Kč lehce přes 56 kWh, a stejný čas strávili i v Montmaraultu po necelých třech hodinách jízdy. Za devět set korun tam „nateklo“ do akumulátoru 60 kilowatthodin. Před nejznámější vinařskou oblastí stačili ještě jednu zastávku, a to v jihozápadním Sanilhacu, kam dorazili přibližně v osm hodin ráno. Za zhruba 65 kWh zaplatili v přepočtu 966 korun.

Naposledy nabíjeli ve Francii strategicky před Pyrenejemi, jelikož se zhoršovalo počasí a čekalo je prudké stoupání. Časově na tom byli stále dobře, a tak si u nabíjecí stanice dovolili prodloužit pauzu na půl hodiny a do baterie dostali necelých 73 kilowatthodin, což je vyšlo na 1 088 Kč.

Menší problém je potkal ve Španělsku ve městě Briviesca, kde i přes deklarované rychlonabíjení jim do Ioniqu nateklo za 27 minut jen něco málo přes 35 kWh za zhruba šest set korun. Na překonání rekordu jim tak už zbývala pouhá hodina. Jak to nakonec dopadlo? Podívejte se přiložené bonusové video.

Honza s Martinem měli ovšem ještě jeden cíl, a tím byl zápas české reprezentace s Gibraltarem, který se odehrával v portugalském městě Faro. Z Prahy je to kolem 2 900 kilometrů a jim zbývalo ještě několik stovek kilometrů. Jelikož už se nemuseli hnát za rekordem, zvolnili a zároveň trochu polevili v ostražitosti. Dostali se tak do nepříjemné situace, kdy některé nabíječky nefungovaly nebo nereagovaly na dobíjecí kartu, přestože podle aplikace mělo být vše v pořádku.

Druhé nabíjení ve Španělsku proběhlo v pořádku a za 24 minut nabili téměř 69 kWh, což je vyšlo na 1145 korun. Vůbec nejvyšší účet jim vystavila nabíjecí stanice ve Fresno Alhándiga asi 560 kilometrů od cíle. Za 65 kilowatthodin zaplatili patnáct set korun, přitom o třetinu levněji si za stejnou porci energie řekla nabíječka o 260 kilometrů dál. Pravdou je, že byla pomalejší a strávili u ní dvojnásobně času.

Poslední nabíjení před cílem proběhlo v portugalském Othalo, kde zaplatili necelou tisícikorunu za 59 kWh. Celkem tak na trase dlouhé necelých tři tisíce kilometrů nabíjeli jedenáctkrát, zaplatili v přepočtu 11 025,51 korun a nabili celkem 662,66 kWh.

Na cestě zpátky to bylo podobné. Posádka Autosalonu nicméně nabíjela 14krát a měla i vyšší spotřebu. Celkově nabili 682,406 kWh za 11 676,04 korun. To znamená, že je šest tisíc kilometrů dlouhá cesta vyšla na téměř 23 tisíc korun. Tomu odpovídá spotřeba u spalovacích aut při průměrné ceně paliva kolem 40 Kč přibližně 9,5 litrů na sto kilometrů. V tabulce níže najdete podrobné informace o nabíjení.