Člověk na jednokolce může být klidně opilý. Není sice chodec, ale cyklista také ne

Česko patří mezi nejpřísnější země světa v pohledu na alkohol a řízení. Nulová tolerance platí nejen pro řidiče aut, ale třeba i pro cyklisty, jezdce na koloběžkách a donedávna platila dokonce i pro vodáky. Existuje ale jeden dopravní prostředek, který je tak těžko definovatelný, že je na něm možné beztrestně vyrazit na pár piv do hospody a zpět. Jde o elektrickou jednokolku. Autosalonu to potvrdilo ministerstvo dopravy.

S elektrickými osobními přepravníky (jak se přesně jednokolkám nebo segwayům říká) si zákon dlouho nevěděl rady. V roce 2016 ovšem přišla novela, která se je pokusila nějak definovat, aby bylo možné například v Praze zakázat jejich vjezd do centra. Dvoukolové segwaye se tak z českých silnic vytratily, jednokolky ale pomalu nabývají na popularitě. Třeba díky tomu, že se objevují nové modely, které jsou schopné uhánět i rychlostmi okolo 50 km/h. Přesto se nad nimi zástupci policie a státu dodnes neshodnou, což vyplývá i z odpovědi na otázku, zda je člověk na jednokolce chodec, nebo cyklista.

„Podle stanoviska ministerstva dopravy je osoba na jednokolce považována za chodce se všemi jeho povinnostmi,“ sdělil Autosalonu mluvčí pražské městské policie Zdeněk Modálek. „Člověk na tomto zařízení není ani chodec ani řidič,“ odpověděl naopak Autosalonu mluvčí ministerstva dopravy Martin Brychta s odkazem na zákon o provozu na pozemních komunikacích. Strážníci se tedy neshodují s ministerstvem a neví o tom.

V zákoně je ale člověk na jednokolce popsán v podstatě jako chodec, což mimo jiné znamená, že se má pohybovat po chodníku, používat přechod a pokud jede po silnici, tak by to mělo být v protisměru u kraje vozovky. Mezi chodci může jet maximálně rychlostí chůze. To je mimochodem také velmi nekonkrétní požadavek, protože někteří chodci se jen plouží rychlostí třeba 3 km/h, ale závodní chodci mohou vyvinout až 17,5 km/h. Nedá se také předpokládat, že by strážníci nebo policisté „jednokolkáře“ na chodníku nějak změřili. Rozdíl člověka na osobním přepravníku proti chodci je z pohledu zákona hlavně ten, že je možné mu zakázat vjezd do určitých částí města dobře známou dopravní značkou.

Pokud je tedy jezdec na jednokolce chodec, nebo podle zákona téměř chodec, jak je to s alkoholem? Lze vyrazit do hospody a zpět beze strachu, že tím porušujeme zákon? Samotný chodec samozřejmě nepáchá přestupek tím, že jde domů po chodníku v podroušeném stavu. Člověk na jednokolce ale na něčem jede, podobně jako cyklista nebo koloběžkář, kteří opilí být nesmí.

„Zákonu o provozu na pozemních komunikacích nestanoví žádnou skutkovou podstatu přestupku, podle které by bylo možné potrestat osobu jedoucí na osobním přepravníku pod vlivem alkoholu. Je však možné, že by se v případě naměření hodnot nad jednu promile alkoholu mohla dopustit přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. To už je ale dotaz pro ministerstvo spravedlnosti,“ vysvětlil mluvčí ministerstva dopravy.

„Jako účastník silničního provozu se musí chovat ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní,“ sdělil mluvčí strážníků s tím, že by pod vlivem alkoholu neměl být nikdo, kdo dělá něco, co by mohlo jiné lidi ohrozit. Dá se tedy předpokládat, že třeba v případě střetu s jiným chodcem, kterému by opilý jezdec na jednokolce způsobil zranění, by se dostal do problémů, na druhou stranu ale nelze očekávat, že by došlo na nějakou namátkovou kontrolu, zda je „jednokolkář“ opilý nebo ne.

Redakce také oslovila majitele elektrické jednokolky. „Když vás na ulici potká neznalý člověk, často se diví, že se na takové věci udržíte. O to víc, kdybyste byli opilí. Překvapivě to ale není problém,“ říká jezdec Honza, který si přál zůstat v anonymitě, redakce ale jeho plné jméno zná. „Nemám problém vyrazit na pivo, klidně na čtyři a pak zase bezpečně dojedu domů. Držení rovnováhy pořád funguje stejně. Pod příliš velkým promile bych ale samozřejmě nejel,“ dodává.

Základní jednokolku používá hlavně na cesty do práce a zpět, na nákupy nebo právě za přáteli do restaurací a hospod. Jezdí po chodníku, rád ale prý využije i cyklostezky. „Je to příjemnější pro mě i pro chodce, kteří se mě mohou jinak bát. Vždy je to ale o tom, že jednokolkám nerozumí. Jezdit se přitom naučí každý, stačí tak dvě hodiny tréninku. Za dva dny si může troufnout dojet prakticky kamkoliv,“ dodává Honza.

Ceny elektrických jednokolek se aktuálně pohybují mezi 15 až 70 tisíci korunami, jde hlavně o výkon motoru, baterii nebo dokonce odpružení. Jednokolky jezdí obvykle 20 až 25 km/h, ty nejrychlejší ale i přes 50 km/h.